Minipovídka o tom, že když jste kvůli někomu naštvaní, můžete dotyčného vytočit taky. A třeba toho nemusíte udělat zase tolik, stačí si jen sednout k někomu cizímu do auta.
Sluneční paprsky mě přes okno šimrají na obličeji, převaluji se a nechce se mi z postele. Spala bych, včera jsme se s manželem strašně pohádali. Psal si večer s někým na síti, nešlo tomu odolat a já se podívala na monitor počítače. To bylo k neuvěření, nejdříve mě tekly slzy proudem a pak ze mě letěla taková slova, jaká dáma neříká.
Vyrážím z domu jako neřízená střela. Ke kadeřnici musím na čas, když se opozdím, budu muset čekat a nestihnu schůzku s klientem. Přijít pozdě na jednání s ním znamená, že neuzavřu obchod, nedostanu tedy provizi, a proto nebudu mít příště na kadeřnici. Jenže to nemám ani teď a tak musím do bankomatu. Už z několika metrů vidím velký nápis "Porucha". Ještě, že je tu pobočka banky, vletím dovnitř jako velká voda. Před přepážkou nervózně podupává nohama fronta šesti lidí.
"Já to nestihnu…", mumlám si pořád dokola. "A co nestihnete mladá paní ?", uslyším za sebou příjemný hlas. Otočím se, vykulím oči, polknu a rozšíří se mi nosní dírky, jak nasávám vůni mužského parfému. Stojí za mnou krásný kluk. Je to ten typ, co je podobný jednomu úžasnému trenérovi ve fitcentru, a mému strašně přitažlivému šéfovi. Začínají se mě v ústech podezřele sbíhat sliny, ale zastavím to, protože si hned vzpomenu na moji včerejší žárlivou scénu. Zhluboka se nadechnu a svěřím se mu se svou potřebou stihnout kadeřnici. Laškovně na mě mrkne: "To přece není vůbec žádný problém, v klidu si vyřiďte, co potřebujete a já Vás k ní hodím autem". Potkalo mě dnes štěstí, pomyslím si a kývám hned hlavou.
Po vyzvednutí peněz si sedám ke klukovi do auta na přední sedadlo a zapínám si pás. Nastartuje a rozjíždí se. Zarazím se: "Bože, co to dělám, já jsem si sedla k cizímu chlapovi do auta !" Dávám si vyděšeně ruku před ústa a on se jen směje. Blížíme se k semaforu, červená, zastavuje vůz. V tom vidím, jak přes přechod rázně pochoduje moje drahá polovička. Pootočí hlavu a zahlédne mě i řidiče. Tentokrát polkne manžel a zatváří se výhružně. "To je můj muž", špitnu. "A co mám dělat ?", zeptá se mě kluk. Zlomyslně pronesu: "Zamávejte mu !". Zmetkovi, pomyslím si.
