Téměř jakékoliv závažnější onemocnění znamená jejich ohrožení. Ženy a muži v seniorském věku jsou nejrizikovější skupinou. Ve veřejném prostoru se objevuje spousta rad, jak je ochránit.
Izolace v době pandemií patří mezi doporučovaný recept, což platilo i pro historii. Například v době morových epidemií ve středověku trvala v Benátkách čtyřicet dní. Italsky se čtyřicet řekne quaranta, odtud původ ve slově karanténa.
Řada detailů systému opatření byla tehdy propracována. Například každý postižený dům střežili dva hlídači, kteří měli za úkol nepouštět nikoho dovnitř ani ven. Zároveň obstarávali základní potřeby, včetně nákupů a donosu potravin a vody. Ohledávačky prováděly prohlídku těla mrtvého a podávaly zprávu lékařům. Ranhojiči a opatrovnice působili v morovém špitálu, doma o nemocné pečovali příbuzní.
Nebo u jiné Infekční nemoci způsobované baktérií Mycobacterium leprae, která napadá periferní nervy, kůži a sliznice. Jmenuje se lepra, též malomocenství a dodnes existuje. Pro izolaci nemocných kdysi sloužilo leprosárium, tedy určené lokality na odlehlých místech. Fungovaly jako nemocnice a hospic. Poslední leprosárium v Evropě je v Tichilesti v Rumunsku, kde je pod dozorem asi deset nemocných.
Odborníci navrhují jako jedno z možných řešení epidemie COVID-19 ochranu rizikových skupin. Navrhují ji i politici nebo veřejnost: Chceme naše starší spoluobčany ochránit. Jak hezky ta věta zní! Snad proto je často přebírána. V drtivé většině případů však jen tato věta. Jako by šlo o a), zvláštní je, že není slyšet b). Tedy jak ochránit?
Například návrh, který zní jasně: izolace starých, abychom my ostatní mohli v klidu pracovat a dobře si žít. Oddělení seniorů od zbytku společnosti již fakticky existuje v domech sociálních služeb, avšak i tam se, přes zákazy návštěv, ukazuje, jak je jejich izolace obtížná. Co ostatní, kteří už mají svůj věk, ale v žádném podobném zařízení umístění nejsou? Jedna výborná rada zní: Zavřít doma, nechodit ven a přinášet nákup ke dveřím. Opravdu? Synonymem slova izolace je osamění. Staří lidé neumírají jen na nemoci, odcházejí z světa i steskem. Starý člověk zpravidla nepotřebuje nový mobil nebo dovolenou v Rakousku. Co tedy? Stačí se zeptat pečovatelek v domovech nebo sester a sanitářů v léčebnách dlouhodobě nemocných. On touží po pohlazení, úsměvu a milém slovu. Bez lidského kontaktu skomírá. Jiné generace to úplně nechápou. Nejde o jejich necitelnost nebo hloupost. Jen k tomu musí jednou dojít a osamění prožít, to je celé.
Další rada: staříkům rozdejte respirátory. Opravdu? Oni je zázračně ochrání? Vždyť ho pořádně neumí nosit ani ministr zdravotnictví, kterému pořád padá pod nos. Co teprve osmdesátiletá babička někde z paneláku na okraji města. Na respirátor si vzpomene, že ho nechala v bytě, až ji bez ochrany úst nepustí vrátný na polikliniku.
Zakázat slevové akce v supermarketech, zní další rada. Tlačí se tam jeden přes druhého a není divu, že ten zmetek mezi nimi přeskakuje. Opravdu? V ostatních generacích nejsou rizikové skupiny? A oni nemají o akční nabídky zájem? Přece se také tlačí a mačkají rádi, mají dokonce více příležitostí. Třeba při cestě do práce v tramvaji nebo na náměstí u okýnka hospody.
COVID-19 není opravdu žádná lepra a v žádném případě není mor. Jenže my opravdu nežijeme v žádném Rumunsku a v žádném případě ne ve středověku. V současnosti má u nás lidský život neporovnatelně větší cenu. Mimo jiné se tak dá soudit z rostoucího počtu pacientů, kteří běží s puchýřem k lékaři nebo si volají sanitku při teplotě 37,5 stupňů. Na záchrankách by mohli vyprávět. Taky podle těch, kteří křičí na lékaře, že své práci nerozumí, protože oni si svou diagnózu přečetli na Internetu. Na pohotovostech by mohli psát romány. Zajímavé je, že starší spoluobčané se tak ve většině nechovají, protože jim to přijde hloupé.
Bylo by dobré se na pár minut zastavit a představit si své staří, po vlastním životě, který vedeme. Jednou přijde důchod, objeví se další virus, mladší nás mohou nechat sedět doma a my se budeme smutně dívat z okna, kde se budou ostatní bavit bez nás. Příroda je spravedlivá a u KAŽDÉHO přijde stáří a nakonec i smrt. Přesto: jsme součástí moderní společnosti, na kterou tvrdě pracujeme, stejně jako ti před námi. Zasloužíme si, aby až nám bude osmdesát, nás nikdo nezavíral do leprosárií nebo covidárií.
Co hledat jiné cesty. Takové, které nebudou starým lidem přinášet pocit osamění a mladým lidem pocit, že na ně starší generace kašlou. Řešení, které má jednu zásadní podmínku: totiž, musí s ním začít každý sám u sebe.
Omezit své mnohdy zbytné potřeby, hledat kompromisy, chovat se ohleduplně, nesnažit se za každou cenu chránit jiné, ale hlavně dávat pozor sám na sebe, právě kvůli tomu abychom jiné neohrožovali a byli připraveni jim pomoci. To všechno se netýká jen mladé a střední generace, ale samozřejmě rovněž seniorů.
Zkrátka, vzájemně se s úctou tolerovat, pomáhat si v těžkých dobách a žít s láskou k sobě i k ostatním. Klišé? Možná ano, ale nejlepší řešení, před kterým odletí každý netopýr. Stačí jen chtít.
Všem blogerům a čtenářům přeji do roku 2021 pevné zdraví a spokojený život. Každé těžké období jednou skončí a přijde nová a lepší doba. Záleží jen na každém z nás, našich čistých myšlenkách a usilovné práci, jak moc dobrá bude.
Píseň o naději Kamínek na dlani, hraje a zpívá Hradišťan, zdroj: YouTube.cz:
https://www.youtube.com/watch?v=AD-v8b5EvUM
Zdroje:
Péče o nemocné v době středověkých epidemií, web wikiskripta.eu:
https://www.wikiskripta.eu/w/P%c3%a9%c4%8de_o_nemocn%c3%a9_v_dob%c4%9b_st%c5%99edov%c4%9bk%c3%bdch_epidemi%c3%ad
Lepra, web: wikipedie.cz:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Lepra
Leprosárium, web: wikipedie.cz:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Lepros%C3%A1rium
Náhledová fotografie použita z Pixabay.com:
https://pixabay.com/cs/photos/k%C3%A1va-kav%C3%A1rna-tabulka-j%C3%ADdlo-p%C3%ADt-2242212/
