Potkan na vlastní zahradě není vítaným hostem. Existují přijatelné způsoby, jak ho vypudit. Horší je, když tak učiníme metodou, která přijatelná není a ještě horší je, když se podaří místo potkana zbavit se někoho jiného.
Zvenku se ozvala siréna. Jako každou první středu v měsíci v pravé poledne. Jenže něco nehrálo, protože zvukové varování se neslo pouze v jedné tónině, k tomu byla sobota a navíc brzy ráno. Položil jsem nedopitou kávu na jídelní stůl a vyběhl z domu na zahradu ještě v pyžamu.
Za plotem rostla sousedova třešeň. Na začátku léta byl o ní permanentně opřený žebřík. Na jeho poslední příčce stála mladá blonďatá sousedka a ječela na celou vesnici. Když mě spatřila, zmlkla a pomalu slezla dolů. Měla na sobě bílou noční košili, na které se vyjímalo několik rudých skvrn. "Ahoj a dobré ráno. Šla jsem si natrhat pár třešní k snídani a dostala málem infarkt," mluvila tiše a třásla se. Spatřila můj vyděšený pohled. "Neboj se, ty skvrny jsou od třešní. Na zahradě máš potkana, sousede." Důstojně vztyčila hlavu a odešla.
No nazdar, potkan. Ve městě jsem na něj nenarazil a tady mám domov teprve druhý týden. Jako vesničan amatér o potkanech nevím vůbec nic. V životě jsem žádného neviděl, nepočítám-li několik hororů. Ale ve filmech se přehání, v realitě bude spíš, jako větší myš. Než se mi v hlavě vyrojily všechny nemoci a paraziti, které by mohl roznést, kousek za mnou něco zašustilo.
Trhl jsem sebou a otočil se. Schovával se za starou jabloní, kterou chci pokácet a vrhal dlouhý stín. Stín vypadal impozantně strašidelně. Potkani útočí, jo, tak se jmenoval ten film. Matně jsem si vybavil, že v něm nebezpeční hlodavci skákali lidem po krku a krev cákala proudem. Tělo mi začalo samovolně couvat pozpátku a zastavilo se, až se potkan ztratil z dohledu.
Vklouzl jsem do domu a oddychl si. S koukáním na horory o potkanech končím byla první myšlenka a druhá, že potřebuji poradit od přítele. Přejel jsem ukazováčkem po displeji telefonu a do vyhledávače napsal slovo POTKAN. Vyběhlo 769 000 výsledků se spoustou nepotřebných informací. Prý je kosmopolitní (moje rasa taky), podobný kryse (co mi to pomůže), má barevné mutace (jestli mě kousne do krku modrý nebo červený je asi jedno), napadá domácí zvířata (hlavně aby nenapadl mně), odolává jedům (paráda), preferuje kanály a stoky (fuj) a dá se chovat jako domácí mazlíček (děkuji). A je schopen prokousat se betonem. Ten den mě už na zahradě nikdo neviděl a já celý den a noc poslouchal, jestli neuslyším škrábání, jak se bude chtít dostat do domu.
Druhý den se otevřely dveře do zahrady v nich stál Vrchní deratizátor z hororu Potkani umírají. Tedy já, protože firma kvůli jednomu potkanovi odmítla přijet v neděli. Na hlavě cyklistická přilba, oči kryly lyžařské brýle, kolem krku šála, teplé spodní prádlo přisáté na zpoceném těle, na něm montérky a gumáky na nohou. Třímaje hokejku v ruce vyrazil začínající vesničan směrem k jabloni, v předtuše, že tam bude potkan čekat celou noc. Neuvěřitelné. Opravdu tam seděl a čekal. Zavřel jsem oči a rozmáchl se hokejkou. Ozvala se rána, jak narazila do jabloně a rozletěla se na několik kusů.
Když jsem otevřel oči, zvíře leželo na zemi a nedýchalo. Nevím, jestli dostalo ránu nebo šok. Pečlivě zabalené do igelitu skončilo v popelnici. Spokojený sám se sebou jsem se večer houpal na houpačce, popíjel pivo z plechovky a kouřil oslavný doutník, zatímco sousedka lezla na žebřík pro třešně. "Ahoj a dobrý večer. Je po něm, dostal jsem ho! Sousedko." Znělo to drsně. Blondýna se usmála a přes plot mi podala misku s třešněmi.
Končil hezký víkend a já spokojeně v pyžamu uléhal do lůžka, když někdo zazvonil. Ve dveřích stál mladý muž. "Dobrý večer. Nezlobte se, obcházím všechny ve vesnici. Mám pětiletého synka a včera mu utekl osmák. Nemůžeme ho nikde najít. Neviděl jste ho?" Zase nějaké zvíře? Celý rozespalý jsem zavrtěl hlavou. Když odešel, nedalo mi to a moje ruka si přitáhla přítele. Po zadání hesla OSMÁK vyběhlo 1 390 000 výsledků. Inteligentní, družný, společenský, milý, co to... Objevila se první fotografie a Vrchní deratizátor utíkal rychle pro lopatu a do popelnice, aby svou oběť zahrabal hluboko do temného kouta zahrady.
True story.
