Při kázání v Clermontu v listopadu 1095 vyzval papež Urban II. přítomné, aby přijali kříž. Měli si vzít dva pruhy látky a překřížit si je na šatech na svých srdcích jako symbol přísahy.
Výzvě mnicha Petra Poustevníka táhnout na Východ k Jeruzalému neodolala spousta lidí. Nejen hladoví bezzemci bez práce nebo žebráci, ale třeba námezdní vojáci nebo dokonce rytíři. Motivace k odchodu do Svaté země, jak už to v podobných případech bývá, byly různé. Od snahy zlepšit své životní podmínky a neumřít hlady, přes snahu poznávat nové země a kultury. Nebo zbohatnout, až po opravdové přesvědčení, že s pevnou vírou v srdci dělají jen prostě správnou věc. Ale mnozí také s touhou uspokojit své temné stránky lidské povahy. Znásilňovat a vraždit s vědomím beztrestnosti.
Mnozí si mysleli, že Jeruzalém je město, kde:"...už nikdo nebude hladovět a žíznit, nikdo nebude vystaven žáru slunce ani pronásledování. Beránek sedící uprostřed na trůnu je nakrmí a dovede je k živým pramenům vody a Bůh setře všechny slzy z jejich očí..." Když mnich, který prý nejedl chleba ani maso, živil se jen rybami a zaléval je vínem, přivedl k branám Kolína dvacet tisíc lidí, místní se zděsili. Žádné středověké město nebylo schopné pojmout tak obrovské množství osob. Neúnavný dav se v něm, naštěstí pro Kolín, nezastavil.
Jedním z rytířů, kteří se přidali k Petru Poustevníkovi po jeho kázání, byl i rytíř Gautier Sans-Avoir. Šel po břehu Rýna, kolem Dunaje, přešel s podporou místního krále Maďarsko a překročil u Bělehradu hranici Byzantské říše. Nikde nebylo jídlo, protože úroda ještě nedozrála a několik tisíc mužů začalo drancovat vesnice. Vystrašené byzantské oddíly je nakonec doprovodily až do Konstantinopole. V jejich stopách šel Petr Poustevník s davem Kristova vojska, ale tato cesta už nešla tak hladce. Kvůli sporu o pár bot nejdříve vypálil pohraniční město a zavraždil čtyři tisíce Maďarů.
Zprávy o jeho tažení vyvolaly paniku v Bělehradu, kde obyvatelé uprchli do hor. Petrovi muži do města vstoupili, vyplenili ho a vypálili. Poustevníkovi křižáci byly spíše rozvášněnou lůzou než bojovníky a byzantský velitel místní posádky jich proto snadno čtvrtinu pobil. Další cesta sice probíhala zdánlivě bez problémů, ale po vstupu do Konstantinopole vojáci kříže kradli jako straky, dokonce i měď z chrámových střech. Znechucený byzantský císař Alexios je přesunul do vojenského tábora Kibotos.
Zde se Gautier Sans-Avoir setkal s Petrem Poustevníkem, od začátku si však nepadli do oka a na ničem se nedohodli, ani když dorazili Italové pod vedením mladého šlechtice Rainalda. Ten byl v brzké době zabit na sólové akci s německými křižáky, Turci ho oblehli v hradu Xerigordon a s jeho muži povraždili. Poté Turci vyslali silné vojsko ke Kibotosu a Petr Poustevník jim neuváženě vyrazil naproti. Turecké vojsko je z úkrytů zasypalo šípy a zahnalo k útěku do tábora. Tam je dohnali a nelítostně zmasakrovali muže, ženy i děti, včetně Gautiera. Uniklo pouze tři tisíce lidí s Poustevníkem.
Nejprve se zachránili jako zázrakem v úkrytu na malém hradě a Alexios pro ně poslal flotilu válečných lodí. Turci se stáhli. Zprávy o katastrofě dorazily do Evropy v době, kdy Petrovi důstojníci pro něj intenzivně verbovali další vojáky. Ještě než se další tisíce lidí vydaly do Malé Asie za Petrem, někoho napadla následující otázka. Nenašli by se nepřátelé Krista někde poblíž, aby nebylo nutné pochodovat takovou dálku? Odpověď přišla vzápětí. V každém velkém evropském městě přece žijí příslušníci rasy, která ukřižovala Krista. Židé.
Příště: Počátky křížových výprav: Židé
Zdroje:
Kniha Křížové výpravy, autor Antony Bridge
Web Wikipedie.cz, "Křížové výpravy", odkaz: https://cs.wikipedia.org/wiki/K%C5%99%C3%AD%C5%BEov%C3%A9_v%C3%BDpravy
Web Wikipedie.cz, "Středověk", odkaz: https://cs.wikipedia.org/wiki/St%C5%99edov%C4%9Bk
Web Wikipedie.cz, "Byzantská říše", odkaz: https://cs.wikipedia.org/wiki/Byzantsk%C3%A1_%C5%99%C3%AD%C5%A1e
Web Youtube.cz, "Křížové výpravy: První křížová výprava 1/2", odkaz:
Web Youtube.cz, "Křížové výpravy: První křížová výprava 2/2", odkaz:
Web Youtube.cz, "Svatá válka 2", odkaz:
