Všichni patříme ke stádu. Víme přesně k jakému? Řekneme i druhým, kde je jejich místo, aby věděli, že jsou třeba ovce?
Už delší dobu se z různých stran objevuje nálepkování některých obyvatel našeho národa. Připomíná značkování dobytka rozžhaveným železem. Tak třeba takové ovce. Je jich tolik, že se mluví o stádu. Vyjdeme-li z principu fauny matky přírody, povahu člověka můžeme opravdu vyložit jako povahu určitého osobitého zvíře, které patří ke smečce, tlupě nebo stádu.
Najdou se někteří jedinci, kteří namítnou: Já přece nikam nepatřím, nesouhlasím s tím či oním nebo naopak, proto jsem z řady ostatních vydělen. Pokud si vybereme pár příkladů, zjistíme, že to není pravda.
Takový člověk, který se rozhodl, že nebude žít mezi lidmi. Odstěhuje se do hor, kde bydlí v dřevěné chatrči bez plynu a elektřiny, nechá si narůst dlouhé vousy a chová pár koz. Na ostatní se dívá jako na ovce konzumní společnosti a považuje se za výjimečného. Jenomže on není sám. Pokud by si dali psychologové práci, zjistili by, že vousatých mužů s kozami v každých horách žije několik a společně tvoří smečku.
Nebo lidi, kteří nejezdí na dovolenou. Nejde o ty, kteří na ni nemají, ale co prostě nikam nechtějí. Kdysi v devadesátých letech jistý nejmenovaný český politik tvrdil, že delší volno z práce si bere jenom srab. Opakem zbabělého sraba by mohla být v říši zvířecí antilopa, kterou přírodovědci řadí mezi odvážná zvířata.
Člověk, který se dívá permanentně do mobilu, má s malými přestávkami stále skloněnou hlavu. Vědci zatím neví přesně, ale možná se mu v průběhu let natáhne krk, který bude mít ve stáří o pár milimetrů nebo centimetrů delší. Stádo žiraf bude jednou o hodně početnější.
Tak bychom mohli pokračovat. Existují další stáda či smečky. Muži, kteří jsou vzorem ušlechtilosti a pracovitosti by mohli být plameňáci. Ženy, které jsou vzorem krásy, mohou patřit ke kočkám. A tak dále...
Je zde však jedna věc. O tom, kdo do jakého stáda patří, si každý rozhoduje sám. Svým laskavým nebo agresivním chováním, přemýšlením či prázdným koukáním z okna, pohybem nebo leností, vzděláním či tupostí. Také tím, že musí mít vždycky názor nebo je mu všechno ukradené. Člověk má daleko více vlastností a vzorců chování, které ho někam zařadí. Je to jeho volba, nikoho jiného. Neměl by tedy do něj nikdo strkat prstem a mentorovat: ty jsi člověče husa nebo lenochod, protože se chováš tak, jak se mi to nelíbí a v mém stádu nefunguje.
Z toho je jasné, že pokud se někdo takový najde, kdo na druhé ukazuje, soudí a řadí ostatní do skupin, tlup či smeček, patří také do stáda. Zvláště takoví, kteří většinu národa vidí jako ovce a mají bez přestání nutkavou potřebu sdělovat tuto svou svatou pravdu všem okolo, zejména v diskuzích pod články na různých webech a v komentářích na sociálních sítích. Samozřejmě většinou bez fotografie a občas s falešným jménem nebo nickem. Je zcela nepochybné, k jakému stádu tito lidé patří.
Ke stádu volů.
Náhledová fotografie použita z Pixabay.com:
https://pixabay.com/cs/photos/k%C3%A1va-kav%C3%A1rna-tabulka-j%C3%ADdlo-p%C3%ADt-2242212/
