Naše solidní pověst patří k těm nejlepším věcem, co můžeme v životě mít. V soukromém i pracovním životě, ve vztazích i v podnikání. Její budování stojí hodně úsilí, dřiny, trpělivosti a času.
Chceme-li položit základ pro své dobré jméno v novém zaměstnání, tak úplně nejlepší je každého koho první den potkám pozdravit. A když říkám každého, tak tím myslím i šedivou a nezajímavou recepční, která sedí nenápadně v rohu vstupní haly a stále se tváří jako by jí uletěly včely. Když jí ale nepopřejeme s úsměvem "Dobrý den," můžeme se za několik dní divit. Dotyčná totiž může předsedat silnému týmu místních drben a mineme-li ji povýšeně a bez povšimnutí, získáme nálepku nafoukaného nezdvořáka, které se budeme dlouho a obtížně zbavovat.
To byl příklad, který demonstruje jak je všechno o drobných věcech a maličkostech, z kterých se skládá náš život. Dobré jméno v pracovním životě budujeme hodně dlouho. Pokud myslíme jen na sebe a nejsme ochotni věnovat svůj čas jiným, těžko ho někdy získáme. Ostatní v nás budou vidět jen sobce, který nikomu nepomůže. A každému se jednou stane, že se dostane do situace, kdy se bez pomoci druhého neobejde. Určitě ne všichni, kterým jsme někdy poskytli oporu, nám to vrátí. Ale když už se někdo najde, komu náš kolega spíš pomůže? Egoistovi nebo tomu, kdo jeho samotného kdysi vytáhl z kaše?
Budování pověsti v podnikání je na léta, ale podaří-li se, tak může přežít generace. Když přijel v roce 2013 do České republiky vnuk Jana Antonína Bati, všude se nejprve psalo o tom, jak jeho předci u nás kdysi vybudovali úspěšné obuvnické impérium. Teprve na druhém místě se hovořilo o důvodu návštěvy, tedy že dědic přijel kvůli žádosti o finanční náhrady za majetek, který byl rodině zabaven v roce 1947. Ani si nedovedeme představit, kolikrát jeho předkové dali svým zákazníkům svoje slovo a kolik neskutečného úsilí je stálo je to dodržet, aby nakonec za mnoho let všichni s respektem jednali s jejich vnukem.
Dané slovo naše jméno významně ovlivňuje. Můžeme být šikovní, chytří, pracovití, ale nebude nám to nic platné, jestliže neumíme dodržet to, co slíbíme. Co je platné, když zákazníkovi skvěle a bez vad postavíme výrobní halu, ale nedodržíme termín, o jehož splnění jsme ho několikrát svatosvatě ujišťovali. Kvůli nám přijde o zakázky, s kterými počítal. Klient nám už nikdy nebude věřit a nejen to. Další smlouvu neuzavře a nedoporučí nás ani jiným. Často ani nedokážeme dohlédnout, o co všechno naším jednáním můžeme přijít anebo co všechno můžeme získat.
Jaké je naše jméno v podnikání ovlivní vlastně získané zkušenosti našich minulých klientů. Je-li dobré, nemusíme zakázky aktivně vyhledávat jako dříve, přicházejí za námi častěji většinou sami. Podobné je to i v rodinných, partnerských nebo přátelských vztazích. Cítí-li v nás druzí oporu, uznávají většinou i naši autoritu, která se stává přirozenou a poskytnou nám podporu až přijdou zlé časy i na nás. A ty přijdou, to je jisté, otázkou jen zůstává, kdy a jak dlouho budou trvat. Když si uvědomíme hodnotu našeho dobrého jména, může nám s ním oprávněně vzrůst i naše sebevědomí a hrdost.
Naše dobré skutky musí vycházet přirozeně ze srdce. Ne uměle a vypočítavě, abychom je dělali jen proto, že jednou budeme chtít vrátit, co jsme jiným dali. Ne, tak to nefunguje. Hezký čin je dar, který věnujeme bez očekávání zisku. Jedině tak se dá dobrá pověst budovat. Někteří budou tvrdit, že ať si o nich myslí ostatní, co chtějí, jim na tom nezáleží. Dotyční lžou sami sobě. Rhett Butler z mého oblíbeného románu od Margaret Mitchellové Jih proti Severu, tvrdil totéž. Ve svém životě se choval jako rebel, kterému nezáleželo na jeho jménu. Jednou se však stalo něco, co vedlo k tomu, že začal všechny zdravit, zajímat se o ostatní a pomáhat jim. Narodila se mu totiž dcera a on přišel na to, že dobré jméno není jen věcí cti samotného nositele, ale i jeho rodiny.
