Útok Spojenců během druhé světové války proti jednotkám OSY bránícím klášter Monte Cassino byl jedním z mnoha. Začal několik měsíců po vylodění spojeneckých jednotek v Itálii.
Spojenci ve druhé světové válce byli koalicí zemí válčících proti vojensko-politickému uskupení Německa, Itálie a Japonska, tedy ose Berlín-Řím-Tokio, proto OSA. Zahájení spojenecké invaze předcházel spor mezi Velkou Británií a USA o nejvhodnějším místu vylodění. Zatímco britský premiér Winston Churchill prosazoval oblast Středomoří, americký prezident Franklin Delano Roosevelt počítal se Západní Evropou. Souviselo to se strategickými zájmy obou hlavních mocností a také s tím, že Churchill považoval Itálii za nejslabší článek mocností OSY. Z toho důvodu nazýval svou zájmovou oblast "měkkým podbřiškem Evropy." Na vyjednávacím poli uspěla Velká Británie a na jaře 1943 se stala Itálie cílem invaze. Plánování trvalo asi měsíc a půl a pominulo jeden hlavní faktor.
Bojová schopnost německých vojsk byla podceněna a jak se později ukázalo, z měkkého podbřišku se stal tvrdý oříšek. Zamýšlené operace se staly nesmírně obtížnými a časově náročnými. První den hlavní spojenecké invaze pod názvem operace HUSKY proběhl na Sicílii, kde se vylodili vojáci osmi divizí. 10. července 1943 jim poskytlo podporu 795 válečných a obchodních lodí. Během prvních tří dnů na pevninu dorazilo 150 000 mužů, celkem nakonec 250 000 britských vojáků a 228 000 amerických. Vylodění předcházel vzdušný výsadek dvou paradesantních brigád, ten sice neuspěl, ale nijak neovlivnil celkový úspěch. Spojenci očekávali tvrdý odpor sicilských vojáků, kteří se však překvapivě vzdávali bez boje. Pro invazní jednotky dokonce pracovala sicilská mafie, která jim předávala informace o počtech, postavení a výzbroji německých a italských vojsk.
Na Itálii. Zdroj: YouTube.cz
Churchill měl pravdu v tom, že Itálie byla nejslabším členem OSY. Už na podzim 1940 byla italská vojska poražena Řeky na albánské frontě. V Africe ztratila Itálie své državy a skoro milión mužů. Katastrofickou porážku utrpěla její 8. armáda na východní frontě, kde přišla o 100 000 vojáků. Značnou část sil italských vojsk poutali partyzáni v Jugoslávii. 25. července 1943 italský král Viktor Emanuel III. nechal zatknout ministerského předsedu země Benita Mussoliniho a držel ho v horském středisku Gran Sasso. Odtud ho riskantní operací osvobodilo komando německých parašutistů pod velením hauptsturmführera Otty Skorzenyho. Hitlerovi i německému nejužšímu velení bylo už stejně dávno jasné, že se Itálie bez důkladné podpory Německa nezmůže na vážnější odpor. Ostatně v září podepsala se Spojenci příměří.
Jenže to už mělo Německo na Apeninském poloostrově 16 divizí, rozdělených na dvě armády. Armádní skupinu B v severní Itálii vedl polní maršál Rommel a armádní skupinu C jižně od Říma polní maršál Kesselring. Ve čtvrtek 9. září 1943 u Salerna začala operace AVALANCHE vyloděním čtyř amerických divizí a britského armádního sboru. Spojenecké jednotky poprvé narazily na silný odpor. Do cesty se jim postavila zkušená německá 16. tanková divize, za několik dní posílená o leteckou výsadkovou tankovou divizi Hermann Göring a 15. divizi pancéřových granátníků. Při bojích o Salerno spojenci ztratili 15 000 svých nejlepších vojáků, přičemž se počítalo jen se zlomkem tohoto čísla. Přesto v pátek 1. října 1943 americký prezident Roosvelt zaslal depeši sovětskému nejvyššímu veliteli Stalinovi: "Spojenecká vojska vtáhnou zakrátko do Věčného města".
Invaze na Sicílii. Zdroj: YouTube.cz
V úterý 12. října 1943 přešla 5. americká armáda k útoku na Gustavovu linii, která navazovala na údolí Liri, nad kterým se tyčí vrchol s klášterem Monte Cassino. Proti ní většinou dobře vycvičené nebo elitní německé jednotky. V jejich čele stáli odhodlaní velitelé mající za sebou drsné vojenské zkušenosti. Celá řada z nich byla nositeli vyznamenání Rytířského kříže s dubovými ratolestmi a meči. Blížilo se dějství první bitvy o Monte Cassino, které provázely neúspěchy Spojenců při překročení řeky Rapido. Americké jednotky 143. pluku zde během pár hodin utrpěly značné ztráty, aniž dosáhly svého cíle. Němci dobře pokrývali skoro celý úsek Gustavovy linie s pověstnou důkladností a profesionalitou.
Selské domy přestavěné na bunkry. Tankové věže zapuštěné do země a rafinovaně zamaskováné. V horách ženisty uměle vytvořené jeskyně jako nedobytné pevnosti. Zakopané třítunové pancéřované kasematy (pevnůstky) s kulomety nazývanými "pancéřoví krabi". Betonové sruby spojené podzemními chodbami a promyšleným systémem zákopů. V hloubce 1 000 metrů od břehu řeky Rapido položili Němci 24 000 min do řady minových polí. Nepřeberné množství ostnatého drátu a konečně kulomety. Ve vedení smrtící křížové kulometné palby byli Němci skutečnými mistry. Na pasivní obranu se však nikdy nespoléhali. Jejich hlavní obranou taktikou byl okamžitý protiútok, který účinně ničil v té chvíli již zdecimovaného a zdemoralizovaného nepřítele. Do Říma měli Spojenci ještě hodně daleko.
Příště: Monte Cassino: Odvážný čin
Zdroje:
Kniha Bitva o Monte Cassino, autor Janusz Pialkiewicz, rok vydání 2005;
Kniha Monte Cassino, autor Jaroslav Hrbek, rok vydání 1993.
Youtube.cz, "Velké bitvy historie-Monte Cassino 1944"
