Určitě každý z nás ve svém životě potkal laskavého člověka. Takového, který svůj skutek dokáže udělat pro druhého nezištně a bez postranních úmyslů. Prostě jenom tak.
Ze zásilkovny jsem vyrazil nejkratším směrem k zaparkovaném autu na parkovišti pod obchodním domem. V ulici se nacházelo několik obchodů, potom restaurace a kavárna. U ní jsem se zastavil, přestože pršelo. Po výloze kavárny stékala špinavá voda. Za sklem se nacházelo několik porcelánových talířků s různými zákusky, jako třeba jablečný štrůdl, chessecake, sacher dort a pár kousků makového závinu. Poslední dezert mě zaujal.
Mák.
Buchty, lívance, vdolky, škubánky, nudle, šůlánky, bábovka, muffin, chlebíček či koláč, nevím, co všechno dalšího makového existuje. Prý pokud má člověk na určité jídlo velkou chuť, chybí mu nějaká důležitá složka potravy.
Mák je zdrojem proteinu, obsahuje vitamín E a měď, hořčík, železo, zinek či vápník. Něco z toho všeho nebo možná všechno dohromady mi musí chybět, jinak bych netrpěl nezvladatelnou touhou kombinovanou nezkrocenou žravostí.
Teoreticky by se po máku mohlo hubnout, jenže ve všech jmenovaných pochutinách mák nikdy není sám. Jeho kamarádem bývá cukr, protože bez cukru nic není ono. A cukr je bílý jed, který zabíjí lidského ducha, ženám po něm roste pozadí a mužům panděra.
Závin ve mně probudil nejnižší pudy a já nedočkavě vstoupil do kavárny. Usadil jsem se kousek od talířků s pochutinami, aby se nestalo, že by byl jiný návštěvník rychlejší. Na stěnách stylově zařízené kavárny visely obrázky místního umělce. Já je sotva zahlédl, protože mi před očima poskakoval makový závin.
V kavárně jinak nikdo nebyl, mimo mladého kluka, sedícího kousek ode mne. Mohlo mu být sotva šestnáct, v bílém triku a modrých nasrávačkách působil komicky. Přes opěradlo židle měl přehozenou mokrou bundu. Hrdlo si proléval zázvorovým čajem, který provoněl celý prostor. Hlavu měl hluboko vraženou v mobilním telefonu.
Mladá servírka s bílou mašlí v černých vlasech přicupitala k mému stolku. "Dobrý den, co si dáte dobrého?"
"Lungo bez mléka, s jedním cukrem, a..." hlas se mi zachvěl, "...dva kousky makového závinu." V duchu jsem dodal: rychle nebo se skácím na podlahu.
Mák se taky stará o dobrý spánek a uklidňuje nervovou soustavu. Jenže až po požití. Než se člověk do makového produktu zakousne, čeká ho peklo čekání s vnitřním rozvratem osobnosti.
Zatímco jsem dramaticky prožíval svou závislost, servírka odešla připravit nápoj. Stiskla páku a z kávovaru vyšla pára. Ve stejném okamžiku se mi v hlavě vyloupla myšlenka a já ji vystřelil směrem k obsluze.
Dělej, huso! Proč nejdříve nedoneseš závin?
Okamžitě jsem se zastyděl a myšlenku zahnal. Servírka je mladý člověk a dělá svou práci poctivě a rychle, říkal jsem si. Nebudu ji urážet ani v duchu.
Rychlá poctivka se pomalu odkolébala k pultu se slastnými pochutinami. Nabrala na talířek dva kousky závinu.
Konečně! Ale...! Co dělá? To snad, ne!
Servírka talířek odnesla klukovi v nasrávačkách. Vzal si jeden do ruky, zakousl se a pomalu žvýkal. Zarazil se v okamžiku, kdy ho zasáhl můj nenávistný pohled. Chvíli jsme si hleděli do očí, jako dva pistolníci na divokém Západě. Kluk nakonec nevydržel, nakousnutý závin odložil a hlavu strčil znova do mobilu.
Po bradě mi tekla slina. Konečně přijdu na řadu, pomyslel jsem si. Servírka vyrazila mým směrem, jenže pouze s kávou. Beze slova ji přede mne postavila na stolek a vrátila se k pultu s pokladnou a kávovarem. Tam si vzala do ruky mobilní telefon a začala rolovat prstem na displeji.
Zmocnil se mne vztek a já na okamžik zatoužil servírce ublížit. Mávat nemělo cenu, protože oči měla nalepeny na mobil.
"Slečno!" vykřikl jsem nahlas jako anglický Hooligans na fotbalovém zápase. Polekaně zvedla oči a v mžiku stála u mého stolku.
"Prosím, co si přejete? Nechutná vám káva?"
"Káva je v pořádku. Ale neměla jste ještě něco přinést?" Očima jsem toužebně pohladil na dálku makový zázrak.
"Závin," plácla se dlaní do hlavy.
První kousek do mně vletěl rychleji než torpédo vystřelené ponorkou na křižník, ani jsem si ho pořádně nevychutnal. Snězení druhého mi trvalo déle jen proto, že jsem zpomalil a zkusil si makové potěšení vychutnat.
Káva na stole stydla, zatímco jsem otevíral balíček ze zásilkovny. V něm se nacházel nový chytrý telefon, pouzdro a ochranná fólie na displej. Vytáhl jsem mobil z krabičky a zapl. Potom se ho pokusil bez návodu zprovoznit, což není tak těžké, jak by se mohlo zdát. To všechno jednou rukou, protože v té druhé jsem držel další kousek makového závinu. Ukusoval jsem ho a pomalu převaloval v ústech. Ani zvolnění tempa nepomohlo a můj oblíbený závin mizel v mých útrobách.
Napadlo mě, že bych mohl na displej nalepit ochranou fólii. Spolkl jsem poslední sousto, utřel si prsty do papírového kapesníku a pustil se do práce. Na starém mobilu jsem našel na YouTube video s návodem a postupoval podle něj.
Návod jak nalepit fólii na displej mobilního telefonu. Zdroj: YouTube.cz
Nejdříve vyzkoušej, zda fólie pasuje.
Displej telefonu musíš důkladně očistit. Pozor! Nesmí na něm být žádná nečistota!
Nyní odlep z fólie krycí vrstvu.
A fólii rychle nalep na displej telefonu....
V ten moment klaply dveře kavárny, někdo vstoupil dovnitř a přítomné ofoukl studený vzduch zvenku.
Fólie zavlála a spadla na talířek s makovým závinem. Tedy on už byl samozřejmě pryč, ale pár drobků s makovými zrníčky se dostalo na lepící stranu fólie.
Nevím, zda za to mohl průvan nebo moje nešikovnost. Marně jsem se pokoušel nečistoty z fólie vyškrábnout nehtem, marně jsem po ní přejížděl papírovým kapesníkem, marně jsem foukal. Nic nepomáhalo.
"Do prdele!" vypálil jsem do poloprázdné kavárny. Servírka stále rolovala prstem a nevnímala okolí. Jen pachatel průvanu, nově příchozí seniorka, sebou polekaně trhl.
"Potřebujete pomoci, pane?" ozvalo se mi za zády. Stál tam kluk v nasrávačkách. Černovlasý, rozcuchaný, s kruhy pod očima, jako kdyby před chvílí vylezl z postele.
"To se stává," usmál se a sáhl do kapsy. "Zrovna jsem si byl v zásilkovně taky vyzvednout mobil, všiml jsem si, že máme úplně stejný. Mám k němu i fólii, klidně vám ji prodám."
Zakoktal jsem: "Co si nalepíte vy?"
Mávl rukou. "Jdu domů kolem jednoho obchodu z founy, koupím si jinou."
Přikývl jsem.
Dokonce mi ji nalepil. Pozoroval jsem jeho šikovné prsty a přemýšlel nad tím, jestli se člověk s laskavostí narodí nebo se ji v životě naučí od svého okolí. Od rodičů, přátel, ve škole. Třeba laskavost převezme od nějakého svého vzoru, zpěváka, influencera či sportovce.
Nakonec se stejně domnívám, že kluk v modrých nasrávačkách nebyl žádný člověk. Šlo o anděla, který slétl z nebeské shůry. Mám pro toto tvrzení nezvratný důkaz.
Otočil se totiž ke svému stolku a vzal do ruky talířek.
"Zbyl mi ještě kousek makového závinu. Nedáte si, pane? Já už nemůžu."
Z cyklu Korálky života
Psáno pro Blogosféru
Kvůli čemu vlastně byl finálový duel v Tenkrát na západě? Pomsta? Láska? Ne, makový závin! Zdroj: YouTube.cz
Náhledová fotografie: Pixabay.com
