Kozel může být zahradníkem

   Došel jsem k poznání, že práce na vlastní zahradě má pro zahradníka největší přínos v osvěžení jeho duše. Tento závěr však učiníte, až absolvujete období chyb, omylů a nedostatků. 

   Jakmile jsme se před lety měli přestěhovat z panelového domu do rodinného domku, byl jsem nejvíce nadšený ze zahrady. Budeme jen pořád sedět na zahradním nábytku při hřejivém sluníčku, dívat se na posečený zelený trávník, vdechovat jeho vůni a k tomu popíjet kávičku. A samozřejmě konzumovat obrovské množství vlastní kvalitní úrody. V té době jsem ale netušil, že k tomu, aby se tyto krásné vize naplnily, bych potřeboval placeného zahradníka. Tedy člověka, který zahradě bude rozumět a pracovat na ní místo mně. Někdo totiž musí trávník pravidelně sekat. Práci se nelze nijak vyhnout, i kdybych se rozhodl a zalil zahradu celou betonem, jednou za čas by se plocha musela omýt vodou.

   Logistické zabezpečení stojí na počátku každého úspěchu. Proto jsem vyrazil do nejbližšího obchodního centra a vymetl jak moji kreditní kartu, tak všechny regály dokonalým způsobem. Na nákup proběhla moje pečlivá příprava a to zejména sledováním několika populárních televizních seriálů, např. Chalupáři nebo Ordinace v růžové zahradě. Na zahradu však chvíli před samotnou akcí již nebyl čas se důkladně podívat, zjistit její potřeby a stejně tak se poradit s odborníkem nebo alespoň zkušenějším sousedem. Moje auto sem proto dopravilo hromadu zbytečností. Chyběly mě naopak věci, bez kterých se neobejdete. To mi připomnělo zase televizi a jeden český film. To máte hřebíky, vruty, šrouby, dráty...

   Poté jsem si vyhrnul rukávy a pustil se do prořezávání ovocných stromů. Můj odborný zásah změnil styl zahrady z klasicky české na japonskou. Například jabloň ve tvaru bonsaje, byla opravdu velmi zajímavá a obdivovali ji s nepokrytým úžasem a otevřenou pusou návštěvy i sousedi. Úrodu z ní v horizontu několika příštích let šlo však těžko očekávat. Vzpomněl jsem si na příběh o japonském zahradníkovi, který sedával ve své dokonalé a krásné zahradě. Dlouhé hodiny se díval na bílý kamínek, pak se pro něj sehnul a přemístil o kousek dál na jiné místo. On určitě styl svojí zahrady z japonské na českou touto náročnou činností nezměnil.

   Moje práce vyrušila ze spokojeného života spoustu místních obyvatel, kteří opustili svoje úkryty a s ohromením sledovali co děje a kdo je to ruší. Šlo třeba o ježka, potkana, veverku a dokonce i krtka. Jak vyšlo za čas najevo, posledně jmenovaný nebyl ten hodný, co letěl do vesmíru. Tito tvorové se nakonec s přítomností cizího vetřelce vyrovnali. Správně usoudili, že jim nejsem schopen uškodit a zaujali předchozí pozice. Jen myši využily situace, že se někdo nastěhoval do domu a soustředěným dobře organizovaným přepadem systematicky likvidovaly naši spíž. K nim se připojili mravenci, byla jich celá armáda a i se tak při útoku chovali. Ten den rodina nevečeřela.

   Jakmile se mi podařilo zlikvidovat téměř všechny ovocné stromy a rozvrátit klid živočišné říše, pustil jsem se s nadšením do pěstování zeleniny. Nejprve bylo nutno důkladně porýt záhonky. Soused se přes plot ze začátku usmíval a pak se slitoval. Začal mě udělovat rady typu jak se mám chopit nářadí, jak ho zabořit do půdy, kolik zeminy uzvednout a podobně. Odsekl jsem mu, ať mě dá pokoj a pomyslel si něco o místním bláznovi. Večer mě tento blázen nejprve našel ležet sténajícího u plotu a poté odvezl na pohotovost. Tam ošetřili má bolavá záda, natažené vazy, krvavé puchýře a posekané nohy rýčem. Ze semínek, které byly předchozího dne zasazeny nikdy nic nevzešlo.

   Načerpáte-li tyto zkušenosti, většinou s nimi přijde i rozum. Ten Vám řekne, že je dobré využít specialistů, literatury a souseda, který má za sebou už několik desítek let zkušeností s místním podnebím, půdou, vláhou a přírodními cykly. Ale nejdůležitější je zvolit si hned na začátku, jako zahradu vlastně chcete. Zda takovou, kde se několikrát do roka opravdu zastavíte nebo tu, kde budete pracovat v předklonu každý den, včetně víkendů a dovolených. Já už mám volbu za sebou a tak si dovolím sednout na zahradní nábytek s kávičkou a nasávat vůni čerstvě posečeného trávníku. Podařilo se mě to v loni už dvakrát i bez placeného zahradníka. Bílý kamínek se mě však zatím přemístit nepodařilo.    

Autor: Jan Šik | středa 7.1.2015 19:30 | karma článku: 12,25 | přečteno: 332x