Každý kdo ohrnuje nos, že pomoc nepotřebuje, už ji potřeboval nebo potřebovat bude. Lze to vyjádřit symbolicky. Všichni jsme byli dětmi, které krmili rodiče a všichni budeme starci, které budou krmit děti.
Ulicí Via Dolorosa v jeruzalémském Starém Městě Ježíš Kristus nesl svůj kříž. Po odsouzení Pilátem Ponským ho na hoře Golgotě čekalo ukřižování. Se čtrnácti zastaveními prožíval utrpení a muka celou cestu. Známe ji jako Křížovou cestu.
Při pátém zastavení do města přicházel jeden muž. Pocházel z Kyrény, osady v dnešní Libyi. Jmenoval se Šimon Cyrenejský. Vracel se právě z pole, když zahlédl hlučící dav lidí. Podařilo se mu prodrat se dopředu. Se sklopenou hlavou právě padal zkrvavený muž s trnovou korunou na hlavě. Spolu s ním se k zemi složil těžký kříž. Šimonovi došlo, že muž ho již nemohl unést a klesl pod vahou těžkého dřeva.
Šimon nevěděl, co muž provedl. Myslel si, že muselo jít o něco hrozného, protože na Golgotě končili vrazi nebo zloději. Zhrozil se však nad jeho utrpením. Zhroucenou postavu obestoupilo několik Římanů, kteří do ní začali kopat a mlátit jí bičem. Šimonovi začalo být muže líto. Kroutil hlavou nad tím, co viděl. V hlavě se mu honila myšlenka, že takový osud si nikdo nezaslouží. Na koni přijel velitel vojáků, zařval pár slov latinsky a zase odjel. Jeden Říman se otráveně otočil a začal si prohlížet lidi v davu.
V tom si všiml Šimona a výhružkami ho přinutil, aby šel s ním. Šimon musel kříž zvednout ze země. Vážil tolik, že i jemu, který byl zvyklý těžce fyzicky pracovat, musel pomoci další voják. Když Římané zkrvavené tělo zvedli, zavěsili jej na druhou stranu kříže tak, že se o něj zmučená postava spíše opírala, než aby ho nesla.
Šimon táhl těžký dřevěný kříž s Ježíšem k dalšímu zastavení. Tam byl vojáky odstrčen.
Ještě předtím však muži s trnovou korunou pohlédl do očí. V ten okamžik jím proletěly všechny emoce, které existují, třeba lítost, hněv ale také hrdost a přátelství. Než odešel, vyčetl z očí Ježíšových věc, kterou v té době nechápal. Odpuštění svým trýznitelům. Avšak hlavně v nich uviděl hřejivou lásku, k přátelům i nepřátelům stejnou. Šimona zalila natolik, že s ním kráčela celý jeho další život.
5. zastavení křížové cesty. Scéna z filmu Mela Gibsona, natočeného v roce 2004, Umučení Krista. Zdroj YouTube.cz
Jak to, že čin Šimona Cyrenejského byl pomocí? Vždyť ho pod pohrůžkou násilím římští vojáci přinutili kříž nést. Copak lze nutit ku pomoci? Všechna zastavení Křížové cesty mají spoustu výkladů a to se týká i pátého.
Možná, že k pomoci bližnímu svému potřebujeme někdy postrčit. Nemusí jít hned o výhružky či rány bičem. Někdy nám musí někdo další něco říci, dát nám impuls. Třeba: Běž, on tě potřebuje. Nebo: Jsi jediný, nikdo další tady není.
Jedním ze smyslů svátků velikonočních je, abychom přemýšleli nad vlastními výklady. Východiskem 5. zastavení by měla být pomoc druhému člověku. Nemusí jít o vláčení těžkého kříže. Mnohdy stačí laskavé slovo nebo jen pohled, který jinému dokáže změnit pozitivně život. Za pomoc lze považovat i mlčení a nevyslovování vlastních myšlenek, které mohou spoustě dalších uškodit. Než přiložit ruku k dílu, občas pomoc odbudeme penězi, které bývají mnohdy přeceňovány. I taková však má svůj užitek a lze s ní vykonat mnoho dobrého.
Na pomoci je rovněž důležité, aby ji ten, komu je poskytnuta s ní souhlasil nebo alespoň dokázal přijmout. I když někdy můžeme být vedeni dobrými úmysly, jiným můžeme uškodit. Současný svět je plný příkladů, které lze rovněž vyjádřit symbolicky. Často ušlechtile stavíme přehrady, abychom zadržovali vzácnou vodu pro přírodu a tu samou přírodu při budování nádrže těžkými stroji zničíme. Stejné je to například s lidskými vztahy.
Šimon Cyrenejský nám ukázal ten nejdůležitější výklad, který je některými považován za klišé. Pomoc druhému dělá člověka člověkem.
Psáno pro blog iDNES.cz
Velikonoční koncert duchovní hudby z 1.4.2018 z kaple Máří Magdalény v Jindřichově Hradci. Zdroj YouTube.cz
Náhledová fotografie použita z Pixabay.com:
https://pixabay.com/cs/photos/k%C3%A1va-kav%C3%A1rna-tabulka-j%C3%ADdlo-p%C3%ADt-2242212/
