Vzpomínka na osmnáctiletého židovského studenta, kterého popravili nacisté. Jeho velký příběh může být inspirací i pro dnešní a budoucí generace.
Dne 27. října 1944 odjel z protektorátu Čechy a Morava předposlední transport Židů do tábora v Osvětimi. Mimořádně z Prahy, protože ostatní deportace probíhaly většinou z Terezína. Cílem transportu označeného Eu se stala část Osvětimi pojmenovaná německy Birkenau, tedy Březinka. Vyhlazovací tábor.
V celém vlaku jelo pouhých osmnáct lidí, kteří byli dva dny po příjezdu do Březinky nacisty zavražděni. Mezi nimi se nacházel i mladý muž jménem Heinz Prossnitz.
Narodil se v roce 1926 v Praze. Do konce školního roku 1939 navštěvoval české reálné gymnázium. Patřil k aktivním studentům, učitelé ho hodnotili jako velice nadaného a inteligentního žáka. Měl rovněž spoustu mimoškolních činností, k nimž patřil například skauting, letní tábory, výlety do okolí. Navíc se učil anglicky a hebrejsky, studoval dějiny sionismu, pracoval v dílnách a po večerech se scházel se svými vrstevníky.
Po zahájení okupace se připojil k sionistickému Makabejskému hnutí mládeže (Macakabi Hacair). V čele jeho desetičlenné skupiny stál Fredy Hirsch, tři a dvacetiletý učitel tělocviku. Vysoký, štíhlý a sebejistý muž mladého Žida údajně okouzlil a patrně se mu stal vzorem. Heinz se mu totiž vůbec nepodobal, sám měl zrzavé vlasy, menší postavu a šlapal si na jazyk.
Od léta 1941 se Židé museli označovat žlutou Davidovou hvězdou a na podzim odjížděly první transporty. V té době neexistovaly žádné informace o továrnách na smrt, jak se říká vyhlazovacím táborům. Deportovaní se domnívali, že nějaký čas budou pracovat v terezínském ghettu.
Odjíždělo se narychlo, dotyčný měl na přípravu zpravidla pouhých dvacet čtyři hodin. Mladí Židé se rozhodli těmto lidem pomáhat a ulehčovat jim nástup do transportu. Sionistická organizace Havlagah (Zdrženlivost) řešila praktické záležitosti, k nimž patřilo například balení a doprava padesátikilového zavazadla na shromaždiště v bývalém výstavišti v pražských Holešovicích nebo opatrování dětí.
Heinz dostal na starosti pokladnu a shromažďoval finanční pomoc. První deportace směřovaly do ghetta v polské Lodži. V malém prostoru se tísnilo sto sedmdesát tisíc lidí, kteří trpěli hladem a zimou. Izraelská novinářka Ruth Bondyová po válce uvedla, že až šedesát procent finanční pomoci nacisté zabavovali. Přesto se organizaci Havlagah podařilo za zbytek kupovat potraviny, zejména chleba, díky kterému se mnozí deportovaní vyhnuli těžké podvýživě nebo smrti.
Podle přehledu, který Heinz Prossnitz sestavil, odešlo do ghetta v Lodži 40 000 marek z pokladny a dalších 15 000 marek z fondu Keren Polania, do kterého ilegálními cestami přispívali lidé ze zahraničí, hlavně ze Švýcarska.
Kvůli obavám z epidemie nacisté zastavili další transporty do Lodže a protektorátní Židy přesměrovávali do českého ghetta v Terezíně. To sloužilo jako přestupní stanice do vyhlazovacích táborů. Odjet měl původně i Heinz s rodinou, úřady však ještě nějakou dobu potřebovaly jeho otce Fritze ve funkci vedoucího finančního oddělení židovské obce. Mladík zatím pracoval v zelinářské zahradě židovského blázince v pražském Hloubětíně. Přitom za pomoci dvou židovských dívek dál shromažďoval a posílal peníze do ghett.
Nejen to.
Postupně začal budovat síť, která s obtížemi sháněla potraviny, nedostatkový balící papír, krabice a provázky či potravinové lístky. Složitá byla i cesta balíků do místa určení, například část zásilek do Terezína cestovala přes Německo. Tímto způsobem do ghetta dorazilo více než 800 kilogramů potravin, dalších 4 400 kilogramů zasílal Heinz a jeho přátelé přímo. Jak zmíněná izraelská novinářka popsala v článku Zázrak s chlebem, potravinové balíčky posilovaly vězně tělesně i duševně a dávaly jim naději.
Šlo většinou o chleba, brambory, margarín (náhražka másla z živočišného tuku) a cukr. O něco později začal Heinz posílat i šaty. O všem si vedl pečlivé záznamy. Dokonce i o korespondenci, protože Židé z ghett mu psali dopisy s poděkováním a dotazy na příbuzné.
Celkově se Heinzovi podařilo sehnat a odeslat 5 230 kg potravin do Terezína, 3 120 kg do Osvětimi a Lodže, a šest metrických centů šatstva do lágrů v Sachsenhausenu a Hamburku.
V říjnu 1944 dostala rodina Prossnitzova předvolání k nástupu do transportu. Osmnáctiletý Heinz se domníval, že ho pošlou do Terezína, ale nakonec putoval přímo do Březinky, kde ho nacisté popravili jedním z nejbrutálnějších způsobů. V plynové komoře.
Heinz Prossnitz nakonec nepřežil. Značná část jeho finanční a potravinové pomoci k adresátům nedorazila. Většina z těch, ke kterým zásilky dorazily, zahynula v dalších transportech, koncentračních táborech nebo v továrnách na smrt.
Přesto jeho neúnavná a obětavá činnost nebyla zbytečná.
Židům v ghettech jeho finanční a potravinová pomoc zmírnila hlad, zimu a nepohodlí. Našli se i tací, kteří si díky Heinzovi zachránili život.
Příběh Heinze Prossnitze je dokladem toho, že velké činy lze provádět i s malými či žádnými prostředky. Může být inspirativní pro dnešní a budoucí generace, z jeho odkazu mohou čerpat morální posilu i současné charitativní organizace. Šlo o opravdového hrdinu, který nasazoval svůj život, protože svou aktivitu vyvíjel v podmínkách černého trhu. Jakékoliv působení v něm trestaly nacistické úřady smrtí.
Neměli bychom zapomenout také na jednu důležitou věc. Mladý Žid byl zavražděn ve věku pouhých osmnácti let. Byl tedy příslušníkem mladé generace, o které ta starší už věky věků tvrdí, jak jsou mladí lehkomyslní, povrchní, nezodpovědní a nevděční. Heinz Prossnitz tento stereotyp svými činy rozdrtil napadrť.
V Heinzově pozůstalosti se našla obálka s nápisem: "Odešel-li bych někdy navěky, tedy otevřete!" V obálce se, mimo jiné, našel i hebrejský citát židovského novináře, dramatika a politického aktivisty Theodora Herzla o budoucím židovském státě: "Chcete-li, není to pohádka!"
Psáno pro iDNES.cz
Wolfgang Amadeus Mozart: Requiem. Zdroj: YouTube.cz:
Zdroje: Microsoft Copilot v Edge s umělou inteligencí (AI) a s odkazy například na:
https://www.pametnaroda.cz/cs/magazin/pribehy/udelat-co-nejvic-pro-druhe-pribeh-heinze-prossnitze-velke-pomocne-akce
https://www.respekt.cz/special/2015/ceska-cesta/zazrak-s-chlebem
https://www.millermosaicllc.com/heinz-prossnitz-czech-teen-hero-and-holocaust-victim/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Makabejsk%C3%A9_hnut%C3%AD_ml%C3%A1de%C5%BEe
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ruth_Bondyov%C3%A1
Náhledový obrázek: Pixabay.com
