Jsou věci, které jsou jednoduché nebo složité. Po nich následují znovu věci jednoduché, které však z nějakého důvodu za složité považujeme. Důvody jsou prosté, nerozumíme jim nebo to s nimi neumíme.
V současné době je skvělé, že na trhu jsou k dispozici různé pomůcky, léky a prostředky pro miminka, kterých je všude nepřeberné množství. Nejde jen o jednorázové dětské pleny, ale třeba o kapky proti prdíkům, přívěsný dětský cyklovozík, kočárek na chodník i do terénu, neuvěřitelný výběr hraček, apod.. Mezi vymoženosti současnosti patří bezpochyby dětská cestovní skládací postýlka. Doufám, že člověk, který ji vymyslel, byl za tento objev dostatečně oceněn. Netuším, zda onen geniální vynálezce děti má či nemá, v každém případě si možná ani neumí představit, kolika lidem zpříjemnil život. Anebo taky někdy tak úplně ne.
Před časem k nám na návštěvu měl přijet synovec a manželkou a malým chlapečkem. Vzhledem k tomu, že návštěva měla proběhnout přes noc, přivezl jeho otec i malý technický zázrak. Dětskou cestovní skládací postýlku. Zapůjčil mu ji kamarád. Nepatřím sice mezi elitu nejšikovnějších, ale řadím se mezi zkušené matadory domácích skládaček. Nabídl jsem se, že ji sám složím, synovec se jen usmál, zdálo se mě, že potměšile, ale kolik já už složil kusů nábytku, kde chyběli nebo naopak přebývali šroubky. Člověk se jen nesmí nechat odradit prvním neúspěchem. Zatímco se manželka starala o návštěvu, vyhrnul jsem si rukávy a pustil se do montáže.
Na první pohled byl můj předběžný závěr, že je to naprosto primitivní záležitost. Po prvních pěti minutách zkoušek různých poloh a kombinací stavební kostry, jsem ho už musel pomaličku revidovat. Po půlhodině ze mě vyletěla slova, která zde kvůli cenzorovi a slušnému čtenáři uvádět nemohu. Přitom jsem celý zpocený s rudým obličejem rozhořčeně kopl do toho zkrouceného trubkového monstra, pak vyběhl z domu a třískl dveřmi tak, že se chlapeček v náručí maminky, kde mezitím usnul, vzbudil. Začal plakat na celé kolo a já v tu chvíli zalitoval, že už nekouřím. Moje myšlenky jen patřily představám mučících scén, kde v roli kata týrám vynálezce i výrobce. A požádat synovce o pomoc ? Ne ! Nevzdám to !!!
Při procházení mezi tůjemi na zahradě mě něco napadlo. Videokanál. Běžím k notebooku a po chvilce nacházím instruktážní film. Vyděsil mě, skoro dvacet pět tisíc shlédnutí svědčilo o tom, že jde o problém hrozivých rozměrů. Návod byl po spuštění pro jedince s IQ zlaté rybičky: "Zip na přepravní tašce rozepněte a postýlku vytáhněte...". Jak video běželo, otvírala se mě ústa, tak jsem ji přece skládal ! Stop a na začátek. Znova pouštím a jako ve zpomaleném filmu, provádím opětovně montáž, přesně podle návodu. Najednou se video zastavilo samo. Na monitoru notebooku se objevil nápis: "Ukázka chybného postupu, takto postýlku nesložíte !".
Po další uklidňující přestávce jsem ji už podle pokračování videofilmu složil bez problémů. Šokován jednoduchostí postupu. Samotná návštěva proběhla naprosto v pohodě. Před jejím odjezdem jsem odešel do ložnice, že postýlku zase rozložím. Zestručním to. Návštěva na mě čekala půl hodiny v autě, když spatřila, jak se rozletěli dveře od domu a v nich se objevila postava s rozcuchanými vlasy a vzteky rudým obličejem. Přitom pronesla několik vět prokládaných nezveřejnitelnými slovy. Kvůli mravní čistotě mládeže provádím jejich překlad: "Vážení, nemohu tu úžasnou postýlku rozložit, tak aby se mě vešla do té perfektní tašky. Budu muset opět využít skvělého instruktážního filmu k tomu, abych provedl její geniální a jednoduchou demontáž".
