Skoro každý muž jednou za čas provede nějakou špatnost. Většinou se však chová jako beránek a tehdy bývá neprávem osočen. Třeba obviněním z nevěry.
Už nějakou dobu jsem byl vzhůru, ale nechtělo se mi vstávat. Z kuchyně se linula vůně kávy, ale mé tělo vstávat nechtělo. Ani za nic. Jako kdyby mi k hlavě přirostla oční víčka. Tak pevně jsem je měl sevřené a díky tomu viděl jenom černočernou tmu.
"Už odjeli. Tak vstávat a cvičit!" Ozvalo se ode dveří ložnice a já přes vnitřní odpor oči otevřel. Manželka se opírala bokem o futra. Dlouhé zrzavé vlasy ji visely splihlé na ramenou. Ony a omotaná osuška kolem jejího těla byly důkazem, že právě vylezla ze sprchy. Za jiných okolností bych na ni zamával a pozval k sobě pod peřinu. Z důvodů okolností předešlého dne mě však přešla chuť na hlouposti. Já si jenom přetáhl peřinu přes hlavu a zasténal. Několik koní v ní běhalo dokola, jako křeček v kleci a strašně dupalo.
Před hodinou odjela návštěva z Moravy. Přesněji řečeno neteř se synovcem. Po pěti letech se konečně rozhoupali a přijeli nás pozvat na svatbu. Při té příležitosti se rozhodli, že si prohlédnou Prahu a strávili u nás dvě noci. Jako správní Moraváci sebou přivezli slivovici, kterou jsem musel ochutnat.
Slivovice se řadí mezi zákeřné zbraně. Její nebezpečí spočívá v tom, že do sebe pomalu házíte malou štamprli za štamprlí a nic vám není. Připadáte si jako na nebesích a všechno se vám zdá fajn. Milujete příbuzné, nevidíte vady na tchyni a sousedovi dáte na čelo pusu, přestože zazvoní v jednu v noci s domluvou, abyste se ztišil. Jenže pokud chcete, aby vám bylo ještě víc fajn a ještě a ještě a ještě, stane se něco strašného.
Přijde bod zlomu, po němž následuje den ve vašem životě, na který byste nejraději zapomněli. Čeká vás půlroční nenávist k jakémukoliv alkoholu doprovázená nevolností. Dokonce i z vůně pralinky nebo likérové špičky.
Včerejší den jsem se od tohoto bodu zastavil jenom krůček. Pokud by se mi podařilo ho překonat, vypadal by dnešek daleko hůře. Avšak k tomu, abych byl naprosto vyřízený, to stačilo.
"Haló, haló," ozvalo se a já vytáhl hlavu zpod peřiny. Žena zabalená stále v ručníku, stála přede mnou. Jedním pohybem, doprovázený svádivým gestem, jej spustila na zem.
Když viděla, že jsem nijak nezareagoval, řekla jen: "Hm, aha," a pro osušku se sehnula.
"Co, to tady...," uslyšel jsem pod postelí a potom uviděl její zdviženou ruku se sepnutým palcem a ukazováčkem, v kterých držela bílé kalhotky.
Ručník si okolo sebe zase pevně uvázala a rozkročila se jako bůh pomsty. Erotické napětí vystřídala dusivá atmosféra.
"Můžeš mi říct, čí jsou to kalhotky? A jak je možné, že jsou pod naší postelí? Pod naší manželskou postelí, jestli jsi tedy tuto skutečnost zaregistroval?"
"Vůbec nevím, o čem to mluvíš," vzlykl jsem a chytil se za hlavu. Úměrně s tím, jak manželka zvyšovala hlas, kopyta koní bušila do mé hlavy silněji a silněji. Potom začal křížový výslech, při kterém vyslýchaný nejevil žádnou ochotu ke spolupráci.
"Tys tady někoho měl?"
"Neměl."
"Kdo to byl? Která? Ta nová sousedka z bytu pod námi, jak vždycky řekneš wau, když kolem nás projde v těch roztrhaných riflích? Nebo ta tvá nová asistentka? Nebo některá moje kamarádka?"
Přes bolest hlavy jsem seznal, že situace je vážná. Překonal jsem mírnou nevolnost, opatrně si sedl a opřel se zády o stěnu. Zívl jsem.
"Tak já tě nudím, jo?" vykřikla. "To si snad děláš srandu? Pro pána Jána, teď teprve cítím ten smrad, kolik jsi toho včera vychlastal?"
"Víc, než bych chtěl," řekl jsem nejistě a snažil se soustředit na projev obhajoby: "Za prvé. Wau říkám kvůli těm rozervaným riflím, protože ta hubená koza, co není můj typ, v nich vypadá, jako kdyby prošla mlýnkem na maso. Za druhé. Moje asistentka je ve věku naší dcery a kdybych na ni sáhl, připadal bych si jako pedofil. A za třetí. Kterou kamarádku máš konkrétně na mysli? Jestli Moniku, tak že po mně pořád pomrkává jsem ti řekl. Ostatní se mi nelíbí."
"Aha, takže pro pána jedna není jeho typ, u druhé by si připadal jak úchyl a třetí se mu nelíbí," sarkasticky pronesla vyšetřující. "A kalhotky pod naši postel, pod naší manželskou postel, přinesl asi Harry Potter."
"Tak nějak. Akorát ten asi ne, ten kalhotky nenosí, to spíše Hermiona," odpověděl jsem a zase zívl. Zavtipkovat na vážné téma se ovšem nevyplácí.
"Hajzle!" vykřikla žena a udělala to, co by skutečný kriminalista nikdy neudělal. Předmět doličný nezařadila mezi důkazní materiál. ale hodila ho po podezřelém pachateli. Kalhotky mi přistály na obličeji a já se tak lekl, že jsem trhl hlavou a bouchl se do zdi. Z podlahy místnosti vylétl k obloze roj žlutě zářivých jisker.
Sundal jsem si kalhotky z obličeje a opatrně je položil na postel. Začalo mi docházet, že najít kondom pod postelí, role vyšetřujícího a vyšetřovaného by se pravděpodobně obrátily.
"Anebo...," žena popadla kalhotky a začala si je pečlivě prohlížet. "Používáš je na nějaké hry? Četla jsem, že na Internetu se dají koupit použité. Prý je potom v soukromí na sobě nosí ženatí čuňáci, když manželka není doma."
Zdvihl jsem ruku a uvnitř hrudí se ve mě zvedla vlna vzteku. "Nejsem žádný čuňák a už toho začínám mít dost." Jenže manželku opanoval vztek daleko víc. Třásla se a v očích se jí ke všemu objevily slzy.
Ve zprávách mluvil detektiv z oddělení vražd a vysvětloval, že podobné konflikty vedou k tomu, že lidé ztratí příčetnost, přestanou se ovládat a jsou schopní čehokoliv. Proto by se hádka neměla odehrávat v kuchyni, kde jsou nože, paličky na maso a kovové hrnce, jinak hrozí vražda. Domácí zabíjačka tomu říkal. Při slovu zabíjačka mi před očima vyskočilo slovo slivovice a zvedl se mi žaludek.
Na manželčině nočním stolku zazvonil mobil.
Utřela si oči a popadla ho. Zvuk měla puštěný tak hlasitě, že jsem slyšel skoro každé slovo. Volala neteř.
"Ahoj, teto," ozvalo se z Moravy. "Prosím tě, je mi to moc trapné, ale než jsme s Ríšou odjeli, nechala jsem u vás v ložnici pod postelí kalhotky."
"Cože?" rozšířily se manželce oči. Evidentně se vyděsila a začala si v duchu splétat další scénáře. Vypadalo to, že mě čeká poprava bez soudního procesu.
"No, víš. Když jste včera se strejdou snídali, tak jsme šli s Ríšou do koupelny a zastavili se před vaší ložnicí..." Chvíli bylo ticho. "Chtěli jsme, teda Ríša chtěl, ale já potom vlastně taky..."
"Co? Tak se vymáčkni," přerušila ji manželka a obdarovala mě pohledem kata Mydláře.
Neteř se nadechla: "Zkrátka, chtěli jsme si vyzkoušet, jaké je to milovat se v manželské posteli. Bylo málo času, tak to byla rychlovka. Ríša mi stáhl kalhotky a hodil je pod postel. Já bych si je pak vzala, ale zapomněla jsem na ně, víš..."
Žena ukončila hovor pozdravem a odložila mobil zase na noční stolek.
Očekával jsem omluvu. Nebo spuštění ručníku na zem. Přes drsný výslech se mi udělalo už trochu lépe, takže bych se klidně pustil do nějakých hloupostí. Či alespoň bych uvítal přípravu kuřecího vývaru pro oběť justičního omylu. Místo toho všeho manželka pronesla:
"Máš veliké štěstí!"
Z cyklu Manželské sitcomy
Psáno pro Blogosféru
Píseň Kalhotky ze Lhotky zpívá skupina Tři sestry. Zdroj: YouTube.cz
Náhledový obrázek: https://pixabay.com/cs/photos/youtuber-blogger-scen%C3%A1rista-zoufal%C3%BD-2838945/
