V základech krize - křesťanský sentiment

Děsuplná neschopnost evropských politiků řešit stabilitu Eura i problematiku nikábu a edukace Romů. Trvale klesající porodnost. Politikové, kterým na kontech záhadně naskakují desítky i tisíce milionů v Kč i Eurech. Seismické

 

Má v této společnosti vlastně vůbec někdo chuť něco podstatného řešit a objevit universální klíč k pandořině skříňce euroatlantické civilizace?

Kdo jej má vůbec hledat? Ti kdo vládnou, kradou a rozhodují za půlmilionové platy?

Anebo ti kdo si navzájem v universitních talárech potvrzují své bláboly? To tedy dělat nebudou ani omylem. První ani ti druzí.

Pravda prý osvobozuje a léčí. Ale co kdyby tak náhodou osvobodila mocné od moci a vyléčila ty kdo touží  a lační po spravedlnosti z jejich bezmoci?

Kdo má odvahu jít proti proudu kauzality a nacházet korelace synchronicity - ti, kdo tušenou a přesto zákonnou příčinnost popírají a zahalují do hávu nepoznatelné a neproniknutelné Boží vůle?

Vstupujeme na půdu sociologie. V zásadě můžeme mluvit o sociologii stojící buď na marxismu anebo na křesťanské filozofii.Všechny ostatní evropské směry jsou jen hybridy těchto směrů.

Marxismus stojí na tezi:"společenské bytí/konání/ je primární a společenské vědomí je sekundární. Když marxistický sociolog hledá kořen současného problému v minulosti, položí otázku:"co se STALO špatně?". Taková sociologie je bezcenná, neboť co se stalo, již se nemůže odestáti.

Inverzí marxovy teze dostaneme budhistickou sociologii.

Ta stojí na primátu vědomí nad bytím a dále na zákonu příčiny a následku. Tedy učení o karmě. Vědomí je nad časem i mimo čas a tudíž se budhistický sociolog bude ptát: "co JE špatně?". Taková otázka už má hluboký smysl.

Podle budhistické sociologie můžeme teď hned začít měnit jednání, názory, postoje, způsob prožívání emocí a pozitivní změna se zákonitě dostaví. Rychlost změny závisí na intenzitě sjednocení.

Křesťanská sociologie je naprosto bezzubá a v důsledcích nebezpečná. Primát vědomí nad bytím uznává, ale popírá existenci zákona příčiny a následku a vše halí(k) do křesťanského sentimentu - Bůh to dobře řídí a jak řek pan Havel, tak pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí. Ale stejně podle nich nakonec přijde apokalypsa, kterou vítězně přežijí jen křesťané a tak se ti křesťané ani nemají co namáhat. A my ostatní se máme bát. Ať děláme co děláme, stejně to máme marné.

Křesťanský sentiment /KS/ má mnoho podob a úkolů.

Základním úkolem křesťanského sentimentu je maskovat všechny prvky křesťanské schizofrenie.

Ta prolíná celou dogmatiku a zejména její uplatnění v reálném životě.

Např. nikdo z teologů není schopen a ochoten uznat psyché jako podmnožinu duše a účinnou psychoterapii jako něco hodnotného pro "život časný i věčný". Že pak je směšná celá nauka o duši a vše co je na ní postaveno jim díky KS nemůže dojít.

Křesťanský sentiment má tři základní polohy:

1. My sisedneme si k televizi a náš Bůh to nějak zařídí /pravdoláskaři/

2. do toho hrabat nebudeme, tam hrozí inkvizice a věčné zatracení

3. ON /Grygar,Barták/ je z naší církve a tak je to NÁŠ člověk

Všechny tyto polohy jsou zcela matoucí a jdou zásadně proti nalezení kořenu problému i proti zásadní změně - no nedej Bůh!

Jak je na tom islámská sociologie. Není tak zbabělá jako křesťanská sociologie. Jasně říká, že Bůh zasahuje a mění přírodní zákony. Počítá s neustálými Aláhovými zásahy do dění.

Mohli bychom s trochou zjednodušení říci, že islámská sociologie počítá s bezvýhradnou aktivitou člověka /věřícího/ a nevybízí k pasivitě. Před apokalipou očekává přichod Mahdího - který má zmírnit důsledky apokalipsy, případně ji plně odvrátit.

Můžeme konstatovat, že když křesťanské sociologii sebereme její křesťanský sentiment,

tak na tom bude úplně stejně jako islámská sociologie.

Křesťanský sentiment neúspěšně zastírá naprosto zásadní shodu islámské i křesťanské sociologie.

Celospolečenské pravdoláskařství vůči křesťanskému sentimentu  znemožnilo výuku funkční

budhistické sociologie, potažmo i psychologie.

Budeme mít konečně odvahu se ozvat, anebo budeme čekat na zásadní kolaps?

Zajímavým pramenem islámských postojů léčící pravdoláskařský multikulturalismus jsou Teologické texty č.3/2011, str. 132: Když se islám vzdal rozumu. R.R.Reylly

Nad tímto článkem se můžeme zamyslet, jak "daleko" by bylo křesťanství od islámu, pokud bychom byli schopni strhnout celospolečenský křesťanský sentiment.

Na podobné téma jinde:

Dvě předkožky Ježíše Krista. Ale kde jsou ptáky?

Ústí nad Labem, 12.11. 2011

Jan Rýznar