Svatá Boží Trojice - podvod tisíciletí

Učení o Boží Trojici je základním křesťanským dogmatem.Jeden Bůh stvořitel  ve třech osobách: Otec, Syn a Duch Svatý. Již na první pohled je jasné, že takto popisovaný Bůh není  Bohem Abrahámovým, Izákovým a Jákobovým. K takovému Bohu se nemohl modlit ani žid Ježíš a takto popisovaný Bůh není uznáván Islámem.

NESVATÁ TROJICE sv.POBLOUDILÝCH BALVANÚ

kliknutím na podtržené texty se dostanete k odkazům a odpovídajícím článkům na blogu i na netu

Celá blamáž vznikla při překladech do řečtiny a nejspíše i úpravou Nového zákona Mt28,19-20:„Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatého". To je vlastně nejpodstatnější zdroj trojičního dogmatu.

O co se jedná? V Izraeli v dobách Ježíšových a pochopitelně i před ním se používaly básnické jazyky jako hebrejština, aramejština apod. Jejich slovní zásoba je do 2500 slov, kdežto exaktní řečtina má rozhodně přez 7000 slov.

Básnické jazyky mají velice rozsáhlá synonyma a vycházejí z úplně jiného vnímání a pohledu na svět. Např. budhistická psychologie popisuje šest smyslů - šestým je vědomí anebo mysl případně intuice. Opět nemáme slovní zásobu a díky tisícileté praxi inkvizice ani zkušenost pro popis tohoto jevu. 

Můžeme říci, že každý verš z básnického jazyka se dá přeložit mnoha způsoby do exaktního jazyka a žádný z nich není tedy přesný ani vyčerpávající.

Básnické jazyky vychází z přímého vnímání a exaktní jazyky se toto vnímání snaží uchopit. Pokud dojde k odtržení, tak jsou produktem naprosto nereálné výmysly a nesmysly.

Veškerá starozákonní označení / Božích jmen je mnoho/ jsou však jednoznačně NAD RODEM. Naprosto vylučují možnost přiřazení pohlaví. Ono je to i velice logické.

Bůh musí být všeobsahující a to Otec v žádném případě není a nemůže být.

Zkrátka tam chybí maminka - ale to už je docela protichůdná dualita.

Křesťané si tedy pořídili samce na nebesích, včetně "samčího pohlavního orgánu" bez něhož je role otce nemyslitelná.

Jak se to stalo? Nový zákon byl postupně překládán do řečtiny. Řecký primitivní Panteon však nadpohlavního Boha nezná. Takže pro něco takového nemá řečtina ani pochopení, ani slovní zásobu.

Navíc ve starých kulturách bylo sperma považováno za "semínko" nového života a role ženy se moc neřešila. Otec jim připadal jako přijatelná aproximace.

Křesťané budou argumentovat používáním pojmu ... Otec ... v Novém zákoně. V této souvislosti ale zcela jistě nikdy Ježíš slovo s významem samce nepoužil. To je zkrátka pozdější řecká fabulace, kterou se však z Nového zákona stává naprostá beletrie.

V modlitbě Otčenáš bylo zřejmě použito slovo "Abvún". To lze překládat např: Otče-Matko kosmu, jenž zrozuješ v jednotě. .... Ty zářící,jenž svítíš uvnitř nás .... Činnosti beze slov, tichá sílo ... atd.

Další varianty typu Alaha a Elohim jsou přeložitelné jako Jednota, Vše, Nekonečná moc, Jediné bez protikladu....

Pokud existuje jediné Bytí na kterém se podílí každá další bytost, pak toto Bytí je jednoznačně nadpohlavní a nadosobní.

Představa, že by se Ježíš modlil k nějaké osobní /jak zdůrazňuje křesťanství/  samčí bytosti je v kontextu doby a hebrejské tradice naprosto absurdní.

Zastavit křesťany v jejich fabulacích je dosti obtížné. Na oficiálním webu pražské arcidiecéze se dočtete, že otčenáš zazněl přímo v řečtině a v aramejštině ani nemusel existovat. !!!!!

Ježíš však mluvil k těm nejprostším izraelitům za římské okupace. Pak si asi křesťanští teologové a "mudrci" Ježíše představují asi zahaleného do prostěradla s vavřínovým věncem na hlavě ála pan Grygar.Řečtina zde naprosto nepřipadá v úvahu.

To že autor odpovědi na oficiálním křesťanském webu do toho plete Marii jako Ježíšovu matku dokládá naprostou spirituální tupost kléru. Pochopit Jednotu v protikladném pojmu Otec - Matka jako nadosobní Zdroj je nad jeho síly.

Není se čemu divit. Schopnost abstrakce v této oblasti souvisí s osobním a spirituálním rozvojem. Když si vezmeme jen Freudův třívrstvý model osobnosti - Id, Ego a Superego - tak je nám jasné, že klérus trvající na osobním pojetí Boha se nutně pohybuje na stupních Id a Ego, nic víc.

To ale nepřekvapí. Požadavek osobního rozvoje a nedejbože vlastní mystické zkušenosti na klérus a teology nikdy vznášen nebyl.

Křesťané jsou tedy jednoznačně modloslužebníky, díky jejich pojetí Boha.

Tím pádem trvale porušují první "Mojžíšovo" přikázání.

Ale to jim asi nevadí.  Má smysl se tím zabývat? Pokud považujeme Boha za nějakou fabulaci, tak nikoli a to je asi i případ křesťanů.

Starozákonní Bůh ve všech svých projevech - které jsou vlastní jednotlivým starozákonním jménům - je však psychospirituální realitou, která působí a je s ní možno se Setkávat. 

Tóra je vlastně zevšeobecněná zkušenost Setkávání s Jednotou. A toto Setkávání s Jednotou - jež vše naplňuje a vše přesahuje - popisují právě nejlépe ty "pohrdané a přehlížené" básnické jazyky.

Anebo v moderní době Jung, který měl na toto téma s církvemi také soustavné spory.

To však křesťanům moc nevoní - neboť to naprosto drtí jejich dogmatiku.

Podobné téma:

Církevní restituce - ano či ne? Církve - k čemu tady jsou?

Duše kontra psyché - kdo ovládá naše školství?

Může někdy být křesťanství hodnotou samo o sobě?

Bludný balvan pro Halíka a Grygara č.1 - za papežskou neomylnost

Dvě předkožky Ježíše Krista. Ale kde jsou ptáky?

Homér místo PaeDrů a desatera - síla, naděje a prosperita

Tajemství krásy života

Aramejský otčenáš

Ústí nad Labem, 18.12.2011

Jan Rýznar