Může někdy být křesťanství hodnotou samo o sobě?

Prožíváme dobu hroucení představ a iluzí. Celkem nedávno Paroubkovic Jiřík vykřikoval: "Nebudu se bát v čele vlády vzít úvěr ke zvýšení naší životní úrovně -  v lepších časech se snadno zaplatí". Dnes ani my optimisté nevíme, jestli nějaké lepší časy budou :-). Klepali jsme se blahem a štěstím při představě, že zahodíme českou korunu a budeme platit Eurem ... a nyní debatujeme, zda neskončí celá eurozóna.

Tomáš kardinál Špidlík

Kde hledat oporu a vodítko? Vždy, když přijde řeč na hodnoty a orientaci ve složitých životních situacích a dobách, tak se ozve pokřik křesťanů - oni že mají odpověď, řešení, morálku, hodnoty a přikázání.

Dá se říci, že i spousta lidí - kostelem nenakažená - si tuto otázku položí např tváří tvář smrti.

Donedávna i většina společnosti se více méně opírala o "morální autoritu křesťanství".

Za komunismu to bylo celkem jasné - byl jsem katolík. Bylo s tím spousta problémů, ale očividně jsem mohl dosti oprávněně říci, že mé křesťanství už svojí podstatou morálně převyšovalo režim.

A také celkem nebylo nic moc jiného.

V devadesátých letech církve dostaly tak vysokou důvěru, že se jim dokonce přizpůsobila struktura Karlovy university.

V současnosti je dosti očividné, že vlastní hodnota křesťanství jako takového je naprostou iluzí a sebeklamem jednotlivých věřících i církevních hodnostářů.

Místo jasné řeči zdůvodněných hodnot a postojů slyšíme jen líbivé fráze a škatulkování. Vycházejí z nostalgie našich prý křesťanských kořenů a tradic.

Rozhodně jsem očekával jasné opření křesťanství o realitu společnosti a o vědu - neboť nám naši kněží říkali, že rozpor mezi vědou a teologií nachází jen nedouk v obou disciplínách.

Místo toho jsem se dozvěděl, že ani známý katolický - prý liberální teolog - Tomáš Halík není schopen pochopit a akceptovat Jungovu psychologii. Zkrátka křesťanství je na úrovni r.1910 . Pro mě to bylo vyloženě šokující zjištění.

Figurka na postu českého primase p.Dominik Duka se uvedl konstatováním, že církev není schopna oslovit veřejnost a tak se opře o katolického "vědeckého" astronoma Jiřího Grygara.

Namísto věcné debaty a vzájemného respektu k těm, kteří poponášejí metu lidského poznání dále, jen scholastické žvásty z úst vysokoškolských "profesorů".

Byl jsem na papežské mši v Mladé Boleslavi i na přednáškách a akcích budhistických autorit. Nebetyčný rozdíl. Který se ovšem těžko popisuje.

Za papežem je úřad, církev, tradice - ale nikdo nic není schopen zdůvodnit. Jen další odkaz na dogma. Zkrátka, to co je možno cítit - na papeže je jeho autorita jakoby navěšena zvenčí - sentiment i obavy z budoucnosti. 

Zkrátka neví si rady s Jungem, kondomy, ani profesorem Grofem. Ještě že je Kristův kříž tak velký a všichni se na něj vejdou.

Z budhistických autorit ta síla přímo vyzařuje. A podle mých informací nemají žádný střet s vědou - pokud tedy nebudeme považovat za vědu křesťanskou teologii a religionistiku jako evangelické náboženství.

Křesťanská morálka operuje s přikázáními Bohem zjevenými. Jejich přestoupení křesťanský osobní Bůh trestá. A poslušné a hodné - pokud chodí do správného kostela - odměňuje.

Očekává se, že nad církevními potentáty se Bůh smiluje, vrzne je do klobouku kouzelníka Fokustona a vytáhne je čisté jako králíky Boba a Bobka. Stačí být na správném místě. 

Běda vám farizejové a zákoníci tady jaksi nezní. To se prý týká jen židů a to už Áda vyřešil za ně ...

Rozdíly v lidských danostech způsobuje - prý moudrá Boží - leč libovůle. Bohatství, nemoc, trvalá náklonost ke zlému ... zákonitosti prý nejsou.

Kdo je hledá, vstupuje na výsostné území teologie a je šikanován, skandalizován a v Německu - papežově vlasti - dokonce vězněn.

Budhistická dhamma učí - a meditujícím může i dokázat - že každá situace má svůj zákonitý kořen v minulosti. Tento kořen není jednoduché popsat, ale dá se nějak lokalizovat.

Vlastní budoucnost si tvoříme sami. Každý náš čin - ať už tělem, myslí i srdcem - bude mít v budoucnu svůj následek. Tento následek je předvidatelný. A námi vytvářený a skládaný jako mozaika.

Dokud žijeme, můžeme neustále skládat svoji mozaiku, anebo řekněme mandalu své vlastní budoucnosti.

Kam kráčíš "křesťanská" Evropo? Nejspíše k poznání, že křesťanské kořeny jsou jen hnilobou.

O co se opřeme? To zatím hledáme.

Podobné téma:  Církevní restituce - ano či ne? Církve - k čemu tady jsou?

                          Kliničtí psychologové i Halík - volavky farmaceutického průmyslu

                          Pedagogika v koncích - jak je to s výchovou a nevědomím?

                          Poděkování mým učitelům

                          Bludný balvan pro Halíka a Grygara č.1 - za papežskou neomylnost

Ústí nad Labem, 10.12.2011

Jan Rýznar