Jo, taky jsem si vzpomněla - respektive mi to připomnělo video na přihlašovací stránce Google. Snad si ten dnešní svátek Země užila, když jí v poslední době dáváme zabrat "trochu" míň.

No, jsem docela zvědavej jak vyjdou měření koncentrace skleníkových plynů. Pokud je ani tento výpadek zásadně nesníží, tak nevím...

Arthur Conana Doyle se mnou vytřel jako s nebohým chlapcem všechny kouty fantazie, takže u mě jednoznačně vítězí Mount Roraima. Ale ani zbytek není špatný, snad jen duny písku tuny mě jako vodní znamení nelákají. Všechna místa je třeba navštívit, vyrýt do skály své jméno (u dun trochu problém, no), zapiknikovat (před piknikem, za piknikem nikdo nesmí stát nebo nebudu cestovat), odskočit si na velkou do křoví (u vřící řeky by to bylo i s napařením zadnice zdarma!), ochladit se v blízkém klimatizovaném McDonaldu a pádit přes půl světa domů pustit známým fotky z naší báječné dovolené. To, že koronavirus stáhl z oblohy letadla jak King Kong prackou stíhačky na mrakodrapu, považuji za skandální. Teď abychom my, cestovatelé tělem i tělem, dřepěli u Řeháčkových fotek jak nadrženci u pornostránek, poslintávali do klávesnice a místo Venezuely tvrdili muziku s Vuvuzelou.

Já mám duny velice rád. Na západ od Mississippi se jich pár najít dá a vždycky jsem si sbíhání po dunovém svahu patřičně užil. Když jsem žil v Novém Mexiku, tak jsem to k dunám měl dvě hodiny autem (a ještě jsem si mohl vybrat mezi hnědým pískem na severu a bílým na jihu). To jsem se leckdy zdunil jak mourovatey. I ta jejich stylová strohost mi celkem voní.

K pikniku ve 300m hlubokém dole bych se docela rád přichomýtl, tedy pokud by se menu neskládalo z ohryzaných briket. A u Timpišky bych si nahoře proti proudu hodil do vody pár čajových pytlíků a kus ovaru a o té o páté by bylo postaráno (jen bych při krájení ovaru musel mít zdvižený malíček).

S cestováním bude pro letošek zřejmě utrum, ale příští rok se to snad zlepší.

Moc hezká oslava planety Země, a vlastně i gratulace. I já jí přeji hodně štěstí a všeho dobrého do dalších mnoho let. A ať si s námi poradí.

Tobě, Honzo, velký dík za krásný blog. Všechna místa jsou téměř magická. Nejvíc mě zaujal asi ten Island.

Jo, planeta se povedla. Ale měli bychom se krotit v množení, jinak tu její krásu zadupeme do země...

Skutečně pozoruhodná místa.

Zdravím do země tulipánů

Tak na zdravi, krasna a mila Zeme! Snad najdes lek na vsechno, co ti skodi.

.

Dekuji za pripominku, Jane.-)

To je jako v tom vtipu - jak se takhle potkaj dvě planety a jedna povídá:

"Prosimtě co s tebou je, vypadáš úplně zuboženě".

"Ále, chytla jsem lidstvo..."

Ke svátku Země jí přeji vitalitu.

Domnívám se, že v náhledu na fotografie zobrazující různá místa Země je jejich estetická působivost, vizuální atraktivita povrchovým jevem. Ptávám se sám sebe: Chtěl bych (uměl bych) v oněch místech žít?

Díky za téma.

O to tu přece nejde. Jsou to pozoruhodná místa, pěkná na pohled anebo na kratší návštěvu.

Podobně jako atraktivní vyzývavá žena je pěkná na pohled, možná je pěkné s ní prožit jednu noc nebo nějaký čas, ale na dlouhodobé soužití nejspíš vhodná není.

úžasné

díky za nákuk