KISS. Keep it simple stupid. Hmota může vonět nebo smrdět. Postrádám grafík, který by vyjadřoval množství libé vůně nebo smradu, které z článků stoupají k našim neuronům.

zdravím

Vynikající článek.

První část článku je pěkné povídání o lidské komunikaci obecně.

Jen bych podotkl, že jazyk má, jak jsi napsal, syntax a semantiku. Syntax přirozených jazyků, na rozdíl od formálních jazyků, je dost složitý, ale ještě to s tou složitostí ujde. Semantika je mnohem složitější.

O co však často běží, je pragmatika a ta je nejsložitější. Zvláště, když je třeba používat diplomacie anebo, když někdo jazyk nepoužívá k tomu, aby se o něčem upřímně pobavil, ale aby něčeho dosáhl.

Zajímavé informace

Zajímavý palec

Proto se já už raději bavím jen se svými blízkými.

Honzo, nezlob se na mě, ale ty seš taky pako, že ti ty statiky za to stojí.

Lepší a zajímavější je krmit lišky a mývaly, vždyť víš.

Ty evidentně netušíš, jaký je to požitek si v neděli po dobrém obědě spočítat nějaký ten medián. Kam se hrabe kubánský doutník...

zdravím

Zajímavé statistiky, aspoň pro mne

Tak to jsem rád. Mne ty statistiky trochu zklamaly - čekal jsem je dramatičtější. Na druhou stranu je ale dobře, že blog jako celek šlape jako dobře promazaný stroj a nějaké ty bouře ve sklenici vody nejsou z ptačí perspektivy vůbec vidět...

Jsem zbitá únavou, někdo mi nechal mozek zamčený v šuplíku v práci...a to je ta lepší možnost. V horším případě propadl skartovačkou. Musím si z článku udělat seriál. Zítra máme uzávěrku, pak budu zbytek dne čučet do blba, v sobotu budu spát a v neděli bych se, Mistře Jene, stavila :-))

Jo, statistika, to není nic pro unavenou mysl...

A "čučet do blba" to je fráze, kterou nám musí všechny jazyky závidět.

jsem mistr kudrlin, obtížná, vím to...snažím se, nejde mi to... tří teček se nezbavím... mám ráda chlapské psaní, vyjadřování, chtěla bych to umět. Bohužel. Jestli ale můžu k tomu Tvému -,,nechceme rozumět,, Je to fakt, mě samotnou z toho nevyjímaje... chceme rozsápat... radost z vítězství? chvilku...v podstatě to není vítězství. Ten kolotoč slov kolikrát zcela marných a zavádějících se děje i proto, že hledáme slova, co by nebyla jadrná, příkrá, jak bychom to své řekli natvrdo. Společenská nutnost, ale buďme za ni rádi.

Jestli považuju něco za moudré... když se chce člověk co nejdříve ze skla přesunout do přímého kontaktu...koneckonců psaní mladší než přirozenější řeč, si nese své minus i v tom, že lidi si přestali pamatovat, pro záznam zkreslovat, protože zjednodušovat.... a po svém interpretovat...což činí i mluvení. Jenže písmo se rozletí do světa snáz. Ale Tobě... Tobě Tví bloggeři dycynky rozumějí...

Jo, bloggeři, jó? Já jsem blogger, a kdo je víc? (rozumíme i my v zadních lavicích)

Jene, velmi zajímavé počtení, i když jsem se chvílemi ztrácel.

Mea culpa. Já se občas nechám unést a bloumám cestou necestou.

To mi ostatně vyčítají i přátelé, že když jdeme po městě, tak místo abych šel po přímce z bodu A do bodu B, tak prošátrám každou postranní uličku a vlezu do každého otevřeného průjezdu.

A tuhle sérii jsem si vytvořil tak trochu proto, abych se mohl poflakovat po jazyku a strkat nos kam nemám...