No vida, i tady se urodila 99

(tak snad tu nebude trajdat nikdo z Olomouce)

Jak to myslíš?

(salutující smajlík)

Ano, takto tu dobu i čin Jana Palacha vnímám taky. Úplně perfektně jsi to vystihl tímto:

"Smysl hraniční oběti nelze obsáhnout bez dobového kontextu. Ve zpětném zrcátku historie se spousta věcí jeví úplně jinak než když je pozorujete přes čelní sklo."

Díky za blog!

No, doba byla mimořádně zoufalá. Ten pocit totálního zmaru znám jenom z vyprávění, ale dokážu pochopit, že někoho dovedl až k tak extrémnímu činu. Doufejme, že se to nebude opakovat.

Nakousl jste, pane Řeháčku velký krajíc, který pro naprostého neznalce by si žádal studii na celou knihu; nicméně nakousnutí bylo ze správné strany.

Na úvod "kritickou" poznámku: umocnil jste mihotavý plamínek svíčky pramínkem naděje; obé má ve své jednotlivosti smysl, ale stačilo u toho plamínku zůstat; voda a oheň......

Vývoji šedesátých let samozřejmě předcházela léta padesátá a změny v Sajuzu; v 54. se u nás ještě popravovalo (Závodský), ale na Východě už začínaly rehabilitace. To zpoždění bylo způsobeno nástupem zkostnatělého Zápotockého; Novotný nebo někdo jiný měl jít do funkce dříve. Dalším kamínkem byla hospodářská reforma; v 60. byl šiling a koruna cca 1 : 1, ale pomalu to šlo do kytek. 65. přišel s dost velkou reformou Štrougal, ale ÚV ji odmítlo, ale už zde se koncipovalo opoziční křídlo, které na konci 67. vyvolalo "přetahovanou" s konzervami. Z té vyšel hloupý kompromis - měkký a slabý Dubček.

Pražské jaro byla protržená stavidla, a z dnešního pohledu logické požadavky - vystoupení z RVHP, vystoupení z Varšavské smlouvy a pod., byly jen nabíjení silnou municí pro Brežněva. Dubček byl 2x varován, ale vypadly z něj, jak už tu někdo trefně poznamenal, vágní projevy. Nekomunistická opozice chtěla všechno najednou a nevygenerovala ze svého středu lídra, který by "škodící nadšence" přivedl k rozumu. Viním Západ, ne pro nesmyslně požadovanou vojenskou pomoc, ale právě pro nedodání schopného analitika(y), kteří mohli vývoj usměrnit.

I přes dosti pevný diktátorský post musel Brežněv zásah mezi svými zdůvodnit a výsledkem bylo to, že do invaze nešel sám. Silná munice z české pravicové opozice mu to náramně usnadnila. Dubček by doma nebyl tak "hezký", ale následná léta bez sovětských vojsk by mu dala za tvrdší postoj zapravdu. Bipolární svět se nedal změnit mávnutím českým kouzelným proutkem, ale důraz na hospodářské výsledky by mohl vyhnat neodborníky z rozhodovacích postů, kteří měli jako kvalifikaci jen rudou knížku.

Po zkratkovitém, heslovitém úvodu jsem konečně u tématu. Silné rozčarování a skepse všech, tedy pravice i reformních komunistů se spontánně projevila v 69. po vítězném hokeji proti Rusům. Nevím, nakolik byla Stb již konsolidována a vyrobila některé násilné provokace, nicméně masový nesouhlas s invazí v podobě tisíců lidí v ulicích oslavujících vítězství paradoxně urychlil nástup normalizačního týmu včele s Husákem.

Umím si jen rámcově představit množství lidí, kteří byli z následného vývoje na pokraji duševního zhroucení ( Bohnice měly tento příjem) a jistě bylo více lidí, kteří měli silné nutkání "něco" udělat. Někdo si ulevil nápisem na zdi, jiný to dotáhl k emigraci.

U Palacha nemůže nikdo zmapovat jeho skutečné hnutí mysli, ani to, zda měl jasnou představu, že jeho čin zvedne lidi z normalizačních židlí. Nakolik bylo jeho rozhodnutí směsí duševního stavu a úmyslu vyburcovat lidi z letargie zůstane jeho tajemstvím.

Poznámku závěrem: je mi docela smutno, když vidím, kolik tlučhubů z politické scény nese před sebou Palacha na štítě, cloníc tím své politické ambice.

Jan Palach je dokonalým symbolem své doby, zosobňuje kapitulaci, bolest, žal a pocit naprostého zmaru.

Souhlas. Poslední zoufalý pokus. Angličtina má pro to speciální idiom "Hail Mary Pass" (pochází z amerického fotbalu, kdy se těsně před koncem hodí míč naslepo dopředu v naději, že se něco ujme)

Presne! Dekuji.

Rádo se stalo.

Já jen po tom letošním výročí mám docela obavy, jak to dopadne večer a v noci z 30.dubna na 1.máje až přijde pálení čarodějnic.

shrnul jste to objektivně

a to jste mě ještě neviděla se sněhovou lopatou

Dal jste si práci. Moc se to povedlo

Díky. Byla to tak trochu splátka dluhu za to, že jsem tu normalizaci přežil v relativním duševním zdraví.