Proč nejsem globalistou?
Mé politické kredo by se dalo shrnout do jedné krátké věty: "co se dá rozhodnout na nižší (lokální) úrovni, nemá smysl řešit na úrovni vyšší (globální)."
Když to trochu rozvinu: "co se dá rozhodnout na úrovni rodiny, nemá smysl řešit na úrovni obce; co se dá rozhodnout na úrovni obce, nemá smyl řešit na úrovni okresu; co se dá rozhodnout na úrovni okresu, nemá smysl řešit na úrovni státu a co se dá rozhodnout na úrovni státu, nemá smyl řešit v nadnárodních institucích".
Taková filosofie neznamená, že by člověk musel propadnout záchvatu isolacionismu. Určitá forma spolupráce a výměny poznatků i zkušeností je nezbytná na každé úrovni. Rodiny spolu komunikují v rámci obce, obce v rámci okresu a tak dále. Od toho si řídící hierarchii budujeme. Musí ale vycházet z vnitřní potřeby lidí koordinovat své úsilí, a ne z šílených plánů sociálních inženýrů, kteří viděli realitu na zemi maximálně tak z okénka první třídy dopravního letadla.
Čím blíž je rozhodovací proces lidem, kterých se týká, tím lépe. Není nic horšího než když spor dvou obcí o kus lesíka řeší frustrovaný úředník tisíce mil daleko. Lokální rozhodování umožňuje takovou tu jemnou zpětnou vazbu, kdy rozlícená paňmáma může nasednout na linkový autobus a zopovědnému hejtmanovi hned odpoledne omlátit o hlavu síťovku napěchovanou chlebem a kapustou.
A naopak. Čím dál je vláda od lidí, tím větší má tendenci zařídit se sama pro sebe - tedy vykašlat se na ty, které by měla zastupovat. Politická struktura převelená daleko za sedmero hor obvykle začne žít svým vlastním životem. A jako většina živých organismů má především dvě starosti - zachovat sebe samu a rozmnožit se. V první řadě o kamarády a příbuzné.
V ideálním vesmíru by vyšší orgány měly mít funkci koordinační a ne direktivní. Tady na zemi tomu tak bohužel vždy není. Pamětníci si pamatují na zatuchlé poměry v moskevském Kremlu. Místo, aby se odtud koordinoval tábor míru a socialismu, od reality odtržená a zkostnatělá byrokrateska buzerovala vazalské státy a jen občas svým poddaným proletářům hodila pod stůl nějakou tu dialektickou kostičku. A témuž viru pomalu, ale jistě začíná podléhat i Brusel. Přijde mi, že už o nějakou koordinaci ani nejde. Smyslem je rozředit tradiční uspořádání a přetvořit starý kontinent v jakousi barvotiskovou kopii Spojených států; a to pokud možno ihned - ať to stojí, co to stojí. Místo toho ale vzniká podivné monstrum jehož původní smysl je pohřbený kdesi hluboko pod závějí norem a kvót a směrnic a nařízení. A tymolínových úsměvů.
Ale to globalistům nevadí. Čím je systém komplikovanější, tím snadnější je ho podojit. Vzpomeňme si na americkou realitní bublinu. Když podílové a investiční fondy po celém světě skupovaly z osmé ruky neprůhledné finanční deriváty, jen málokdo věděl jakou cenu vlastně mají. Ratingové agentury se předháněly v mlžení a počet mezičlánků v prodejním řetězci by těm cenným papírům mohla závidět i tasemnice. V lokálním systému se čachruje podstatně hůře, protože jednotliví hráči příslušný trh dobře znají. A znalost prostředí plodí důvěru. Důvěru, která není založená na posudku nějaké anonymní agentury v Tramtárii, ale na tom, že váš dědek pásl s dědkem pana bankéře husy. V okamžiku, kdy přemístíte centrum řízení daleko za obzor, se ta přirozená důvěra rozplyne jako pára nad hrncem.
Problém ovšem nespočívá jen v křehkosti lidské nátury. I kdybychom nahradili hamižné podvodníky těmi nejušlechtilejšími anděly, bude se nám globální systém řídit hůř než ten lokální, protože na jeho účinnou kontrolu je potřeba příliš mnoho vstupních informací. Je v lidských silách myšlenkově obsáhnout fungování kraje, možná i malé země, ale není v lidských silách obsáhnout dění celého kontinentu, potažmo celého světa (to možná jednou v budoucnosti zvládnou roboti a počítače). A to ještě pomíjím skutečnost, že komplexní mnoha-složkové systémy mají nepříjemnou tendenci podléhat chaotickému chování. Je to jako když hrajete "tichou poštu". V deseti lidech se vám možná povede uhádnout "vstupní hlášku". V tisíci lidech prakticky nemáte šanci.
Ve světle výše uvedeného bych si budoucí globální vesnici představoval jako volné sdružení suverénních a spolupracujících lokálních uskupení. To by pak nutně vedlo k postupnému přibližování společenských norem a kulturních zvyklostí. Takový proces ale musí probíhat organicky, na základě vzájemné výhodnosti. Sociální změny jsou jako pohyb ledovce - potřebují čas. Než na téhle planetě začneme žít spolu, musíme se naučit žít vedle sebe (koneckonců děláme to tak i v osobním životě - málokdo si k sobě nastěhuje svůj milovaný protějšek už po třetím rande).
Násilná snaha tento proces urychlit povede pouze k instinktivní reakci v opačném směru. Myslím, že probíhající renesance nacionalismu je toho výmluvným dokladem.
+++++++++
(hlasem poručíka Columba) Jo, a ještě jedna maličkost...
Taky mi na globalistech malinko vadí, že se ve svém svatém zápalu pro všeobecnou sladěnost snaží celý svět navléknout do jednotného stejnokroje. Lokální rozhodování - tedy rozhodování šité na míru dané komunitě - dokáže uspokojit potřeby lidí lépe než jedna normalizovaná šablona.
Vezměme si následující hypotetický příklad. V imaginární federální zemi se čtyřmi státy se právě diskutuje o důležitém opatření X. Názorové složení voličstva popisuje tabulka níže. Ve druhém sloupci najdete počty obyvatel v jednotlivých státech, kteří jsou pro opatření X, ve třetím počty proti a v posledním celkový počet obyvatel (vše v milionech).
Můžete si třeba představit hlasování o legalizaci potratů v USA - to má na obou pobřežích poměrně silnou podporu (pro-choice), zatímco v americkém vnitrozemí je díky silnému vlivu křesťanství obyvatelstvo naladěno spíše proti potratům (pro-life). Tabulka je ale čistě smyšlená a plní pouze ilustrační funkci.
(legenda) | |||
---|---|---|---|
4 | 11 | 15 | |
6 | 12 | 18 | |
10 | 7 | 17 | |
14 | 5 | 19 | |
celkem | 34 | 35 | 69 |
Pokud se bude o návrhu rozhodovat podle výsledku na federální úrovni, bude s výsledkem spokojená zhruba jen polovina obyvatelstva - ať dopadne tak či onak. Pokud vyhraje "pro" bude se radovat 34 milionů (z 69) a pokud zvítězí varianta "proti", bude to 35 milionů.
Kdyby se ale ponechala možnost, rozhodnout celou věc na lokální úrovni a nevnucovat státům jednotný mustr, tak by spokojených lidí podstatně přibylo. Pojďme si to z té tabulky spočítat. Pokud by se rozhodovalo odděleně podle výsledků v jednotlivých státech, Sever a Východ by byly proti, zatímco Jih a Západ pro. Dané opatření by tedy platilo pouze v těch posledních dvou státech. Když si teď z prostředních sloupců sepíšete počty spokojených obyvatel, dostanete:
11+12+10+14 = 47
No vida, a hned máme 47 milionů spokojených - to jsou zhruba dvě třetiny.
Globalisté by celou planetu nejraději zglajchšaltovali a nacpali do úhledných škatulek. Trochu je chápu. Homogenní svět se ovládá daleko lépe než stávající džungle národních států, lnoucích zpátečnicky ke svým lokálním kulturám. Má to ale háček - vytvoří se tím miliony zbytečně nespokojených lidí.
(předchozí díly ze série Sfinga)
Jan Řeháček
Představte si, představte si, kdo se chystá na ligu
O víkendu - v trochu netradičním období - začíná fotbalová liga a to je ten správný okamžik pohlédnout převážně nevážně na aktuální ligovou tabulku. Pane vrchní - jeden karetní guláš, dva autobusy do vápna a tři vejce do skla!
Jan Řeháček
Venouš the Copperhead
Nejkrásnějším hadem, který v našem parku žije, je bezesporu Eastern Copperhead. A protože je to had jedovatý (v místním jazyce "venomous"), říkám mu Venouš. Setkání s ním je poměrně vzácné, přesto jsem na něj jednou málem šlápl.
Jan Řeháček
Zamyky zamyky na pět západů
Nedávno jsem se dostal do prekérní situace. Je pozdní odpoledne - oči se mi klíží, den se pomalu chýlí ke konci, nekonečný oceán možností zpívá svou podmanivou píseň a moje neposedná kocábka se zvídavě pohupuje na jeho vlnách...
Jan Řeháček
Felix the Groundhog
Dalším zvířátkem našeho parku, které si zaslouží samostatný medailon je Felix the Groundhog. "Groundhog", nebo též "woodchuck", je americká varianta sviště, který ovšem na rozdíl od svých evropských kolegů žije i v nížinách.
Jan Řeháček
Heiligenstadtská závěť (Beethoven)
Jedním ze znaků silných osobností je, že osobní krize, které jsou součástí života každého z nás je nezlomí, ale posílí. Pro umělce to platí dvojnásob a Ludwig van Beethoven v tomto ohledu nebyl výjimkou. Jeho dílo je toho důkazem.
Další články autora |
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Než bude ministrem, musí Tuleja vysvětlit okolnosti svých publikací, řekl Fiala
Premiér Petr Fiala (ODS) má za důležité, aby kandidát TOP 09 na ministra pro vědu Pavel Tuleja do...
Ruské jednotky vstoupily na základnu v Nigeru, kde sídlí americká armáda
Ruské vojenské jednotky vstoupily na leteckou základnu v Nigeru, kterou využívá americká armáda....
Do školy v Litvínově vnikl muž. Policie ho pak našla v obchodě, kde kradl
Desítky policistů, hasiči i záchranáři se ráno sjeli k litvínovskému gymnáziu. Důvodem bylo...
Rok od tragického požáru v Brně: osm obětí připomíná pietní místo u stromu
Drobné bílé kamínky, srdíčka, květiny i vzkazy se hromadí u stromu v brněnské Plotní ulici. Ještě...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 402
- Celková karma 19,54
- Průměrná čtenost 920x