Si představ Honzo, že mi nedávno, když jsem si trochu zareptal na téma hospodaření podniku, bylo doporučeno, abych si hledal nové zaměstnání. Jo, jako bych se vrátil o třicet let zpět.

Tak popadni foťák, nakopni mašinu času do středověku a něco v tam nafoť. Takové fotky budou mít cenu zlata a šéf se bude moct jít klouzat...

byla jsem složité dítě. otec lidovec protože politika ho lákala (ač s židovskými předky), matka odsouzená za 68. takže v 79. mě zachránily krajské olympiády, které zaručovaly automatické přijetí na gympl. o rok dříve, ač přiímačky dobře dopadly, přišel obligátní dopis: pro velký počet uchazečů... naštěstí jsem měla skvělé kantory na češtinu a na matiku a ti mi sdělili sladké tajemství, jak nad tím vyzrát. tak jsem holt hodila prdelí. s vysokou to bylo taky zajímavé. málem jsem dostala vyhazov před maturou, za nevstřícné postoje , ale rok v zemědělství to spravil, takže sladké flákání na VŠ proběhlo. i když nakonec mi tohle vzdělání profesně nepřineslo nic, spíše bylo přínosem pro mé koníčky, byla to krásná léta

Však také smyslem školy není zasévat, ale kypřit půdu...

A to platí i pro polyTechniku

.

Snesitelneji se bije bidlem, které páli.

.

Jsem plný emocí na to, abych se k tehdejší době vyjádřil pouze v několika větách. Vpád vojsk jsem coby čtyřletý chápal jako vojenskou přehlídku. Co se tenkrát dělo jsem pochopil až po dvaceti letech.

A pícha (v ložnici) předchází pád (z postele) ...

To já již v útlém věku pochopil, že se tenkrát dělo dělo.

Jako vždy skvělé. Také jsem v roce 1973 dostal takový hezký dopis. Základní školu jsem absolvoval se samými jedničkami, tak rodiče usoudili, že bych mohl pokračovat na střední. Na výběrové střední škole jsem přijímací zkoušky absolvoval nejlíp ze stovek uchazečů, to víte, úspěšný řešitel všech možných fyzikálních, chemických a matematických olympiád, po deseti minutách u testů jsem se nudou drbal tužkou v uchu. Pak ale přišel ten dopis. I když ho fyzicky dávno nemám, pamatuji si celý text dodnes. Stálo v něm: Podle zásad a hledisek přijímacího řízení byli přijati jiní uchazeči, kteří lépe vyhověli stanoveným podmínkám. Tečka. A přitom stačilo napsat po soudružsku: Tvůj fotr je zarytej masarykovec a tvou mámu jsme vyrazili ze strany, protože odmítla přivítat sovětská vojska v roce 68. Tak kam se séřeš, mladej?!

Josefe, ale uznejte...byl jste nepřítel režimu, a ještě k tomu chytrej! To byla vražedná kombinace.

Jste mi připomněl, že úděsní byli na úřadech kádrováci. To byla tedy jelita, ó pardón, elita:-))

Pěkně jsi tu dobu popsal, , člověk potřebuje osobní svobodu, aby mohl žít. TA doba byla nesvobodná a hloupá.

šak jsem ji zažil na vlastní triko (ještě ho tu někde mám - normalizační froté v barvě oranžové)

Karma za vzpomínku a za velice dobře popsanou atmosféru doby abnormalizace-demoralizace

díky za nákuk

věrně a moc dobře si to popsal

zdravím

Ano, jeden podobny dopis dostal muj otec.

Vzhledem k tomu, ze vas syn neni vychovavan v duchu soicialistickeho zrizeni, nemuzeme doporucit jeho prihlasku k dalsimu studiu.

Podepsan reditel skoly Karel Mojzis.

Jauvajs, ještě k tomu to úchvatné jméno soudruha ředitele!

Dobře řečeno, karma.

Ještě dodám, že když já napsal článek v podobném duchu o "komunistickém" dětství, řada diskutérů mi oponovala stylem: já měl hezké dětství, nic z toho se nedělo, na žádnou manipulaci si nevzpomínám. A to je přesně ono. To rudé formování bylo tak všudypřítomné, že ani s odstupem času a v době zpětné vazby a informovanosti si to nikdo nepřipouští. Ergo, nikdo si nechce přiznat že byl za kašpara a nevšiml si toho.

No těch lidí kteří z toho režimu přímo profitovali bylo dost a stejně tak bylo dost těch, kterým režim umožňoval celkem pohodlný apolitický veget. Takže mnohým ty rolničky ani moc nevadily. Ta ideologická zkostnatělost vadila hlavně těm, kteří se chtěli realizovat nad rámec povolené normy.