tak, tak. ještě k té vaší známé - oblíbený a úmyslně. to bych řekla, že bylo klíčové. lecco se dá omluvit, když se moc chce. ale tohle bylo naprosto jasné. škoda, že s tím nezačal jako s první scénkou. mohla si ušetřit spoustu trápení

i já bych za to dal z fleku červenou kartu

Příjemný monolog k vlastní duší

jo, není nad pokec s vlastní duší

aspoň vím, jak se říká tomu, co mám občas k obědu

I ty, Brute?

Radost číst.

Díky a zdravím.

Ano, bez znalosti psychoanalýzy těžko lidem porozumět.

S ní taky :-)

To je pořád, jaký jsi kuchař...a ty vítězíš proti zbytku světa na body!:-))

Hlavně, že to chutná!

To, co píšeš v posledním odstavci, jsem zažila. A těžko říct, jestli to byla pověstná kapka, nebo ta Achillovka. Je to tak nějak hned vedle sebe.

Jo, tenhle blog je celý skvělý (a poučný). Dík!

Většinou je to asi kombinace obou. Každý máme nějakou tu citlivou notečku.

Poznámka do mého deníčku:

Zapamatovat si: Do kavárny si k debatě s přáteli brát nějakou pěknou frekvenci.

Já bych doporučil 999 kHz. Tou neurazíš

Jen k těm "najednou" rozhodnutím. Ono to asi nikdy není najednou, jen je potřeba postupně dosáhnout jisté hranice snesitelnosti. Jako když dvacet hodin sekáte do stromu a nic a pak přijde to poslední, lehoučké tnutí a stoletý dub se zřítí.

Trochu to připomíná mechanismus zemětřesení. Tam se taky zdá, že se nic neděje, ale v podloží se tektonické desky pomalu posouvají a napětí narůstá...

Pěkně popsáno :)

Můj vlastní poznatek: vztahy se neustále proměňují a to i ty trvalé...

A my se proměňujeme s nimi. Nebo ony s námi.

Velice výstižné a vtipné. Číst to je osvěžením.

Díky za nákuk.