Pane Řeháčku, vy máte rád art rock? Kapelu Yes? (viz. níže)

Pak jste "můj" člověk! 

Jo, Yes a Genesis jsou mi nejblíž. Hlavně 70. léta.

Nechavala jsem si blog na klidnejsi dobu, dnes u kavy a konecne se zvukem a vedle na iPadu jeste dalsi, z maleho kufirku vytahnu sve evropske drahokamy, jeste ze jsem se vinil a gramofonu nezbavila, mam dokonce i Paul Robsona "Branibori v Cechach" a ted prichazi ta doba, oprasit a vychutnavat

Na starých deskách se dochovala spousta klenotů. Onehdá jsem třeba narazil na finále Fidelia pod Bruno Walterem z roku 1941:

https://www.youtube.com/watch?v=F7CH7f3IYls

Zase ach. Ale dneska hodně ach!

Poznámka v třídní knize, 30. listopadu 2014

Hubeňáková při hudební výchově vzdychá v nesprávné tónině.

Já si například ze Smetanovy Vltavy také nejvíce pamatuji,"kočka leze dírou, pes oknem"

... a přitom je  to ve skutečnosti obráceně .-))

To by byl strašně dlouhý koncert! .-)

.

Vaše blogy, pane Řeháčku, jsou opravdové perly, které vždy potěší, poučí nebo pobaví. Díky za ně.

Já bych si to dovolila pozměnit: koncert možná delší, než je obvyklé, ale velmi krásný a působivý. A pak čas nehraje až tak roli když jde o prožitek - všechno je relativní.

Skvělé zamyšlení

Nejspíš odjakživa vnímám hudbu jako děj, příběh. I když jsem knihomol, musím hudbě přiznat jedno plus oproti knize: hudba poskytuje fantazii nekonečné možnosti, které jsou v knize omezeny popisem.

No, ale vůbec nejlepší je kniha, kterou prochází hudba

Děkuju tedy za příběh.

Díky za komentář.

Já mnohdy v hudbě také slyším příběhy - nebo spíše jejich ozvěny. A je s podivem jak naše fantazie dokáže ty ozvěny mnohoznačně interpretovat. Vzpomínám si na jednoho spolužáka, který tvrdil, že v první větě Deváté slyší vyjádřený blahobyt. Mně naopak připadala vždycky zdrcující až bezprizorní. Taková Antiosudová. V první větě Páté popadne Beethoven osud za chřtán, v první větě Deváté se role vyměnily.

Ve Mši je těch příběhů dost - hlavně v těch částech, které jsou vyprávěcí (Gloria, Credo). K některým se v budoucnosti vrátím.

Děkuji za Beethovena, miluji klasickou hudbu, ...to se nějak dědí, ten vztah... Pozoruhodný výklad propojování světů

(mmch.v kostele Sv. Ludmily se brali moji rodiče, aby unikli pozornosti režimu)

Dík za dvojpalec.

Ale s tím děděním nevím. U nás doma klasice nikdo moc neholdoval.

Pane Řeháčku, Vy se mi snad zdáte!

Beethoven a zejména Devátá je moje srdeční záležitost. Honzo, velký dík za tak krásný rozbor.

Za málo. Však jsme rozborku a sborku trénovali na vojně.

No teda... Parádní úvaha. Vy se nezdáte, pane Řeháčku. 

Díky za návštěvu panoptika

https://www.youtube.com/watch?v=w6S7wZu8hMY

To je tedy verze přímo ďábelská. Inu každá generace se s tím popasuje jinak