...

Karma a souhlas a s Vašimi názory též. Nicméně v té knize vidím jednu zásadní chybu. Ta hierarchie není:

jedinec - rodina - kmen (obec) - národ (stát) - lidstvo

ale je (viz Huntington):

jedinec - rodina - kmen (obec) - národ (stát) - civilizační (kulturní) celek - lidstvo

Je to o tom, co si člověk představuje pod pojmem "my". A určitě v jisté úrovni abstrakce je mezi "my, Češi" a "my, lidstvo" ještě mezistupeň "my Západ". A mimochodem právě tento mezistupeň v této době nabývá na důležitosti. Další civilizační celky jsou třeba: pravoslavný, islámský, konfuciánský (čínský), hinduistický, ... A pro civilizační celek platí mnoho zde citovaných věcí: Jsou to komunity spojené svazkem loajality, společná historická paměť, identifikace s předky, starost o příští generace, ... a schopnost se obětovat pro tento celek. (Třeba Ti mnohokrát opakovaní Poláci u Vídně)

Chápu, že spisovatel z Izraele na toto mohl zapomenou, protože zrovna u židů (a pak ještě u Japonců) se civilizační celek překrývá s národem (všichni židé jsou Hebrejci). Ale u jiných civilizačních celků to tak rozhodně neplatí. Proto jsme si určitě blíže třeba s Němci než s Rusy (i když by si někdo třeba z důvodu jazyka mohl předpokládat něco jiného).

A obávám se, že právě u takovéto knihy je poměrně důležité si (jakožto Čech) uvědomit, kdy autor myslí "my židé" a kdy "my Hebrejci". Protože u nás je mezi "my Češi" a "my západní křesťané" (dědicové říše Západořímské) obrovský rozdíl. A touto optikou je se pak potřeba dívat třeba i na "strhávání zdí" (protože zdi mezi národy jsou proti zdem mezi civilizačními celky ještě velmi nízké) a odpovídat si na otázky typu "Jaké je naše místo v rámci našeho civilizačního celku?" (Podle mne okraj Západu daný geografií a jazykem a nikdy nás jako jádro brát nebudou), atd...

Zkuste pak Huntingtonův Střet civilizací, stojí to za tu námahu s tisícovkou hutných stran. Pochopení uspořádání světa je tradičně obtížné, ale teorie civilizačních celků to dost prosvětlí.

Díky za rozšíření.

Ono těch mezistupňů by se dalo najít více, třeba mezi národem a obcí. U nás máme Čechy a Moravu. V Británii Anglii a Skotsko atd.

Ale ta civilizační, kterou uvádíte, je pro geopolitiku skutečně fundamentální.

Ano. Stejným směrem se ubírají i moje myšlenky. Zatím jsem je neuměl tak dobře popsat, takže děkuji za blog.

moje myšlenky se přidávají

(kdo chce ubrat, musí nejdřív přidat)

Lidstvo je neutopí ve svých myšlenkách, ale v třískách stromů co pokácí a v odpadu co vyprodukuje a neni moc, která by to zastavila...nadávno jsem se dočetl, že plasty byly nalezeny i na dně Mariánského příkopu. Už neni místo, kde by se nedaly očekávat. To jdou všechny filosofické úvahy tak trochu stranou.

Jo, v Pacifiku už má jedna oblast koncentrace odpadků i svoji wiki stránku

https://en.wikipedia.org/wiki/Great_Pacific_garbag...

Hned po té knize budu pátrat.

Ale když už se o některých problémech zmiňujeme, nedá mi, abych si nevšiml poznámky pana Josefa Prouzy:

" Podstata je stále stejná: zpřetrhat vazby s pamětí, tradicemi, zvyky, kulturou, vírou, jazykem, určitým typem vzdělanosti a nakonec i s prostým selským rozume"

Jde totiž o to, že naše společnost, česká, ale v menší míře i evropská tímto procesem procházíme a to dobrovolně. Ze začátku byla diktatura, vše staré musí být zničeno, my jsme nový dokonalý život, a jsme jen věda,to co děláme je jen věda. Diktatura byla nakonec odfouknuta na smetiště dějin, ( po sobě nechala špínu, nepořádek, poloprázdné obchody, zadrátované hranice, 100 milionů mrtvých ...)ale ty myšlenky a idee jsou živé a ničí vše co bylo před tím.

Když se na toto téma s někým bavíte odpoví vám : "věda to přece všechno dokázala"

Dějiny nejsou lineární. Občas se stane, že společnost sejde z cesty a pak se k ní holt musí vrátit trním. Co není udržitelné, to se neudrží.

Maximální souhlas.

Minimální nesouhlas.

Opět výborný blog, Jene. Rezonuji, podepisuji, atentátně schvaluji, Hazonyho i Honzonyho názory. Začínám vážně přemýšlet o tezi, že souznění v rovině humoru a satiry (kterého si až obsesivně užívám v našich polemikách pod články z našich per) ústí v souzvuk filozofický a politický (či naopak?). Snad to nedojde až do integrální výměny manželek

Političtí komentátoři se shodují, že vytvoření mediálního impéria P-Ř brání neslučitelné názory na problematiku informační entropie, jakož i nevyjasněné reparace ohledně poškození Schrodingerovy velryby spolkem Planckton. Přesto pokračují bilaterální jednání za účelem posouzení možností spolupráce v oblasti falšování dějin, matení čtenářů a vymýšlení absurdit.

Díky moc, Honzo, za tento blog.

Velmi mě zaujala pasáž o předávání kulturního dědictví v rodině. S tím se naprosto ztotožňuji. A ostatně i s tvými názory v blogu.

Angličtina na to předávané dědictví má dokonce speciální slůvko "heirloom", i když se obvykle vztahuje na věci materiální...

Jazyková poznámka: Předpokládám, že máte k dispozici anglický originál, do češtiny zatím nebylo přeloženo. Nationalism lze přeložit jako nacionalismus nebo vlastenectví. Vlastenectví je hodnoceno (zatím) kladně; nacionalismus je cimrmanovsky řečeno vlastenectví, které si trochu zapřehánělo, a je hodnocen negativně. V angličtině dva různé termíny analogické k češtině nejsou. Překlad názvu knihy by podle mne měl být Ctnost vlastenectví. Úryvky z knihy to dokládají.

Ale jsou. Vlastenectví je Patriotism.

https://en.wikipedia.org/wiki/Patriotism

Nacionalismus je umělý konstrukt, přizpůsobený potřebám a okolnostem doby. Viz JG Herder. Je umělý a zhovadilý stejně, jako komunismus. A oba tyto konstrukty stojí za neuvěřitelnou spoustou zla. A jen jurodiví nacionalisté tvrdí, že nacionalismus=vlastenectví. Není.

Přímo v článku je výslovně upozorněno na to, že němečtí “nacionalisté”, i když si výraz ‘nacionální’ dali přímo do názvu strany, jimi ve skutečnosti vůbec nebyli, byli (i podle mého názoru) imperialisté. Zrovna tak jako nacionalisti-vlastenci (se slovíčky netřeba žonglovat) vůbec nebyli komunisti se svým proletářským internacionalismem. Totalitě naopak velice vadí v podstatě všechny atributy nacionální - jazyk, tradice, území, soubor uznávaných hodnot, pravidel, chcete-li sdílených rituálů, a samozřejmě rodina jako pevnost proti módním politickým vichřicím a brzda úspěšného budování těch či oněch “věčných říší”. Za “neuvěřitelnou spoustou zla” nestojí lidé milující a ztotožňující se se svou rodinou, komunitou, národem, státem, ale právě jen ti, co všechny tyto hodnoty popírají, protože s nimi “světlé zítřky” budovat nelze vůbec nebo jen s obtížemi a za pomoci rozsáhlých represí.