Lidé potřebují mít ke svému bytí rozdělené roky na dvanáct měsíců, z nichž každý má očíslované dny, které do něho náleží. Když se nad tím zamyslím, měla-li bych sama určit kdy jeden rok končí a další začíná, poněkud bych to hranici posunula. Nový rok bych umístila někam do období předjaří, kdy se příroda začíná probouzet ze zimního spánku, všichni tvorové se najednou začnou cítit jakoby znovuzrození a nabití čerstvou energií, všude okolo nás se rodí nový život.
Některé lidské zvyky jsou pro nás kočky dost nepochopitelné a jedním z nich je způsob, jakým se loučí se starým rokem a vítají ten nový. Ať už prožívají období radosti a dostatku nebo je naopak potká čas smutku či nouze, příchod nového roku mohutně oslavují, jako by byli nenapravitelní optimisté a věřili, že to dobré jim vydrží a to špatné se v dobré obrátí. Možná, že kdyby jim trocha toho optimizmu zbyla i poté, co z novoročních oslav vystřízliví, tak by se v životě cítili o kočičí fous líp.
S novoročním veselením mají lidé spojený jeden zvyk, který nejenže vůbec nechápeme, ale je nám vysloveně nepříjemný a dokonce se jej bojíme. Jakmile nastane půlnoc, začnou dělat uši trhající kravál a vystřelovat oči oslepující světelné gejzíry. Jim samotným to zřejmě nijak nevadí, ale pro naše citlivé kočičí smysly je to opravdu nepříjemné. Navíc nejde jen o nás, mí psí přátelé říkají, že jsou na tom podobně. Nechci vám lidem vaši zábavu brát, ani vás nějak omezovat, ale o jedno vás prosím. Pokud máte doma nějakého čtyřnohého člena rodiny, tak než zítra půjdete před půlnocí ven, zavřete všechna okna a zatáhněte žaluzie, aby se váš zvířecí kamarád nemusel tolik bát.
Další z lidských zvyků je mi naopak blízký, podobně jako oni, i já přeji všem, kdo mě znají, do příštího roku jen samou lásku, zdraví, radost a štěstí, ať se vám vyplní každičké přání, byť o něj jen zavadíte svou myšlenkou.
S koncem lidského roku končí i tato řada mého kočičího vyprávění. Budu teď nějaký čas odpočívat a také se věnovat Damiánovi, který je tady v kočičím nebíčku nový a ještě to tu moc nezná. Až přijde čas, možná právně v předjaří, ho pomyslně vezmu za tlapku a spolu s ním se k vám ve svém vyprávění zase vrátím.
