Mohou dva lidé stejného pohlaví vychovat dítě tak, že z něj jednou bude slušný, poctivý, sebevědomý a soběstačný člověk? Nebo z něj vychovají zamindrákované individuum se spoustou dalších negativních vlastností?
Záleží na okolnostech, uvedu dva příklady.
Dvě ženy. Novákovi žijí v klasickém manželství. Paní Novákové se narodí dítě a pan Novák krátce po porodu zmizí. Tragicky zemře nebo nečekaně odejde od rodiny, to je v tuto chvíli jedno. Paní Nováková je nešťastná, zdrcená a nezvládá péči o miminko. Má rozvedenou sestru se tříletým dítětem, která se nabídne, že jí pomůže. Nastěhují se k sobě, čímž vytvoří seskupení dvou žen, vychovávajících jedno mimino a jedno tříleté dítě. Seskupení vydrží pět let, pak si sestra paní Novákové najde nového partnera a odstěhuje se k němu i se svým dítětem. Paní Nováková zůstane sama s nyní pětiletým bývalým miminem a jeho výchovu už zvládá bez pomoci další osoby.
Pro výchovu dítěte a utváření jeho povahy jsou nejdůležitější první roky života, o tom nemůže být pochyb. Pro to, zda jednou bude z bývalého mimina „dobrý“ nebo „nedobrý“ člověk, není rozhodující, že bylo v raném věku vychováváno dvěma ženami, ale jak jimi bylo vychováváno. Zda, obrazně řečeno, s láskou a péčí nebo v netečnosti všudypřítomného alkoholického oparu.
Dva muži. Podobný případ, manželé Svobodovi žijí ve společné domácnosti s ovdovělým otcem paní Svobodové. Paní Svobodová zemře při porodu, dítě je zdravé. V tomto případě se tedy výchovy mimina ujímá pan Svoboda se svým tchánem. Mají to sice složitější než dvě ženy z prvního příkladu, protože dámy jsou pro péči o mimina lépe geneticky i tělesně vybavené. Pánové to však zvládají několik let, přesněji řečeno do chvíle, než se pan Svoboda znovu ožení a bývalé mimino dostane novou maminku.
Výsledek rané výchovy mimina do příchodu nové maminky opět nezáleží ani tak na tom, že jej vychovávali dva muži, ale jakým způsobem to dělali. Zodpovědně nebo nezodpovědně. S péčí a s citem nebo na to lidově řečeno celkem kašlali.
Nu a nyní už konečně k výchově dětí homosexuálními páry, jak jste možná očekávali od názvu článku. Ono je to vlastně prakticky totéž. Daleko víc než na sexuálním skombinování vychovávajících záleží na způsobu výchovy. Rozdíl proti uvedeným příkladům bude nejspíš pouze v tom, že homosexuální pár většinou nedostane dítě do péče od jeho narození a naopak, bude ho vychovávat až na práh dospělosti. Nicméně, jak už bylo řečeno, první roky života jsou pro utváření osobnosti člověka nejdůležitější. Navíc nikde není dáno, že podobná uskupení jako v příkladech nevydrží déle a naopak, že se homosexuální páry po nějakém čase nerozpadnou.
Pak je tu ještě jeden aspekt, přijímání dítěte nevychovávaného ve „standardním“ prostředí ostatními dětmi. Řečeno natvrdo, komu se budou okolní děti posmívat víc, dítěti, které má „dva tatínky“ nebo „dvě maminky,“ dítěti alkoholičky matky samoživitelky, dítěti z výrazně chudé rodiny, atd, příkladů by se našlo víc. Ale to už je o něčem trochu jiném, o obecném povědomí ve společnosti a o tom, jakou výchovu od svých rodičů dostávají ti případní posměváčkové.
PS: Volně inspirováno článkem Dáši Stárkové: Svátost heterosexuálního manželství?
