Odchytit, dvakrát naočkovat, vykastrovat, pečovat, krmit a mazlit. Plus k tomu mnohdy zbavit parazitů, různých nemocí a zranění. Tak tohle všechno s láskou poskytují útulkáři svým svěřencům, než je mohou nabídnout k adopci.
Veterinární péče jde do tisíců, jen namátkou, kastrace kočky samičky vyjde v průměru na 1500 korun. Na druhou stranu příjmy útulků jsou minimální, například soukromá depozita jsou odkázána na případné dary veřejnosti, jejich náklady hradí ten, kdo se o kočky stará. Cena, kterou člověk zaplatí za adoptovanou kočku, je vpravdě symbolická a zdaleka nepokrývá ani polovinu skutečných nákladů. Pokud muselo zvíře podstoupit nějakou nákladnou léčbu, je nepoměr ještě mnohem výraznější.
I když se to nestává příliš často, setkávají se útulkáři s udivenou otázkou: "Vy za tu toulavou kočku chcete tolik peněz? To se na to můžu vykašlat a jít si koupit nějakou s papíry."
"To teda můžeš," pomyslí si někdy v takovou chvíli útulkář, "leda tak z množírny."
Není tedy divu, že útulkáři považují tento poplatek i za jakousi pojistku, aby zdarma získaného živého tvora někdo nepovažoval, cituji jednu útulkářku, "za spotřební materiál, který vyhodí na ulici, až ho přestane bavit."
Leč dosti toho, k danému tématu se ještě na chvilku vrátím v závěru článku. Teď bych vás rád pozval k optimističtější podívané. Nabízím pár obrázků koček a kocourů, kteří nalezli nový domov na včerejší umísťovací výstavě v Praze Na Slupi. Výstava byla úspěšná, do nových rodin se umístilo 46 čtyřnožců z celkového počtu 79.
Pětiměsíční kocourek Mareček bude jediným zvířecím společníkem své nové dvounohé maminky v bytě na Vinohradech. Na první fotce ještě nic netuší, na druhé se maličko nervózně těší do svého nového domova.
***
Půlroční Morisek, náš známý z pozvánky se konečně dočkal. Zdědí byt po staré britské kočce. Není divu, že je z toho trochu vykulený, jeho předchůdkyně byla šlechtična a on si po ní nebude chtít utrhnout ostudu. Ale z jeho odhodlaného výrazu je jasné, že to zvládne s přehledem.
***
Tříměsíční Drahuška to bude mít o něco jednoduší, v bytě na malém městě ji čeká dospělá kamarádka, která ji naučí všem kočičím lumpárničkám. Na fotkách je Drahuška trochu ustrašená, ale to rychle přejde.
***
Maličký Fredík bráška Moriska se na druhém obrázku loučí se svou pečovatelkou paní Danou z útulku a už se nemůže dočkat, až se seznámí se svou novou kamarádkou v bytě na Petřinách. Ta je také z útulku, v nové rodině jim spolu bude dobře.
***
Žanetka. Podobně jako ženy, tak i kočičí samičky bývají občas tajemné a nechtějí nám o sobě nic prozradit. Žanetka mi jen na krátký okamžik dovolila, abych ji zvěčnil v celé její kráse a pak zmizela, aby se ujala vlády u svých nových dvounohých komorníků.
***
Mladý pán, kocourek Vašík. Ten si panečku uměl vybrat. Z náručí útulkářky paní Jany putuje do náručí své nové majitelky. A to možná ještě netuší, že ho v novém bytě netrpělivě očekávají tři kočičí dámy. Přiznám se, že mu tu přízeň opačného pohlaví trochu závidím, ale neprozraďte to na mě.
***
Andy. Ten to má postavené úplně jinak. Krátce se potěší v náručí své nové majitelky, ale už se nemůže dočkat kocouří party. Podívejte se, jak mu na druhém obrázku svítí oči. V novém domově ho čekají tři kocouří rošťáci a on už teď vymýšlí nějakou správňáckou lumapačinu, aby se mezi ně mohl po chlapsku úvést.
***
Britský modrý dvouletý kocour Loki. Když jsem slyšel o jeho osudu, tak se mi sevřelo srdce. Takzvaná chovatelka ho ze začátku považovala za samičku a zavřela ho do malé klece, aby jí za účelem prodeje celý život bez pořádné péče rodil jedna koťata za druhými. Jakmile zjistila svůj omyl, zbavila se ho a on se ve zbědovaném stavu dostal do útulku. Tam ho dali po fyzické stránce do pořádku, ale traumatu z dřívějšího prostředí ho zbavit nemohli.
Lokimu však svitla naděje, vzala si domů paní, která se v životě jen tak ničeho nelekne a dokáže si poradit s lecčím. Věřím, že se o Lokiho postará s otevřeným srdcem a že mu u ní bude dobře.
***
Zrzavý desetiletý kocourek Dante, takto extrémní mazel jde do rodiny čtyř psů a čtyř koček. U něj bych se rád vrátil k tématu z úvodu článku. Někdo ... naštěstí většina lidí ... v tomto případě ta usměvavá paní s kocourkem v náručí na druhém obrázku, to vidí úplně opačně. Má doma už osm zvířat, za která musela zaplatit, když si je pořizovala, živí je a zajišťuje jim všechnu potřebnou péči. Na tuto výstavu se původně přišla jen podívat, nevzala si peníze ani přepravku. Jenomže Dante ji natolik učaroval, že bez něj nedokázala odejít.
Paní útulkářce to bylo jasné, tihle lidé na první pohled poznají, komu jde o peníze a komu naopak o zvíře jako takové a chce si ho pořídit proto, aby měl věrného kamaráda, o nějž se bude s láskou starat po celý jeho život v dobrých i méně dobrých chvílích. Přepravka se dá půjčit, peníze poslat dodatečně na účet, ale být spolu nesnese odkladu.
Tenhle obrázek jsem si úmyslně nechal až na konec, je na něm vidět kočkolidské štěstí. A to přece patří nejen na umísťovací výstavy, ale k celému životu, ať už jde o štěstí kočkolidské, psolidské, lidskolidské nebo jakékoli jiné mezi živými bytostmi.
Poznámka: Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.
