Úředníci budou dál kontrolovat, čím lidé doma topí

Tak nám ústavní soud posvětil úřední kontroly kotlů v našich obydlích. Přijdeme zase o kus svobody. Neshodneme se s nějakým sousedem, on nás udá, že prý zasmraďujeme okolí a úředník nám vleze do baráku zkontrolovat, čím topíme.

Ale na druhou stranu ještě i dnes se najdou tací, kteří si podomácku vyrábějí fantastické brikety. Vezmou plastovou láhev, naplní ji pilinami nebo ještě lépe uhelným mourem, přidají použitý olej z kuchyně nebo vyjetý motorový, pěkně to zašroubují a hodí do kamen. To je pak teplíčko. To je pak pošušňáníčko pro nosy, pro průdušky a pro plíce sousedů. Alergici jásají, astmatici skáčou metr vysoko štěstím. Kvůli těmto případům bych snad byl ochoten i tu kontrolu svého kotle zkousnout.

A jak bych si ji vlastně představoval? Kotel máme umístěný nahoře v koupelně v těsném sousedství bedýnky s kočičím stelivem. I když se to čistí dvakrát denně, kočky tam dokážou vyrobit aróma, za které by se nemusel stydět pořádný honv... totiž fekální vůz.

„Hele, miláčkové, asi jsem někoho naštval, ten si vymyslel, že mi jde z komína černej čoud, prásknul mě a teď sem kráčí úředník. Tak honem, běžte nahoru, pusťte se do toho obě dvě a dejte si záležet. A taky pořádně hrabejte, ať něco steliva vylítá z bedýnky ven.“

„Jé dobrý den, že nám jdete zkontrolovat, čím topíme v kotli? Tak jenom pojďte dál, ale zujte se, ať nám tu nenašlapete. Tudyma nahoru sem do těch dveří, já vás tam zavřu, ať máte klid na svoje kontrolování.“

Pěkně si sednu, udělám si kafíčko a poslouchám. Chudáček úředník se nejdřív rozkašle a trochu přidusí. Ne čmoudem z kotle, ten je na plyn, ale tou čerstvě položenou kočičí produkcí. Přes obličej si uváže posmrkaný kapesník, začne se cítit o trochu líp, ale pak uklouzne po vlhkém stelivu, které ti milánkové vyházeli hrabáním na zem. Ne, fakt, tohle bych teda nepřál ani úředníkovi.

Leč konec žertování, teď zase chvilku vážně. Kontroly topenišť možná vymýtí ty fantastické brikety z plastových lahví a podobné vymyšlenosti, které zamořují vzduch. Jenomže teď si vemte takový příklad. Na druhé straně obce máme „brambůrkárnu.“ Nějaká firma si tam najala prostory, naváží brambory, loupá, krájí, předsmažuje, mrazí a expeduje. Což o to, loupání, krájení a mrazení nevadí, ale to předsmažování strašně smrdí. Přepáleným tukem jako ve špatné hospodě. A když šikovně zafouká, leckteří sousedé to mají na zahradách a okny v domech. Otrlejší jen mávnou rukou, citlivějším se zvedá žaludek, bolí je hlava, jsou nervózní, nemůžou spát. A že se z toho všeho můžou rozstonat, to dá rozum.

Radnice povolala hygieniky, firma je ochotně pozvala na kontrolu, vše bylo v pořádku, žádná norma nebyla překročena. A odpověď pro sousedy, které to trápí? Nu, že prý „smrad se nedá změřit.“ Podobně dopadli lidé z jiné vesnice, kterým za domem smrdí nějaká skládka. Úředně vše v pořádku, takže se s tím nedá nic dělat.

Nevím, jestli smrad z komínů, kde se topí nevhodným palivem, škodí zdraví víc než smrad z brambůrkáren nebo ze skládek. Neumím to posoudit, nejsem odborník, ale velký rozdíl v tom asi nebude. Skutečný rozdíl je podle mě v tom, že brambůrkárny, skládky a podobné případy jsou proti topení příliš ojedinělé na to, aby se jimi někdo systémově zabýval. A tak nejsou limity na vypouštění zplodin z přepáleného oleje (nebo jak bych to nazval), ani na látky vycházející ze skládek. Tudíž úředníci nemají co kontrolovat a úřady nemohou uplatnit žádný tlak na firmy, aby změnily svoje chování.

Celé mi to připadá poněkud nespravedlivé. My obyčejní lidé musíme z moci úřední předělávat svá vytápění, abychom nekazili vzduch a neškodili tak ostatním. Naproti tomu lecjaké provozy vesele kazí vzduch a škodí ostatním přepáleným tukem, sviňstvem ze skládek a podobně, protože neexistují normy, které by jim v tom dokázaly zabránit.

Kde je tedy chyba, se ptám? Není snad náhodou až nahoře na úřadech nejvyšších? Tam, kde se vymýšlí spousta nesmyslných nařízení, ale zapomíná se na taková, která by pomohla obyčejným lidem? A tak mě napadá, což takhle zavřít na chvíli ty úředníky nejvyšší do naší koupelny. Třeba by se jim tam v odéru kočičích produktů rozsvítilo v hlavách a začali by konečně jednat ve prospěch svých živitelů. Ve prospěch nás plátců daní.