Smutný příběh Hanky a Martina

„Hani, promiň, já fakt nemůžu přijít. Moc jsem se na tebe těšil, ale ten Vonáskův případ je složitější, než jsem si myslel a musím si to před zítřejším stáním ještě jednou pořádně projít.“

Byla neděle a on jí zase odřekl schůzku na poslední chvíli. Stalo se to už mockrát, mohla to čekat, ale tentokrát doufala, že přece jen přijde. Představovala si, jak se nejprve spolu naobědvají, pak půjdou na chvíli ven a potom budou už jen spolu. Do pozdního večera, možná až do rána, když u ní přespí. Tolik si dala záležet na té svíčkové, věděla, že je to jeho nejoblíbenější jídlo. Byla zklamaná a výmluvě na Vonáskův případ nevěřila.

***

S Martinem chodila kdysi do jedné třídy. Ale to už je strašně dávno, on šel pak na práva a stal se z něj úspěšný advokát. Oženil se, s manželkou měli dceru, posléze předčasně ovdověl. Hanka mezitím vystřídala několik zaměstnání od kancelářské práce, přes skladnici až po pokladní, prostě co život přinesl a zase odvál.

S Martinem se znovu setkala až na třídním srazu, uspořádaném po pětatřiceti létech od maturity. Bylo to v době jejího rozvodu, nabídl jí pomoc a opravdu ji podržel. Hodně jí pomohl i později, když její jediný syn propadl drogám a skončil na ulici. Tehdy se mezi ní a Martinem vytvořil vztah. Nebyla to žádná prudká láska, spíš takové intimní přátelství. Stačilo jí to, byla skromná a budoucnost nechávala otevřenou. Bydleli každý zvlášť, ona sama a on se svou dospělou svobodnou dcerou.

Zpočátku bylo všechno pěkné, scházeli se tak jednou za týden, někdy u ní, jindy u něj. Těšilo ji, jaký má Martin hezký vztah se svou dcerou. Ačkoli byla na půlroční stáži za oceánem, volávali si skoro každý den, dokonce i když byl s Hankou. Občas ji do ciziny poslal nějaké peníze. Říkával Hance, že ji chce dcera poznat, jakmile se vrátí domů.

Setkání s Martinovou dcerou Hanku zklamalo. Překvapilo ji už to, že se nesešli u nich doma, ale na večeři v restauraci. Mladá se snažila být na Hanku milá, ale bylo v tom cosi strojeného. Spíš falešného, napadlo ji, lidské povahy dokázala dobře odhadnout. Po celý večer jakoby dcera hlídala svého otce a žárlila na každý jeho podnět vůči Hance. Na úsměv, na pohled do očí, na letmý dotek rukou.

Od toho večera se Martinův přístup k Hance začal postupně měnit. Chvíli na ni byl přehnaně milý, chvíli chladný a zamlklý. Jako by ho něco trápilo a on nevěděl, co s tím. Hanka začala tušit, odkud fouká vítr, utvrzovaly ji v tom neustále dceřiny telefonáty otci. V její přítomnosti se snažil vyhýbavě odpovídat na otázky kde je, kdy přijde domů a proč dceru tolik zanedbává. Týden před odřeknutou nedělní schůzkou získala jistotu. Dcera do telefonu zvýšila hlas a Hanka nechtěně zaslechla útržek její věty: „...proboha tati, neříkej mi, že už seš zase s tou pochybnou ženskou...“

***

Za další dva týdny zaplatil Martin dceři dovolenou v Thajsku a konečně zas mohl v klidu navštívit Hanku.

„Martine, takhle by to dál nešlo.“ Otevřeli si láhev vína a Hanka se rozhodla kousnout do hořkého sousta. „Tvá dcera má jenom tebe a já ji vadím. Okrádám ji o tvůj čas a, promiň, že ti to říkám tak otevřeně, možná se bojí, že kvůli mně máš moc velká finanční vydání. Ty dobře víš, že jsem skromná, jsem s tebou jen, když si uděláš čas a o společné výdaje se dělíme napůl. Martine, nezlob se na mě, víš, že tě mám ráda, ale nechci ti komplikovat vztah s tvojí dcerou. Zvaž sám, jestli jí dokážeš vysvětlit, že já její pozici ve tvém životě neohrozím nebo jestli by pro všechny nebylo jednodušší, kdybychom se my dva rozešli.“

Seděli proti sobě tiše, hleděli si do očí. Pomalu usrkávali lahodný temně rudý nápoj a báli se dotknout jeden druhého.

„Dej mi čas, Hani, nechtěl bych o tebe přijít. Jakmile se mi dcera vrátí z dovolené, promluvím s ní. Řeknu jí, že i já mám svůj život, pokusím se ji přesvědčit.“ 

***

Nyní by mohl nastat nějaký prudký zvrat, například, že Hanka zachrání Martinově dceři život. Z těch dvou se jako zázračným mávnutím kouzelného proutku stanou největší kamarádky. A jako pověstná třešnička na dortu by mohl celý příběh skončit svatbou.

Jenomže bohužel nejsme v pohádce, ani v americkém filmu, nýbrž v obyčejném životě obyčejných občas chybujících lidí. A tak vám nemohu nabídnout nic víc než příběh s otevřeným koncem. Příběh, ve kterém dcera dělá vše pro to, aby náhodou nepřišla o proud zlaťáků z peněženky svého otce a nedej bože jednou dokonce i o část dědictví. Příběh otce, který je natolik citově závislý na své dospělé dceři, že nedokáže bouchnout do stolu a prosadit si své vlastní štěstí. A příběh Hanky, která nemá dost síly na to, aby jednou provždy ukončila svůj neperspektivní vztah s Martinem a zkusila začít znovu s někým úplně jiným.

A tak se ti dva napůl potají občas scházejí dál a ta třetí se z toho může pominout. A štěstí? O něm se všem třem může leda tak zdát.