Za zrodem vztahu Rudolfa a mojí maminky stála náhoda. Rudolf mě vytáhl z vody, když jsem se ve třinácti létech topila v moři v Chorvatsku a zachránil mi život. Máma v něm spatřovala hrdinu a zamilovala se do něj.
Jak se mnohem později ukázalo, Rudolf byl odjakživa na mladší. Už na střední škole pokukoval po holkách, které nastoupily do prvního ročníku, ale úspěchu se u nich nedočkal. Měl smolnou povahu, nedokázal si získat dívčino srdce přirozenou cestou a před každou se zachoval tak hloupě, až si vysloužil nelichotivé označení sexuální loudil. A všechny se mu začaly širokým obloukem vyhýbat.
O panictví přišel až po létech v jakémsi pochybném erotickém podniku, kde si vybral dívku s dětským obličejem. Bůhví, kolik jí bylo let, v takovém zařízení to nikdo moc nezkoumal. Od té doby omezil své sexuální aktivity na občasné návštěvy podobných podniků a na každodenní nenápadné okukování děvčat, na kterých se objevovaly první známky dospívání.
Onoho léta se Rudolf vypravil na dovolenou do Chorvatska. Obcházel pobřeží, až narazil na opuštěné místo, tvořené několika útesy, kde jsme se bez horního dílu plavek koupaly my dvě s maminkou. On se tiše usadil za jeden z útesů tak, aby ho nebylo vidět a očima začal hltat můj rašící hrudník.
Snad tomu chtěla nějaká zlá náhoda, netuším. Blbla jsem ve vodě, nedala si pozor, nečekaná vlna mi podrazila nohy a smýkla se mnou tak, až jsem narazila hlavou na útes. Ztratila jsem vědomí, maminka se vylekala, snažila se mi přispěchat na pomoc, ale nohou se zaklínila na dně mezi dva kameny a nemohla z místa. V tu chvíli se Rudolf vyřítil ze svého úkrytu, nejprve vytáhl z vody mě a poté pomohl z kamenné pasti mamince.
Žena, která se pod dojmem silného zážitku zamiluje na první pohled, snadno ztratí hlavu. A tak si maminka ani nestačila všimnout, že všechny Rudolfovy komplimenty a neskrývaná touha je pouze hraná. Zanedlouho po návratu z Chorvatska nabídla Rudolfovi, aby se nastěhoval k nám domů. Když byli spolu v posteli, vůbec jí nedocházelo, že on je přitom ve svých úchylných představách se mnou.
***
Zpočátku si Rudolf vůči mně nic nedovolil, bál se, že by si toho mohla maminka všimnout, Příležitost vycítil až ve chvíli, když ona začala každé úterý chodit na dvouapůlhodinové večerní cvičení.
Ten večer jsem se sprchovala před spaním a netušíc nic zlého jsem se zapomněla v koupelně zamknout. Rudolf ke mně vletěl nahý do sprchy a začal mi osahávat hrudník. Strašně jsem se vylekala a instinktivně jsem na něj namířila proud vody ze sprchy. „Počkej, maličká, zachránil jsem tu život, něco mi dlužíš.“ Začal úlisně Rudolf, vyrval mi sprchovou hlavici a zastavil vodu.
Snažila jsem se bránit, ale proti dospělému chlapovi jsem neměla šanci. Přitáhnul si mě za moje dlouhé vlasy, praštil do žeber a nevybíravým způsobem mě poprvé zneužil. „Jestli někomu něco cekneš, pořežu ti obličej tak, že tě do smrti nikdo nepozná,“ zakřičel na mě po dokonání svého příšerného skutku.
Rázem se mi zhroutil celý svět, to pochopí snad jen ten, kdo něco podobného sám zažil. Bála jsem se promluvit, měla jsem strach, že Rudolf svou hrozbu splní. Nejprve jsem se snažila nebýt úterní večery doma, ale Rudolf mi řekl, že když mu nebudu po vůli, namluví mamince, že se tahám s partou feťáků. A pak po mě pokaždé požadoval praktiky, které jsou odporné i spoustě dospělých žen.
Bez nadsázky můžu říct, že jsem se psychicky zhroutila. Prakticky jsem přestala jíst, ve škole jsem si zhoršila známky, občas jsem tam ani nešla. Celé dny jsem koukala do prázdna v hrůzné představě dalšího zneužití, a ve tváři se mi objevil tik. Maminka si toho pochopitelně všimla, ale nedostala ze mě ani slovo, tolik jsem se bála svého trýznitele. Rudolf se to snažil celé zahrát to autu a namluvil mamce, že je to normální a že se jeho mladší sestra chovala na začátku puberty úplně stejně. Maminka mu nevěřila a prohlásila, že mě vezme k psychologovi.
Zmínka o návštěvě psychologa padla v pátek večer, já ji zaslechla a v paradoxním strachu, že tam by mohlo vše vyjít najevo, jsem hned druhý den ráno utekla z domu. Celou sobotu jsem se bezcílně toulala městem, nejedla, nepila a sbírala odvahu to celé skončit skokem pod metro. Možná nade mnou stál anděl strážný, snad se na poslední chvíli vzepřelo moje zmučené podvědomí, nakonec mě nohy tak nějak automaticky dovedly až k bytu mé dávné kamarádky z dětství.
Tlumeně osvětlený pokoj a v něm dvě dívky, které před sebou nikdy neměly žádné tajemství. Helena vycítila, že je zle, vzala mou ruku do svých dlaní, na nic se neptala a jen se mi dívala do očí. Najednou jakoby se protrhla hráz a všechno to nahromaděné bahno posledních mnoha týdnů se vyvalilo ven. Přerývaná slova, slzy, ticho, pohled do očí a držení za ruku. A pak znova to samé, další slova a slzy. Zvolna odplouvaly moje emoce a do mých vět se vmísila otázka, co mám dělat dál.
Helena byla odjakživa praktické děvče, s ničím se moc nepárala a vždycky si věděla rady. Teď v tom tlumeném světle ve zlé chvíli převzala velení: „Seď, nikam nechoď a chvilku počkej, hned se vrátím,“ přikázala mi rozhodným hlasem. Došla do vedlejšího pokoje a se slovy: „Mami, prosím tě, pomoz, Majka má strašněj průser,“ zalarmovala svoji rodičku.
Jakmile byla stavidla vět jednou otevřená, můj strach byl rázem pryč a já zopakovala své trápení před Heleninou matkou. A pak už to šlo ráz na ráz, Helenin otec byl právník a věděl co a jak. Rudolf byl obviněn, ke všemu se přiznal a prozradil na sebe celé své chmurné mládí. Následovalo spravedlivé odsouzení, můj trýznitel mi definitivně sešel z očí. Leč z mysli bohužel ne.
Ve škole jsem ztratila ročník, ale i díky péči odborníků jsem začala bojovat sama se sebou a se svou nedávno prožitou minulostí. Postupně jsem se zvolna začala měnit ze ztýraného stvoření zpět v normální dospívající dívku. Po roce už jsem na tom byla líp než moje maminka, která si nepřestala vyčítat, že se kdy s Rudolfem dala dohromady a že mě před ním nedokázala včas ochránit.
***
To vše se odehrálo před víc než patnácti léty. Za tu dobu jsem vystudovala vysokou, nastoupila do slušné práce a získala zpět své tehdy náhle ztracené sebevědomí. V duši mi však zůstala hluboká jizva, kterou se daří zacelit jen velmi zvolna a za pomoci někoho, od koho bych to rozhodně nečekala.
Když jsem si poprvé našla přítele, zezačátku to vypadalo slibně a já se dokonce začala těšit i na sex. Jenomže jakmile k němu mělo dojít, vynořily se mi před očima hrůzyplné vzpomínky na Rudolfa, ze kterých se mí udělalo fyzicky špatně. Vztah se rozpadl dřív, než stačil doopravdy začít. Podruhé jsem na to svého nového přítele upozornila předem. Nespěchal na mě a dával mi čas, abychom si na sebe opravdu zvykli. Když jsme to chtěli konečně zkusit, byl na mě nesmírně něžný a jemný, ale vzpomínky zaútočily znovu a já prostě nemohla.
Doopravdy jsem se sblížila až s Kamilem. S nevidomým mužem, se kterým jsem se seznámila v práci. Sama nedokážu říct, co způsobilo, že mi vztah s ním dal definitivně zapomenout na dávné hrůzy i v intimních chvílích. Snad je to tím, že mám Kamila opravdu ráda a že život s ním, s člověkem, který bude do jisté míry potřebovat mou trvalou pomoc, je pro mě obrovskou výzvou. Maminka to na mně poznala a teprve teď, když zjistila, že jsem šťastná, z ní spadly výčitky svědomí. Možná to, zejména až přijdou děti, nebudeme mít s Kamilem snadné, ale já věřím, že vše společně zvládneme.
