Za blátem hustým tak, že by se dalo krájet, je rybníček Bahník. Ve dne je docela obyčejný, ale jakmile padne černočerná tma, pohádkové bytosti tam uspořádají svůj velkolepý bál.
Sličné víly se roztančí ve světle měsíčních paprsků za doprovodu melodického žabího kuňkání. Vodník je doprovází svou bublohrou na hrnky od dušiček, bludičky z mokřadů se postarají o mihotavé světelné efekty. A tomu všemu dominuje svým zvučným hýkavým basem hýkal.
Zvířátka z přilehlých lesů a luk se rozesadí vůkol a zbožně sledují celé to nádherné představení. U stánku staré ježibabky mohou dostat koření na svoje bolístky, paní vodníková jim pro změnu nabízí černé léčivé bahno ze dna rybníčka. Dobrácký věčně maličko nabručený medvěd si vezme medicínu na pobodané tlapy od včel, odvděčí se pláství medu. Starý lišák ryšavý si doplní zásobu sušeného bahna na své revmatické klouby, paní vodníkovou odmění moudrou radou.
Všichni se radují, tančí a zpívají až do samého rána, vše se zklidní, až nad Bahníkem převezme nadvládu nový den.
Takto idylické to bývalo u Bahníku odnepaměti. Pak se však nad břehem začaly objevovat podivné nevzhledné hranaté stavby, v nichž se usídlili dvounozí drakoni. Tito vzpřímení tvorové záhy přišli až k Bahníku, byli zvláštně oblečení a potahovali z bílých tyčinek se smrdutým ohýnkem na konci.
„Tady se provozuje neregistrované, neohlášené a nepovolené veřejné vystoupení a nikdo za něj neplatí Ochrannému svazu autorů.“ Začal se rozčilovat drakon, který měl na rukávech černé návleky z klotové látky. A hned sepsal příslušný glejt, podle nějž musejí pohádkové bytosti od Bahníku platit za každé kuňknutí, hýknutí a zatančení patřičný peníz.
Vodník, rusalky, a další, dokonce i hlučný hýkal jsou bytosti spořádané a zákonů poslušné, a tak jim nezbylo, než se podvolit nařízení drakonů. Začaly těžit bahno ze dna rybníka, prodávat jej a utržený peníz odvádět svazům drakonských autorů za svá noční vystoupení.
Jednoho dne se u Bahníku objeví drakon s pokrývkou hlavy, připomínající čapí hnízdo a hned křičí: „Tady se prodává bahno a nikdo za něj neplatí daně.“
Naše bytosti z Bahníku se musejí opět podřídit, zvýší produkci léčivého bahna, obstarají si techniku pro EET a začnou platit daně. Stále po nocích provádějí své veselé reje, jen vílí tanečky jsou o něco smutnější, žabky kuňkají tklivěji, bludičky už jen tak poblikávají a ani ten hýkal už nehýká tak vesele a hlasitě jako dřív.
Pak se však objeví další sorta drakonů. Jsou pestrobarevní, v jejich oděvech převládá zelená. Přivezou důmyslné přístroje, provádějí kdejaká měření, zkoumají, dumají, počítají, aby nakonec přišli s rozhodnutím. „Bahník se všemi jeho tůňkami a mokřady je třeba vysušit a veškeré bahno odvézt. Vznikne tak unikátní biotop, na který bude vypuštěn motýl Ahlál. Tvor, který k nám migruje z krajů okolo vzdálené Persie, kde se cítí ohrožen a jemuž je třeba vytvořit podmínky k životu bez ohledu na nějaké pochybné tradiční místní duchy.“
