Odporní kuřáci budou dál před hospodami obtěžovat své okolí

Poslanecká sněmovna v tomto týdnu vyslyšela přání zastánců současné podoby protikuřáckého zákona a odmítla umožnit vznik kuřáren v některých restauračních zařízeních.  

Dříve to měli slušní lidé s námi odpornými hospodskými kuřáky jednoduché. Sedávali jsme hezky zavření uvnitř svých pochybných putyk a lokálů, kde jsme si vesele vypalovali své dehtem zažloutlé zobáky. Mezi zašedlými zdmi se vrstvil dusivý tabákový čoud a kdo z kolemjdoucích nechtěl přijít k újmě na zdraví, ten do těchto prokletých míst nikdy nevkročil. Pokud chtěl popít či pojíst v čistém prostředí, zvolil si nějakou pěknou vyvoněnou nekuřáckou restauračku nebo vinárnu a tam v klidu uspokojil své kulinářské potřeby.

Zhruba před rokem vstoupil v platnost zákon, který nás kouřící vyvrhely vyvrhl z hospod ven do ulic, na návsi a na náměstí. A před hospodami nastal nebývalý šrumec. Od těch dob se tam vytváří kouřová clona, skrze kterou není vidět na krok. Kvůli hlasitému hovoru nás uřvaných hostů přestalo být slyšet vlastního slova. Kdo může, obchází tato místa širokým obloukem, kdo bydlí v blízkosti, trpí. Tedy pokud neopatří svá okna neprodyšným těsněním, případně je rovnou nezazdí. Slušní lidé se začali bouřit, až byly v nejhorších lokalitách zpočátku nasazeny antikonfliktní týmy. Ty po čase zmizely a slušní lidé si zvykli na své příkoří.

Nyní se zdálo, že trpící občané dostanou šanci na lepší život. Někteří zákonodárci si všimli jejich nelehkého údělu a navrhli změnit protikuřácký zákon. Jinak řečeno, snažili se prosadit, abychom aspoň v některých případech mohli my kouřící otrapové znovu holdovat svému odpornému zlozvyku zavření v hospodách. A tím pádem byli důkladně odděleni od slušného světa, abychom jej nedevastovali svým hlukem a smradem. Nestalo se, změna zákona bohužel neprošla.

Včera večer jsem čekal na tramvaj a krátil si dlouhou chvíli pozorováním okolí. Kousek stranou vedle zastávky stál před dveřmi hospody hlouček kuřáků. Pravda, moc jsem je neviděl, byli maskováni dýmem, ale jejich hovor hravě přehlušoval zvuk motorů projíždějících náklaďáků. V tom jsem si všiml ženy s kočárkem, která tamtudy potřebovala projít. Neměla na vybranou, protější chodník byl rozkopaný a uzavřený. Zastavila se, chvilku sbírala odvahu a pak se hrdinně i se svým spícím dítkem ponořila do kouřové clony. Když se celá bledá vypotácela ze zamořeného území, její dítko bylo probuzené a zmítalo se v záchvatu kašle.

Po téhle příhodě jsem si položil otázku proč? Skutečně by nebylo možné nechat nás kuřáky, abychom si v klidu ničili své vlastní zdraví uvnitř v hospodách a neohrožovali venku své okolí? Asi nebylo, když to poslanci nedovolili.

Nicméně i přesto našim moudrým zákonodárcům věřím, vždyť jim přece tolik záleží na blahu voličů. Bezpochyby brzy přijdou s nějakým daleko lepším návrhem, který snadno velkou většinou hlasů prosadí. Třeba to, že lidé, kteří bydlí v blízkosti hospod, případně tamtudy procházejí, budou zdarma dostávat plynové masky se speciálním protinikotinovým filtrem. A k tomu navíc sluchátka nejnovější generace, která přemění hluk nás předhospodských křiklounů na nejzdařilejší poslanecké a prezidentské projevy. Vše bude samozřejmě hrazeno z výtěžku ze spotřební daně na tabák.