Odpolední hřích

Spím. Je volný den a já usnul po obědě. Už je určitě moc hodin, musím se probudit a vstát. Je potřeba vyndat nádobí z myčky, na zahradě posekat trávu a natřít okapy.

Snažím se probudit.

Hurá, už jsem vzhůru. Ale jsem strašně rozespalej, že skoro nevidím, musím se nějak probrat.

Meju si obličej studenou vodou, brrr.

Je to na nic, pořád jsem strašně rozespalej, zkusím dělat dřepy.

Dělám dřepy, taky to nepomáhá a navíc mě to vůbec nebaví.

To je divný, opravdu jsem vzhůru a nedělám ty dřepy zbytečně? Zkusím levitovat, abych poznal, jestli ve skutečnosti ještě nespím.

Povyskočím, zavřu oči a celý se napružím. Pak oči otevřu.

Aha, vznáším se pod stropem. Tak to je v háji, pořád ještě spím. Takže všechno znovu, musím se probudit a vstát, protože je určitě moc hodin, je potřeba vybrat myčku, posekat trávu a natřít okapy.

Snažím se probudit.

Fajn, teď už jsem konečně opravdu vzhůru, půjdu něco dělat.

Rozhlížím se kolem sebe.

Manželka spí. Myčka a tráva musí počkat, abych ženu nevzbudil rámusem, na okapy praží slunce. Takže nic, jdu si udělat kafe.

PS: Naši předkové tvrdili, že pokud člověk není nemocný, lehnout si přes den do postele a usnout je hřích. Ale když hřešit je tak sladké. Jestli to máte podobně vykašlete se na práci, ta počká. A vlezte si zítra po obědě do toho pelechu taky.