V minulém vyprávění jsem popisovala, jak spolu navzájem komunikovali Linda s Jonášem, a zmínila jsem se o několika způsobech vyjadřování mezi kočkami. Když jsme pak o tom s Damiánem přemýšleli, napadlo nás, že bychom se mohli pokusit vytvořit takový slovník kočičího výraziva, který by pomáhal lidem v přesném a hlavně rychlém porozumění požadavkům jejich kočičích miláčků. Kočky mají, podobně jako lidé, spoustu rozdílných povah, a proto způsob vyjadřování jedné nemusí přesně platit pro druhou. Z tohoto důvodu je tento slovník nutno brát s určitou rezervou a vždy se snažit co nejlépe vcítit do způsobu uvažování té které konkrétní kočky.
Němý vyčítavý pohled nad plnou miskou dobrého jídla: „Člověče, tak tohle si sněz sám. Možná se domníváš, že je to pro mě to nejlepší, ale jsi na obrovském omylu. Já chci to maso, které jsi přede mnou zavřel do lednice.“
Hlasité neodbytné mňoukání před zavřenými dveřmi ložnice ve čtyři hodiny ráno: „Když už jsi měl tu drzost a nedovolil jsi mi přivlastnit si větší část pelíšku, ve kterém spíš, tak koukej rychle vstát. Hezky v náručí mě odnes k mé misce a nakrm mě tím nejlepším, co doma máš. Případně mi můžeš skočit na zahradu chytit myš, ale musíš to udělat rychle, protože mám hlad. Pak naprav svou chybu a odnes mě do svého pelíšku, kde mě můžeš pochovat.“
Drobné útoky na nohu, doprovázené lehkým bojovým povrkáváním ve chvíli, kdy sledujete napínavou detektivku v televizi nebo čtete knihu, od níž se nelze odtrhnout: „Neseď a nelelkuj, já si chci hrát. Honem vstaň a hoň se se mnou po celém bytě, občas mi nastav ruku, abych ji mohla ulovit a zakousnout. Můžeš vzít i tu staniolovou kuličku a házet mi ji. Já ji budu odpalovat pod nábytek a ty ji budeš odtamtud vyndávat ven.“
Hlasité předení, doprovázené našlapáváním se zatínáním drápků (nejlépe na citlivých místech) v době, když ležíte a nutně potřebujete vstát: „Teď mám mazlivou. Hezky mě hlaď a drbej, dej si záležet na tom, abych na tobě mohla pomaličku usnout. Poznáš to podle toho, že přestanu příst. Ne, aby tě pak napadlo vstát, lež tak dlouho, dokud se sama neprobudím a neodejdu.“
Zuřivé hrabání v misce se stelivem a jeho rozmetávání v okruhu několika metrů: „Milý zlatý, tohle stelivo mi nevoní, už mi ho nikdy nekupuj. Jinak by se nedalo nic dělat a musela bych chodit vykonávat svou potřebu na ten drahý kobereček, který sis nedávno s velkou slávou přinesl a na který jsi tak pyšný.“
Tichý, téměř nepostřehnutelný příchod k vaší osobě ve chvíli, kdy je vám do ouvej a něco vás bolí nebo máte smutek na duši: „Člověče, je ti špatně? Já to vím, dovedu to vycítit svým kočičím šestým smyslem a teď se pro změnu budu starat já o tebe. Olížu ti bolístku a hudbou svého hlubokého předení tě přivedu na jiné myšlenky. Po celou dobu jsi tu byl ty pro mě, ale teď jsem tu já pro tebe.“
Neodbytné pletení se pod ruce, když děláte nějakou jemnou práci, v níž celkový výsledek záleží na každičkém drobném pohybu: „Prosím tě ukaž, děláš to úplně špatně. Já ti pomůžu a ukážu ti, jak to má být správně. Tuhle ti přistrčím hlavou ruku, abys to vteřinové lepidlo kápl na správné místo. Támhleten šroubek mi dej, ten se ti nehodí, ale mně se líbí. Já ho proženu po podlaze a ty si vezmi jiný.“
My kočky jsme tvorové bystří, inteligentní a vynalézaví, a náš slovník je tudíž velice bohatý. Výrazy, které jsem dnes popsala, se řadí mezi ty nejfrekventovanější, ale nejsou to zdaleka všechny, které používáme. Pokud budete mít, vy lidé, zájem se jich dozvědět víc, rádi si pro vás s Damiánem na příště připravíme další.
