Při slově cirkus se některým lidem zježí vlasy zlostí a představí si zanedbaná zvířata, násilím donucovaná k vystupování před publikem. Dnes se však podívejme na takový cirkus, ve kterém lidé ohroženým zvířatům pomáhají.
Nechme nejpovolanějšího z tamních obyvatel, aby nám sám sebe a své přátele představil.
***
Napřed mi dovolte, abych řekl, kdo vlastně jsem. Jakožto nebezpečnou pumu americkou mě pojmenovali Terminátor, sice je mi teprve pár týdnů, ale už teď tomu tady tak trochu šéfuju.
Fungujeme jako něco mezi cirkusem, zoologickou zahradou, záchrannou stanicí a útulkem opuštěných zvířat. Ale o tom všem postupně, napřed vás seznámím s několika ze svých zdejších kamarádů.
Napřed jedna z kamarádek lidských:
A teď spousta kamarádů zvířecích:
Lama krotká. Vlastně lamák. Je to zdejší elegán, potrpí si na vlastní krásu a rád se ukazuje před ostatními. A nemusíte se ho bát, dělá čest svému pojmenování a je skutečně krotký.
Tohle je naše drobotina, beránek se svými dvěma nejoblíbenějšími kozičkami.
Oslík. Zřejmě četl Medvídka Pú od A. A. Milneho a často se snaží vžívat do role oslíčka Ijáčka. Ale nenechte se od něj zmást, on tu svou ublíženost jenom hraje, ve skutečnosti je to veselá kopa.
Husák. Vlastně houser, promiňte, lidština se mi ještě trochu plete. Rád se tváří, jako by mu to tady celé patřilo a mně je jasné, že mu budu muset vysvětlit, kdo je tady vlastně pánem. Teda až trochu vyrostu.
Věčně zadumaný strejda opičák. Je to moudrý tvor a určitě zase vymýšlí nějakou dobrou radu pro lidi, jak se tu o nás starat co nejlíp.
A teď mí o něco větší příbuzní. Tygři ussurijští nebo taky sibiřští. Bydlí jich tu s námi několik a mají svůj vlastní výběh. Ve světě patří mezi ohrožené druhy a naši lidé sem občas nějakého přivezou odjinud nebo naopak některého z místních pošlou do jiné ZOO. Já tomu sice vůbec nerozumím, ale prý to pomáhá zachovat jejich genetickou diverzitu, díky které se jich pak může různě po světě narodit víc.
I velký silný tygr se občas unaví.
Máme tu daleko víc zvířat, než jsem vám stihnul představit. Některá sem přicházejí zraněná, abychom je tady dali dohromady. Další nám sem nosí cizí lidé, kteří se ji je pořídili, ale pak o ně ztratili zájem nebo kteří je našli někde vyhozené a sami se jich nemohli ujmout.
Tohle se týká především domácích mazlíčků, jednou se tu stavila nějaká paní a ptala se, jestli by nám mohla dát pár morčat. Nakonec jich byla plná krabice. A třeba takové kočky domácí, na rozdíl od tygrů mí trochu menší příbuzní. Těch tu máme spoustu a fungujeme trochu jako útulek.
Ne každý zvířecí život je tak snadný jako ten můj kotěcí, ale radši toho už nechám a na závěr se vám ještě maličko pochlubím svou roztomilostí.
Musím mít stále oči otevřené a ohlídat, jestli tu všechno funguje, jak má.
Nadto se musím také učit lovit, někdy se prudce a nečekaně obrátím...
... a za cíl svého výpadu si vyberu třeba lidské nohy.
Nu, řekněte sami, na takového prcka, jako jsem já, je to spousta práce a povinností. Pokaždé z toho bývám pořádně utahaný a rád si zalezu do svého pelíšku.
A teď už mi promiňte, i Terminátor musí občas spát.
***
PS: Těsně než Terminátor usnul, otočil na mě své modré kotěcí oči a požádal mě, abych z jeho povídání udělal článek. A abych všechny milovníky zvířat pozval tam k nim na adresu Zbožíčko 15. Není to daleko, rozhodně to máme o moc blíž než Terminátor do své prapůvodní domoviny.
Poznámka: Články na pomoc opuštěným kočkám jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.
