Před cestou do Karlových Varů jsem několika svým známým vysvětloval, že se ze mě přes noc nestal rusofil, ale že tam jedeme na týdenní dovolenou s manželkou. Podobně, jako jezdíváme do ostatních lázeňských míst.
Ubytovali jsme se na okraji města poblíž silnice na Novou Roli v jednom malém penzionu. Zeptal jsem se majitele (Čecha), jak to tam vlastně s těmi Rusi mají a co tomu říkají místní lidé, jestli si na ně dokázali zvyknout.
Dozvěděli jsme se, že Rusové plus rusky mluvící lidé zejména z jihu bývalého SSSR vlastní v lázeňském centru přes sedmdesát procent nemovitostí. Ze strany vrchnosti měli a stále mají zajištěné „dobré podmínky.“ Pokud je třeba, tak se vůči místním podnikatelům neostýchají sáhnout k mafiánským praktikám. A obyčejní lidé? Ti se s jejich přítomností prý nikdy smířit nedokážou.
Podnikat v Karlových Varech se nechystám a začínat si něco s „bohatýry z východu“ nehodlám. Nicméně když už jsem tam byl, tak proč bych se trochu nepodíval na místní „českoruský koloběh života“ obyčejných lidí. Stejně se tomu nevyhnu.
Dlužno přiznat, že během krátké týdenní nepříliš hloubkové sondy jsem byl většinou smutný, párkrát naštvaný a jednou to bylo dokonce i poučné. Ale o tom až na konci.
První kontakt jsem měl při nákupu týdenní jízdenky na MHD kousek od centra. Jezdit autobusy se tam vyplatí, do centra se autem nedostanu a když už, stejně bych tam neměl jak zaparkovat. V jednočlenné frontě se mě snažila předběhnout rusky mluvící prostorově výrazná matróna. Jakožto stydlivý chasník jsem s tím jaksi nepočítal a neměl jsem proti ní šanci.
Postupně se ukázalo, že přístup „já jsem první, ostatní čekejte a podřiďte se mým zájmům,“ byl ze strany rusky mluvících lidí v drtivé převaze. Nicméně abych nebyl nespravedlivý, setkal jsem se i s řadou slušně a normálně se chovajících lidí, na nichž jsem poznal, že jsou to Rusové teprve ve chvíli, kdy promluvili.
***
Místní obyvatelé na Rusy reagují různě, jako převažující lze označit pocit nelibosti. Uvedu pár příkladů:
„Zase ty ruský neandrtálci.“ Takto si ulevila servírka v restauraci poblíž tržnice poté, co se tam vhrnula skupina Rusů. Jeden z nich hned po příchodu hodil stokorunu na výčepní pult a hlasitě se čehosi dožadoval.
„Dřív to nešlo, měla jsem tam dneska moc ruských soudruhů.“ Komentovala otráveně ve stejné restauraci svůj pozdní příchod na kafe postarší dáma, zřejmě zaměstnankyně v jednom z lázeňských domů.
Široký úsměv, „dobrý den, mladá paní, co byste si přála, mohu vám nějak pomoci?“ Takto uvítala prodavačka v jednom krámku moji manželku poté, co ji žena pozdravila česky. „Počkejte, až obsloužím zákaznici.“ Oznámila vzápětí bezbarvým hlasem dvojici přišedších Rusů, kteří chtěli, aby se jim okamžitě věnovala.
***
Ne všichni místní obyvatelé reagují na Rusy tímto způsobem, u některých se pohříchu projevuje výrazný „vlezdořitizmus.“
Přišli jsme do bistra u Svatoškých skal kousek za městem a objednali si jídlo, které stačilo nandat na talíře a postavit na pult. Obsluhující paní (Češka) nás oslovila rusky. Těsně po nás dorazila skupina Rusů, všichni si objednali různá jídla a byli obslouženi přednostně.
S takovým přístupem jsme se setkali pouze jednou, věřím tedy, že je ve výrazné menšině.
***
Další skupinu tvoří místní Češi, kteří se snaží přesvědčit sami sebe, že tato situace v Karlových Varech vlastně ani neexistuje.
Ve čtvrti zvané Rybáře (několik stanic od centra) se nám podařilo objevit hospodu, kde čepují různá piva, zejména od malých pivovarů a kde mají jakž takž rozumné ceny. Na dotaz, jak to tam mají s ruskými hosty, se nám dostala odpověď: „Tohle je česká hospoda, sem oni nechodí.“ Dlužno dodat, že to nebyla tak docela pravda, pár jich tam bylo a chovali se normálně.
***
Nicméně dosti toho, teď změním téma a zvu vás na krátkou obrazovou ochutnávku nádherných Karlových Varů a jejich okolí. Je to taková všehochuť, od všeho trošku s tím, že pořádné fotky a články z jednotlivých míst vám bude postupně nabízet moje manželka. Ostatně jeden už je na světě: Čapí hnízdo.
Centrum Karlových Varů
Rozhledna Diana nad lázeňským centrem
Svatošské skály kousek za okrajem Karlových Varů
Sklárna Moser v Karlových Varech
Zámek v Klášterci nad Ohří
Ostrov nad Ohří
Umění českých rukou - pevné
a tekuté
Na začátku jsem vám slíbil příklad setkání s rusky mluvícím člověkem, které pro nás bylo poučné. Šli jsme do Svatošských skal, nebyli si jisti cestou, a tak jsme se zeptali procházející mladé paní, jestli jdeme správně. Chviličku mlčela a pak nám krátce odpověděla „ano, jdete správně.“ Její čeština měla jasný ruský přízvuk a tón jejího hlasu prozrazoval, že se stydí za svůj původ. Nebo přesněji řečeno za to, jak se mnozí její krajané chovají.
Toto setkání jen a jen potvrdilo starou hlubokou pravdu, že člověka nelze obecně posuzovat podle toho, odkud pochází, ale jaký je jako konkrétní a neopakovatelný jedinec. Ne nadarmo se říká, že v životě je všechno „o lidech.“
Nicméně, ať už jsou příčiny současného stavu tohoto nádherného západočeského lázeňského města jakékoli, jednu věc bych si ze srdce přál. Byl bych moc rád, abychom se v něm a též na ostatních místech naší vlasti nemuseli před nikým cítit jako cizinci ve vlastní zemi ani my, ani naše děti, ba ani děti našich dětí.
