Jsou blondýnky opravdu hloupé a zrzky ďábelské?

Vtipů o blondýnkách je tolik, že by je člověk stěží spočítal, natož aby si je všechny pamatoval. Přitom si vesměs berou ženy s touto krásnou barvou vlasů na paškál a dělají z nich blbky.

O zrzkách se pro změnu říká, že v sobě mají ďáblovo zrnko, mívají blízko k čarodějnickému umění a k okultním praktikám. A co platí o těch dalších, jsou brunetky racionální, černovlásky dominantní a dámy s uměle zbarvenými šedinami usedlé?

No nevím, začnu u té, kterou mám doma, Soni, promiň. Brunetka, která jednou přijde od kadeřnice trochu světlejší, podruhé spíš tmavší, potřetí si přinese pár blonďatých pramenů. Znamená to snad, že její brunetčí racionalita občas zakolísá k černovlasé dominantnosti a jindy se těmi melíry projeví nějaké znaky hlouposti? Kdepak, ta by mě hnala, kdybych se to o ní třeba jen domníval. Svým ženským šestým smyslem by mi přečetla myšlenky a hned bych to schytal. Prostě je trochu hravá a občas má ráda změnu nejen v odstínu svých vlasů. Díky bohu za to.

„Oheň, požár, honem vodu a hasit.“ Začal vykřikovat Franta, když se mu jeho jinak blonďatá Maruška jednoho dne zjevila ve dveřích na zrz. Podle těch zažitých pravd by tedy Maruška měla být hloupoučké stvoření, které se ve své naivitě domnívalo, že zrzavým přelivem nejen zmoudří, ale navíc bude z ničeho nic umět čarovat. Není tomu tak, Maruška si jen chtěla vyzkoušet, jak se v té zrzavé hlavě bude cítit a při další návštěvě kadeřnictví se vrátila ke své zažité blond. Proč? No prostě proto, že není hloupá, ale naopak moudrá. Ví, že jí ta světlá barva víc sluší, cítí se v ní sebejistější a navíc tím dělá radost Frantovi. Ten by pro ni udělal první poslední, tak proč by se mu nerevanšovala touto drobností. A trošičku čarovat umí i beztak, ostatně jako každá žena. V kuchyni, to vím na vlastní ústa, v posteli, to o ní tvrdí Franta pořád dokolečka a občas má dokonce předtuchu. Takovou tu záhadnou, naposledy kvůli ní odložili cestu na dovolenou a vyhnuli se tak hromadné bouračce.

A co ty jako uhel černé vlasy havraní? Nebo moderní barevné proužky? Má mladší dcera, snad tohle nebude číst, zdědila po svém fotříkovi oblibu v metalu. Jenomže fotřík jej jenom rád poslouchá, ale Lucka se jeden čas, hlavně v pubertě do něj i stylizovala. Teda trochu, žádné řetězy, ani okované boty, jen černé vlasy a černé oblečení. Seklo jí to, o tom žádná, ale je snad dominantní? Trošku, jako ostatně snad každá žena, ale spíš je velice vnímavá vůči lidem ve svém okolí. Metal má sice ráda stále, ale od černého oblečení ustoupila, vlasy změnila na tmavohnědé a přidala k nim pár červených proužků. Proč? No, proč asi, cítí se v tom líp a je mladá, zkrátka moderní. Ne jako ten její usedlý šedivý fotřík.

Takže co? Jak to vlastně je s tou barvou vlasů a s ženskými vlastnostmi, souvisí to spolu nějak? No, samozřejmě, že ano. Každá žena je aspoň maličko dominantní, a když zrovna nenosí černé vlasy, tak to dělá jen proto, že prostě nechce, že se jí to nelíbí. Všechny ženy umějí občas čarovat, ale jen některé z nich se barví na zrzavo, ostatním přijde, že jim to nesluší. Podobně to platí o hnědých vlasech a o racionalitě.

S tou světlou barvou je to trochu jinak, blonďatost totiž vůbec neznamená hloupost, ale vstřícnost, jemnost, romantičnost a něžnost. Tedy vlastnosti, které se v dnešní egocentrické době podceňují a které jsou mnohdy vnímány jako naivita. A tyto vlastnosti v sobě mají v menší či větší míře všechny ženy, i ty, které se z rozličných důvodů nebarví na blond.

A proto tedy, vážené dámy, ať už se nám od kadeřnic vrátíte v jakékoli barevné variantě, my muži dobře víme, jaké doopravdy jste. Jednoduše takové, že si zasloužíte, abychom vás nosili na rukou.