Jeníček vzpomíná na léto

Odpoledne se udělalo krásně, ale Jeníček se dnes ven nedostal. Ne, že by byl slavit státní svátek, na nějaké ceremonie on není, důvod byl docela prostý, pracoval. A tak si aspoň teď večer udělal radost a trochu zavzpomínal na léto. Chcete-li, pojďte na chvilku, Jeníček se pokusí udělat radost i vám.

Jenomže ještě jsem tu já, Lindička tříbarevná. Jeníčku, tyhlety fotky jsi udělal v době, kdy jste mě tu nechali celý týden samotnou. To od vás vůbec nebylo hezké, ale já vám už odpustila, protože jste mi sem poslali tu milou sousedku, aby se o mě chodila starat. Brávala s sebou i malou dcerku, která si se mnou moc hezky hrála. Jenomže tak úplně snadno ti to neprojde, Jeníčku, tentokrát vyberu obrázky já a pěkně ti je okomentuji.

Růže. Což o to, možná hezky kvetou, mají však trny, a tak mě nezajímají. Pověz mi raději, co je to za nimi za stavbu velikou.

Říkáš, že gotická katedrála svatých Justa a Pastora v Narbonne postavená ve 13. a 14. století? Víš, Jeníčku, těmhle lidským věcem já moc nerozumím, ale byl-li jsi uvnitř, podívám se tam teď s tebou.

Jé, pes. Ten hlídal, komu dovolí vejít? Já bych se ho nebála.

Slyšela jsem, že v kostelích bývají myši, jsou prý chudé a vyhublé. Potkal jsi tam nějakou?

Pročpak vy dvounožci tak rádi děláte sochy jiných dvounožců? To si o sobě myslíte, že jste v přírodě ze všech tvorů nejchytřejší?

Nu dobrá, i já obyčejná kočka uznávám, že tohle je velkolepé. Věřím, že to pro vás lidi má obrovský význam.

Jú, výšky. Ty já miluji, moc ráda po nich běhám, ale tohle by bylo trochu moc i na mě.

Začínám se tu nudit. Nechtěl bys jít už zase ven?

Dobře, chviličku ještě počkám, tak se na ten kostel ještě naposledy podívej. Ale moc nezdržuj.

Voda? Říkáš Canal de la Robine? Ta je na mě moc a je klidná. Já radši tu, co máš tady doma v kohoutku pro mě na hraní.

Ale zas na druhou stranu musím mňouknout, že jsi mě měl vzít s sebou. Po tomto břehu bych se chtěla projít. Víš, jak by mi to na něm slušelo?

A tráva, tu bych tak ráda rozkousala a zalehla.

Teď už je mi to jasné. Nebudu žárlit, jen když mi slíbíš, že mě příště vezmeš také.

Pojedeš pěkně na stejné místo a s tímhle krasavcem mě seznámíš.

Tak, Jeníčku, udělala jsem ti článek. Teď hezky vstaň a pojď mi dát pořádný chutný honorář nebo už ti s tím nikdy nebudu pomáhat.