Jak často to doma děláte?

Nikoli, název není zavádějící, aby přilákal co nejvíc zvědavých čtenářů. Tím zájmenem myslím skutečně onu činnost, která vás napadla jako první, tedy sex. Možná jen slovo „doma“ bych měl rozšířit na více možností.

Sexovat se dá totiž leckde, prakticky kdekoli. Například v hotelu, v bažině plné komárů, v autě za jízdy, v páternosteru během průjezdu sklepem či půdou, v šéfově kanceláři, v lese vedle stáda divočáků, o kterých nemáte ani tušení, za stodolou, v hospodě na WC, kam se na vás někdo neodbytně dobývá, a tak dál. Pokud jste exoti, klidně byste to mohli zvládnout třeba i ve vzduchu během tandemového seskoku padákem. Tak schválně, písněte do diskuse na jakém nejkurióznějším místě jste to dělali vy.

Pamatuju, jak jednou v dávných dobách za mnou přijela moje manželka do Budějovic, když jsem byl na vojně. Vycházku jsem sice měl, ale nebylo kam jít, tak jsme skončili v činžáku, který byl těsně před demolicí. Bylo to vskutku zvláštní místo s nezapomenutelně ponurou atmosférou, prostě k těmto účelům jako stvořené. A měli jsme kliku, protože celý ten barák pyrotechnici odstřelili hned následující den. Ale to je strašně dávno, dneska už jsme usedlí a omezujeme se na daleko nudnější místa. 

Tohle mi připomnělo jeden letitý vtip z předrevolučních dob. Jede pán trabantem z Tábora do Prahy a u Benešova zastaví stopařce. Takto mladé dívce s výstavní figurou, kterážto se ho optá, jestli náhodou nejede do Kolína. Pro pána by to byla dost velká zajížďka, ale když mu dívka nabídne, že se s ním cestou vyspí, pokud ji odveze až tam, tak pán souhlasí. Jedou lesem, pán zastaví u cesty, dívka vyběhne na palouček, tam se nachystá a čeká. A čeká. A čeká, ale pán nikde. Vrátí se tedy k autu a praví: „Proboha člověče, kde vězíte? Už jsme to mohli mít za sebou, vždyť jsem vám říkala, že strašně pospíchám.“

Pán napresovaný za volantem horlivě listuje příručkou ke svému vozidlu a odpoví: „No, takový blbosti jako jak udělat generálku motoru tady jsou, ale nemůžu najít návod, jak se mám vysoukat z trabanta, když se mi postavil.“

Stupidní a infantilní, že? Nu, jestli vám to taky tak připadá, tak honem přestaňte číst a vraťte se k politickým článkům, protože tenhle bude stupidní a infantilní až do konce.

Jestli jste pořád tady, tak se konečně vraťme k otázce z nadpisu. Jak často to tedy děláte? Mně osobně to nejlepší připadá tak třikrát. Zdá se vám to moc? Nebo málo? Záleží na tom, co si pod tím třikrát představíte, jestli za den, za týden, za měsíc nebo třeba za rok. Někomu to třikrát denně nestačí, pro jiného je třikrát za rok až příliš a zvládne to s bídou tak akorát o Velikonocích a o Vánocích.

Tohle mi zase připomnělo jeden vtip, byl o užívání léků, ale já si ho trochu upravím pro naše účely. Potkají se dva dědové sklerotici v parku na lavičce a jeden se ptá druhého: „Fanouši, já už si ani nepamatuju, kdy jsem naposled šukal, vy to s Mařkou ještě děláte?“

Fanouš se zamyslí a odpoví: „Jó, Vašku, děláme. Tak třikrát.“

„Jak třikrát?“ Vyzvídá dál Vašek.

„Nó,“ dumá dlouze Fanouš, „ráno... pak ve středu... jo, a taky na podzim.“

Trojka je dobrá, vždyť se jí tak říká i na vysvědčení. Průšvih ovšem nastává ve chvíli, když jeden z partnerů si pod tím představuje třikrát denně a druhý třikrát za rok. Kdysi dávno si mi stěžovala jedna známá, že když se vdávala, představovala si to třikrát za den, ale teď k tomu ukecá manžela s bídou třikrát za kvartál. On byl naopak věčně ustaraný a dumal, jak to večer doma dopadne.

„Myslíš, Jirko, jestli ti Lenka dá?“ Zeptal jsem se ho naivně.

Načež on mě vyvedl z omylu: „Ale kdepak, Honzo, jestli to s ní budu muset dělat.“

Každopádně to manželství nedopadlo dobře. Lenku přestalo bavit věčně škemrání o sex, Jirkovi utekla, vzala si Karla, který lépe vyhovoval jejím milostným potřebám a dneska je několikanásobnou šťastnou babičkou. Zato Jirka se dal po rozvodu na vědeckou dráhu, stal se z něj šedovlasý věhlasný profesor, zabývá se svou milovanou astronomií a od nenasytných ženských má pokoj. Vůbec se Lence nedivím, protože škemrání k sexu prostě nepatří, ne nadarmo se říká, že ten či ta je sexuální loudil a s takovým teda v žádném případě.

Dneska je moderní slovo plus. Máme tu třeba spoustu vlezlých nabídek na kosmetické přípravky pro ženy 50+, které jejich pleť zaručeně omladí nejmíň o dvacet let. Přitom daleko spolehlivějším omlazovacím prostředkem je milý a upřímný úsměv, ať už jej vykouzlí ona sama nebo se na ni usměje někdo jiný. Nebo seznamovacích inzerátů, ve kterých pánové 60+ hledají dívky o třicet let mladší. By mě fakt zajímalo, co by s nimi dělali v posteli, tedy pokud by se jim vůbec podařilo je ulovit. I když moderní medicína dneska dokáže leccos a prachy mazaly věkové rozdíly odevždy.

Nicméně k tomu plus, věřte, že ještě lepší než dělat to třikrát je třikrát+. Tak nějak náhodou a neplánovaně navíc, když to jaksi přijde samo, třeba i s hudbou a při svíčkách, to je pak romantíko jak vystřižené, no ne?

Na závěr bych se ještě chtěl vrátit k tomu věku a zmínit se o dělení mužů a žen. Jako kluci puberťáci jsme to brali jednoduše a tvrdili, že muži se dělí na může a nemůže, zatímco dámy na dá mi a nedá mi. Jenomže čas ukázal, že tohle dělení nestačí a ve skutečnosti je to mnohem složitější. Představte si velký symfonický orchestr, hrající překrásné dílo od některého ze skladatelských velikánů a k tomu si přidejte sólistu virtuóza, jak se během stárnutí přesouvá od jednoho hudebního nástroje ke druhému.

V mládí je flétnistou, prostě se chopí svého nástroje a hraje. Později se přesune k houslím, pět minut ladí a hodinu hraje. S postupujícím věkem vymění housle za basu, hodinu ladí a už jen pět minut hraje. Když zestárne ještě víc, chopí se činel, celý koncert závistivě sleduje, jak ostatní hrajou, a teprve až na samotný závěr udělá krátké bum, bum. Nu a po činelistovi následuje v ještě vyšším věku poslední post v orchestru, jímž je dirigentský pultík. Kmet, který za ním stojí, se už nepokouší o žádné ladění, natož o hraní, jen mává rukama a všechny komanduje.

Inu pánové, tomu se říká andropauza, na každého z nás to jednou čeká, ale nevěsme hlavu, naše zralé partnerky jsou moudré a šikovné, a dobře vědí, že která si ho nepostaví, ta si ho nezaslouží. Je jen a jen na nás, jestli jim tu šikovnost budeme umět oplatit, však jsme na to dobře vybavení a nástrojů lásky máme hned dvanáct. Deset prstů, jedenáctý jazyk a ten dvanáctý... ten dvanáctý, hernajs nějak si najednou nedokážu vzpomenout, který je ten dvanáctý nástroj, nemůžete mi poradit?

Tak tedy pravidelně třikrát, však vám jedenáct z deseti kardiologů potvrdí pravdivost úsloví: „pravidelnou souloží život se ti prodlouží.“ Ta je totiž nejlepším tréningem pro srdce a pro celý oběhový systém. Dovedete si vůbec představit, co udělá s vaším krevním tlakem jeden pořádný orgáč, při kterém se vám samy od sebe protočí palce u nohou? Napřed ho pošle do závratných výšin a pak hned nechá klesnout prakticky pod zem, takže je zdravější a hlavně příjemnější než uběhnout bůhvíkolik nudných kilometrů.

No jo, jenomže co teď? Fanouš říkal, že ráno ve středu a na podzim. To je hloupé, ráno už je dávno pryč, středa bude až zítra a do podzimu zbývá ještě víc než týden, takže z toho nic nebude. Ledaže byste si teďka se svou neodolatelně krásnou dámou, respektive se svým úžasným gentlemanem udělali to neplánované plus navíc. Co myslíte, dali byste si říct?