Lidi, tak si rádi hrajete? Pánové s krásnou ženou a dámy s charizmatickým mužem? Tak si tedy pojďte pohrát, ale nebojte, nebude to nijak lechtivě erotické. Budeme si hrát s dámou z nejkrásnějších, s naší košatou mateřštinou.
Vemte si třeba takové slovo dělat. Na první pohled možná vypadá úplně obyčejně jako Rákosníčkův rybníček Brčálník, ale když ho začnete zdobit předponami, to se vám teprve začnou dít věci.
Začneme zlehka, prací, vždyť dělání ve své podstatě znamená pracování. Bylo odpoledne všedního dne, měl jsem rande se svou drahou manželkou, tedy bohužel nikoli za účelem lechtivě erotického hraní, ale prostého nudného nakupování. A bylo mi jasné, že se nemůžu zpozdit, neb nechodit včas na schůzku se ženou je vrcholem neslušnosti, zejména jedná-li se o ženu vlastní. A tak jsem seděl před počítačem a spekuloval:
„Rozdělat ještě dneska ten naléhavý úkol nebo ne? Času málo, pokud to udělám, tak to buď ve spěchu podělám, protože do toho nadělám spoustu chyb a přidělám si zbytečné starosti na zítřek. Navíc si ve snaze to dodělat zadělám na průšvih pozdním příchodem na rande se svou manželkou. Ne, úkol dnes nerozdělám, radši jí drobnou pozorností z lahůdkářství udělám radost. Tím rozhodně nijak neprodělám, možná naopak ve finále v pozdních večerních hodinách doma na tom cosi i se svou drahou vydělám.“
Mé úvahy byly možná poněkud kostrbaté, ale naše nádherná mateřština mi umožnila, abych je sestavil za použití jednoho jediného slovesa, obměňovaného různými předponami. A jestli vás zajímá, jak to nakonec celé dopadlo, tak poslouchejte:
„Naléhavý úkol v práci jsem už nerozdělal, místo toho jsem cestou na rande udělal drobný odskok do cukrárny pro pár zákusků. Při vlastním nákupu s manželkou jsme prodělali menší šok z cenového nárůstu zboží, za účelem ušetření udělali pořádnou túru po celém nákupním centru, ale stejně jsme na tom moc nevydělali. Zákusky z cukrárny sice pak večer doma udělaly Soně radost, ale oba jsme byli z toho nakupovacího pobíhání tak oddělaní, že jsme si před usnutím ani neudělali hezkou chvilku. Takže jsem na tom proti svým něžným představám vlastně nevydělal ani já, ani má drahá.“
Víte, že krásné dámy dokážou být i pěkně ošidné? Nejinak je tomu i s naší mateřštinou, stačí omylem zaměnit jedno nebo pár písmen v předponě a trapas je na světě.
Manželská konverzace:
„Už ti o tu novou záchodovou mísu říkám nejmíň čtvrt roku!“ „Zítra ji dodělám, slibuju.“
„Už ti o tu novou záchodovou mísu říkám nejmíň čtvrt roku!“ „Zítra ji podělám, slibuju.“
Řemeslník:
„Tak jsem tady, paninko, přišel jsem vám zadělat ty díry v omítce.“
„Tak jsem tady, paninko, přišel jsem vám nadělat ty díry v omítce.“
Jak snadno uvíznout v dopravní zácpě:
„Miláčku, vezmi to přes Jirny, tady čtu, že tam konečně dodělali ten nový kruhový objezd.“
„Miláčku, vezmi to přes Jirny, tady čtu, že tam konečně rozdělali ten nový kruhový objezd.“
Tady bacha, tenhle příklad jsem si nevymyslel. Správně je za bé, a jestli se tam někam chystáte, tak sjezdu z hradecké dálnice u Jiren se rozhodně snažte vyhnout.
„Dělání, dělání všechny smutky zahání,“ zpívá se v jedné dnes už klasické písni od Zdeňka Svěráka. Jenomže mám, pocit, že dnes už jsme se napracovali dost a měli bychom si něco nechat i na příště. Však ono se taky říká, že nám ta práce nemůže utéct, protože nemá nožičky.
Vraťme se tedy na závěr k té krásné dámě, s níž jsme si pohráli a vzdejme jí hold srovnáním s ostatními jazyky.
Angličtina - zní, jako kdybys měl v ústech velkou horkou bramboru.
Němčina - tvrdá, že by sis o ni klidně nabrousil nůž.
Francouzština - pěkná řeč, libozvučná, ale ten kolíček na nose přece jen jaksi překáží.
Polština - promiňte, ale šišlat jsem se odnaučil už někdy v pěti létech.
Maďarština - doteď jsem nevěřil, že lze utrpět frakturu jazyka.
Holandština - chrochtání přísluší jinému živočišnému druhu než nám lidem.
Švédština - skoč si konečně do lékárny a kup si něco na ten svůj bolavý krk.
Takže suma sumárum, taky vám přijde, že čeština je nejkrásnější jazyk pod sluncem? Cizinci nechť mi laskavě prominou, chápu, že když se ji chtějí naučit, můžou mít problém, vždyť prohodit jedno písmenko v předponě je tak snadné.
Tak si tu naši nekrásnější dámu neprzněme přejímáním cizích výrazů či obratů, zjednodušováním, ani zbytečnými chybami, kterých je dnes bohužel plný veřejný prostor. Pečujme o ni jako o vzácnou květinu, ať vydrží ve své hravé košatosti nám i našim potomkům.
