„Takhle by to nešlo, bráško. Nemůžeme se přece pořád jenom nechat fotit a obdivovat, musíme zase přiložit tlapky k dílu.“ „Máš pravdu, ségra, slíbili jsme malým koťatům další mňoukání na téma péče o dvounohý personál.“
„Tak začni, Santíku. Přestaň už konečně honit ten tenisák a naškrábej něco o kočičím zpívání. A koukej si dát záležet, nesmíš zapomínat, že to krom koťat mohou číst též dospělé kočky nebo dokonce i dvounožci. Tak ať si neuřízneš ostudu.“
„Jeden ani nemusí být učeným člověkem, aby věděl, jak blahodárně působí melodické zpěvy na nervovou soustavu. Jemné zvukové vibrace dokáží během chvilky zahnat stres, smutek a špatnou náladu, a vnést do dvounožčí mysli pocity radosti a štěstí. Představte si dvounožce, jak se právě unavený vrátil ze svého lovu, kterému říká práce nebo jak se rozčiluje u té bedýnky s obrázky.“
„Promiň, že ti do toho skáču, Santí, nesmíš zapomenout na chvíle, v nichž se dvounožec příliš dlouhým vyspáváním zbytečně vystavuje nebezpečí bolesti zad a hlavy. Nebo jiných fyzických či dokonce psychických potíží.“
„Máš pravdu, Rózko, díky za doplnění. To jsou právě ty okamžiky, kdy musí nastoupit kočka se zpěvem, ať už preventivním nebo dokonce léčivým. Mnozí dvounožci žijí v omylu a veškeré naše hlasové projevy dělí pouze jako mňoukání, předení a prskání. Ve skutečnosti jich je mnohem víc a je třeba rozlišovat, které z nich v jakých situacích použít. Rózko, pokračuj ty a začni ránem, to je hlavně tvoje parketa.“
„Počkej moment, bráško, až dojím tu granuli.“ ... „Představte si, milá koťata, že je neděle, půl šesté ráno, dvounožec se převaluje na posteli a hlasitě přede. Trápí ho zlý sen, způsobený přemírou spánku. Ve dvojici zvolíte vhodné místo, nejlépe každý těsně u jednoho dvounožcova ucha, stereo je přece nejlepší. Začnete potichu, silné zamňoukání by mohlo způsobit šok, nejprve tedy jen vrkáte. Ale pozor, musíte melodicky a tak, abyste vytvořili harmonický akord. Dvounožec přestane příst, dvakrát polkne a ve spánku si přetáhne peřinu přes hlavu.“
„Rózko, počkej, většinou se začne vrtět, což znamená, že jeho zlý sen pokračuje. Ta harmonie hlasů je opravdu důležitá, jinak by mohl nastat opačný účinek. Dvounožec by se začal divoce házet a spadl by s postele na zem.“
„Santí, já vím, prosím tě, teď mě nepřerušuj.“
„Promiň, Rózko.“
„Dvounožec má tedy hlavu pod peřinou, vy se umně podsunete k jeho uším, opět každý z jedné strany. Tentokrát už nevrkáte, ale začnete s mňoukáním, postupně přidáváte na hlasitosti. Ale, jak praví Santík, stále si hlídáte harmonický dvojhlas. Po chvíli se dvounožec konečně probudí, ale pozor, ne vždy dokáže vaši péči náležitě ocenit. Pak nezbývá, než odvést jeho pozornost jinam, přimět ho rychle vstát a naplnit vaše misky. Bráško, teď zase pokračuj ty. Ovšem samozřejmě, až si dobrousíš drápky o to křeslo.“
„Rózko, už toho moc nezbývá, uvítání dvounožce při příchodu z lovu je podobné, jako buzení. Jen místo poměrně složitého hledání dvounožcových uší pod peřinou stačí daleko jednodušší pletení se pod nohy, samozřejmě opět se zpěvy. Co však ještě stojí za zmínku, je ta obrázková věc, jíž dvounožci říkají televize a která je tak štve.“
„Tak se do toho pusť, bráško, ty to přece s televizí umíš líp.“
„Však je to jednoduché, milá koťata, vlezete před obrazovku a začnete lovit. Důležitě se tvářící diskutující pány a dámy honíte packama a zakrýváte, aby dvounožce nerozčilovali. A hlavně u toho zpíváte. Pokud mluví klidně, povrkáváte, když se začnou hádat, nasadíte mňoukání, při ostřejším sporu není od věci si pěkně od plic zasyčet. Výsledek se obvykle dostaví rychle, váš dvounožec televizi jednoduše vypne a místo ní začne sledovat vás. Uleví se mu, dostane lepší náladu a vaši námahu odmění veselým smíchem.“
„Nojo, Santí, to je všechno hezké, ale co když má dvounožec doma jen jednu kočku? Ta přece všechny ty důmyslně vyladěné akordy nemůže sama zvládnout.“
„Holka, to je přece jednoduché. Ta kočka nasadí veškerý svůj um a šarm k přemňoukávání svého dvounožce, aby jí co nejrychleji pořídil parťáka nebo parťačku.“
„Jasně, bráško, to je ono. Třeba zrovna na té umísťovací výstavě, která se koná v neděli 23. října v pražské botanické zahradě Na Slupi.“
„Mimochodem, Rózko, všimla sis, že nás dvounohá samička fotí daleko líp než sameček?“ „Všimla, Santí, všimla. Ale on nám zase dal více prostoru ke psaní pro koťata jako minule.“ „Tak co myslíš, dovolíme mu tam dát i ty nepovedené obrázky?“ „Ale jo, my zamhouříme oči a čtenáři to snad přežijí.“
„Ano, zamhouříme oči... Mňáááuf, teď už nás oba omluvte, prosím. Nějak nás to škrábání zmohlo a nutně si musíme jít zdřímnout“
Zatímco budeme spát, mohou si přátelé zpívajících a předoucích chlupatých klubíček přečíst naše předchozí škrábání: Pozvánka na umísťovací výstavu. Minulé mňoukání pro koťata. Fotky od dvounohé asistentky.
