Navždy pryč je klasický obrázek, kdy dámy stojí ve dlouhé frontě přede dveřmi s panenkou a obávají se, zda to stihnou například do skončení přestávky v divadle, zatímco muži chodí na panáčka bez čekání.
Prapůvodem této dávné nespravedlnosti vůči něžnému pohlaví byla pravděpodobně nedovtipnost nějakých dávných architektů, kteří vyprojektovali místnosti dámských a pánských WC ve stejné velikosti. Neuvědomili si přitom, že do prostoru, do kterého se vejde například jedna kabinka plus tři mušle se v žádném případě nemohou vměstnat čtyři kabinky, ale maximálně tak s bídou dvě. Tím pádem nejenže vznikl nepoměr úlevných míst 4:2, ale nastalá situace byla ještě horší, protože pánové to mají díky své tělesné stavbě jednodušší a stihnou si ulevit rychleji než dámy. Pokud bychom se to pokusili odhadnout a říct, že za dobu potřebnou pro dámu se u mušle stihnou vystřídat dva pánové, nepoměr by se nám zvýšil na 8:2, tedy zjednodušeně řečeno na 4:1, což už je opravdu na pováženou.
Jak běžel čas, naštěstí se objevily hrdé, chrabré a neohrožené feministky, které se rozhodly, že s nasazením vlastní cti, ne-li přímo životů s touto donebevolající nespravedlností rázně zatočí. A tak začaly prosazovat různé nápady, jakými byly například unisex WC, čůrací trychtýřky a případně další, které ani neznám. Nelze popřít, že to v některých oblastech a společenských vrstvách možná trochu pomohlo, ale rozhodně se nejednalo o univerzální řešení. V mnoha zemích se ukázalo, že se unisex WC neshodují s tamními zažitými tradicemi a pokusy o jejich budování selhaly. O trychtýřkách ani nemluvě, ženy pocítily stud už při představě něčeho takového, natož aby to byly ochotny začít používat.
Nu a nyní se ukázalo, že se celá tahle trapná věc nerovnoprávnosti žen na WC, začala řešit sama od sebe, dokonce i bez přičinění samotných feministek. Možná příslušnice těchto hnutí za ženská práva trochu zamrzí, že se toho za ně zhostil někdo jiný, ale dozajista a bez nejmenších pochyb ocení fakt, že na tom budou na veřejných záchodcích a ve frontách před nimi obě pohlaví konečně stejně.
A oč vlastně jde, v čem to řešení spočívá? Ukážeme si to na příkladu odmontované mušle na pánském záchodku v jedné nejmenované písecké restauraci. Na obrázku je dobře vidět, jak bylo prázdné místo po druhé mušli provizorně překryto tapetou, která bude definitivně nalepena na stěnu po odstranění odtokové roury, kterou zatím volně zakrývá.
Možná teď oprávněně namítnete, že to není dostatečné řešení, protože zbývající mušle plus kabinka s mísou (mimo záběr) poskytuje pánům stále výhodu proti dámám, i kdyby měly na svém WC kabinky dvě. Měli byste samozřejmě pravdu a já pevně věřím, že časem bude odstraněna i zbývající mušle, a to ze stejného důvodu jako ta, která je už pryč. Ten důvod je prostý, mušle nebyly od sebe daleko ani metr, což je z hlediska nových hygienických nařízení zcela nepřípustné a mohu vás ujistit, že mísa v kabince není od té zbylé mušle o moc dál.
Když jsem tu odmontovanou mušli viděl na vlastní oči, zaradoval jsem se, přestože nejsem feministka a ani jí z titulu své tělesné konstrukce nemohu být. Nicméně jsem si s potěšením uvědomil, že nejen já, ale i ostatní pánové nebudou muset v různých divadlech a při jiných příležitostech netrpělivě čekat na své partnerky před dveřmi s panenkou a strachovat se, že se kvůli nim nestihnou včas vrátit do hlediště. Pokud to totiž opravdu prošvihnou, tak kvůli sobě, protože budou stát v úplně stejných frontách jako jejich dámy.
Ano, takhle růžově jsem si to maloval a po návratu z WC vše vylíčil své Soně, dokonce jsem jí ukázal i pořízenou fotodokumentaci (viz nahoře). Pochybovačně zakroutila hlavou, zvolna dopila svůj půllitr a pak se zvedla s tím, abych chvilku počkal.
Po návratu se na mě shovívavě usmála se slovy: „Feministky mají smůlu a ty s nimi, Honzo, nic se tím nevyřeší, vy kluci to budete mít bez front pořád. Teď jsem šla okolo a pootevřenými dveřmi nechtěně zahlédla, jak u té zbývající mušle stojí dva chlapi vedle sebe.“
„Hm,“ odpověděl jsem posmutněle, „až odmontují i ji, tak k míse v kabince se při troše dobré vůle klidně vmáčkneme i tři najednou.“
