Dříve to bývalo jednodušší. Člověk obdržel tenoučkou výplatní pásku a s ní vydělané peníze v hotovosti. Pokud je nehodlal všechny utratit a pokud střádáním peněz doma „do slamníku“ nechtěl riskovat jejich ztrátu v případě vyloupení, mohl si peníze ukládat na vkladní knížku s heslem, kde je měl celkem v bezpečí. Dneska je doba docela jinačí. Technický pokrok nám přinesl platební karty, možnost on-line placení účtů pomocí internetu a mnoho dalších způsobů, takže už nemusíme nosit peníze po kapsách a běhat se složenkami na poštu. Zároveň však odnesl zmiňované výplatní pásky, takže potřebujeme-li mít u sebe hotovost, musíme si ji vybrat ze svého účtu, nejčastěji pomocí té platební karty. Zároveň s těmito vymoženostmi přišla i nová rizika, mnohdy značně podceňovaná.
Před časem jsem slyšel odbornou přednášku o tom, jakými způsoby se počítačoví piráti nabourávají do informačních systémů. Řeknu vám, vstávaly mi hrůzou vlasy na hlavě. Představte si, že někde, například ve vestibulu metra nebo před nákupním centrem, prostě v místě, kde prochází velké množství lidí, uvidíte maličký stánek. Zpoza pultu se na vás usmívá mladá slečna a za desetikorunu, určenou pro postižené děti, vám nabízí CD, plné obrázků krásných přírodních scenérií. Neodoláte, CD si od ní koupíte, těšíte se na hezké fotografie a ještě máte příjemný pocit z drobného dobrého skutku. A i kdyby to byl podvod, což dnes není nijak výjimečné, říkáte si, že těch deset korun vás nezabije. Doma pak zapnete počítač a jste příjemně překvapení, že na tom CD jsou opravdu obrázky a navíc skutečně nádherné. Přitom nemáte nejmenší ponětí o tom, že na něm je umístěný též pirátský program, který se vám bez vašeho ponětí nahrál do počítače a který veškerou vaší internetovou komunikaci odklání směrem k hackerovi a vydává vás tak do jeho rukou. Ten pak vidí vaše platební příkazy internetového bankovnictví dřív, než se dostanou k vaší bance a může je pozměňovat. Stačí tři drobné technické detaily, o nichž mnozí lidé ani nevědí a jejich peníze pak mohou místo u správného adresáta skončit v hackerových rukou. Stačí, abyste měli aktivované automatické spuštění vloženého CD, abyste měli na svém počítači administrátorské oprávnění a aby potvrzovací SMS vaší platby obsahovala pouze kód, nikoli podrobnosti transakce pro zkontrolování. Případně, abyste v těchto podrobnostech přehlédli změněné číslo účtu příjemce.
S platebními kartami to není o moc lepší. Neoprávněně upravené čtečky, které vaše karty nahrávají za účelem zkopírování, skryté minikamery, špehující vaše prsty při vyťukávání PIN kódu, modifikované klávesnice, zaznamenávající vámi zadávané údaje. Člověk aby byl nesmírně opatrný, bankomat nejprve podrobně prozkoumal a PIN pak vyťukal v podstatě poslepu, s rukou pomalu přikrytou čepicí.
Já vím, opakuji mnohokrát opakované, ale při moderních způsobech placení opatrnosti skutečně nikdy není nazbyt. Zcela eliminovat riziko ztráty se nám asi nepodaří nikdy, neb nevíme, s jakým novým trikem „moderní loupežníci“ zas přišli, ale snižme jej alespoň tak, jak je to možné.
