O domácích skřítcích již bylo napsáno mnoho pojednání, neb tito tvorové s námi obývají naše obydlí a ať chceme nebo nechceme, jsou nedílnou součástí našich každodenních životů. Z tohoto důvodu jsem se rozhodl napsat také několik kapitol na toto téma a podělit se s vámi o své poznatky a zkušenosti s nimi. Nemám na mysli pochybné bytosti z rodu poltergeistů, jejichž existence nebyla nikdy stoprocentně prokázána a kteří prý disponují paranormálními schopnostmi. Naopak, budu se věnovat docela obyčejným tvorečkům, s jejich činností se občas setkáváme všichni, a nebýt jejich poťouchlosti, mohli bychom je téměř nazývat domácími mazlíčky.
Pro začátek se podívejme na Elektroucha. Stává se vám občas, že přijdete domů z práce jako první z rodiny a zjistíte, že se třeba v obývacím pokoji svítí jako o závod a lustr si tiše, zcela zbytečně pomaloučku spotřebovává korunku po korunce? Nebo se probudíte uprostřed noci, abyste si odskočili, a cestou vás zarazí podivný slabý svit, vycházející z kuchyně z pootevřené lednice, která chladí ostošest a nic jí to není platné? Také vás v takovém případně polije vztek ze zbytečného utrácení a automaticky vás napadají myšlenky o nezodpovědnosti vaší ratolesti, vašeho partnera či dokonce své vlastní? Věřte, že tomu tak není a že jste se právě stali svědkem nevinné zábavy vašeho milého skřítka Elektroucha. Možná vás překvapuje, že toto počínání nazývám nevinnou zábavou. Věřte, že tomu tak je, takto se totiž Elektrouch chová, když je v dobrém rozmaru a chce se trochu pobavit. Jeho totiž nudí, když jsou všechny elektrické spotřebiče v domácnosti vypnuté, a tak si s oblibou krátívá dlouhou chvíli jejich, pro nás nepochopitelným a zdánlivě bezúčelným zapínáním.
Je potřeba dát si velký pozor, abychom Elektroucha nerozhněvali. Je totiž, ostatně jako většina domácích skřítků této kategorie, nesmírně ješitný a bytostně nesnáší, když ho za jeho konání kritizujeme. Proto k němu musíme být shovívaví, svítící lustry s úsměvem zhasínat, pootevřené lednice dovírat a maximálně si přitom můžeme dovolit Elektroucha polohlasně pozdravit krátkou, humorně míněnou vstřícnou poznámkou. Kdybychom mu totiž otevřeně vynadali, naštve se a my se pak nestačíme divit jeho konání, při kterém například mikrovlnná trouba místo ohřevu jiskří, televize se sama vypíná v rozhodujících okamžicích sportovních přenosů nebo detektivních příběhů a drahé domácí spotřebiče se porouchávají jeden za druhým. To si pak musíme Elektroucha nějakým způsobem udobřit. On není v zásadě zlý, jej jenom ješitný a poťouchlý, a tak je potřeba mu dát najevo, že mu chceme udělat radost. Stačí, když třeba zakoupíme úspornou žárovku nejnižšího výkonu, jejíž provoz téměř nic nestojí a nainstalujeme ji někam do předsíně, kde nikomu nevadí, když ji budeme nechávat stále rozsvícenou. Elektrouch vycítí, že jsme si ji opatřili kvůli němu, odpustí nám a jen tak pro radost si s ní bude po nocích poblikávat.
Vůbec nejnebezpečnější je mezinárodní sekta rasistických Elektrouchů a my si musíme být vědomi toho, že pokud si svého rozhněvaného Elektroucha včas neudobříme, může se k této sektě přidat. Hlavní činností této sekty je porouchávání drahých elektrických přístrojů těsně po uplynutí jejich záruční doby a její rasistické zaměření spočívá v tom, že se specializuje zejména na výrobky asijského původu.
Chceme-li naopak udělat svému Elektrouchovi upřímnou radost, můžeme se pokusit jej spatřit. Elektrouch miluje bouřky a obvykle se při nich vyhřívá v silném elektrickém poli na střeše na hromosvodu. Pokud se budou blesky křižovat přímo nad naším domem a elektrické pole bude opravdu silné, můžeme na hromosvodu zpozorovat nejasný světélkující obrys tenoučké postavy s dlouhými tyčkovitými končetinami. Ani za ním nemusíme lézt na střechu, Elektrouchovi ke spokojenosti bohatě postačí, když se na něj podíváme ze zahrady nebo z ulice před domem.
