Naše ženy a dívky se nepotřebují zapojovat do žádných aktivit typu „me too.“ Oproti příslušnicím mnoha jiných národů mají totiž velice účinnou zbraň, kterou dokáží snadno a rychle odradit jakéhokoli harašícího muže.
Abyste si o mně nemysleli něco špatného, vůbec jsem tu dámu nechtěl obtěžovat. Jen jsem byl včera po ránu rozespalý. Autobus byl narvaný až k prasknutí a já si prostě toužil ještě trochu zdřímnout.
K oné korpulentní dámě, která seděla u okénka a vedle níž bylo místo, jsem se dostal celkem snadno, v jejím okolí bylo kupodivu liduprázdno. Usedl jsem na samý krajíček a vmáčkl se k ní, začala mě svým bokem měkce hřát, až se mi zavřely oči. Pak jsem se zhluboka nadechl a... To víte, po ránu mívá člověk žaludek na vodě... Vystřelil jsem a dral se se od ní co nejdál. Ne, nemám nic proti poctivému českému česneku, je to skvělá a veskrze zdravá zelenina, ale tohle by bylo moc i na dřevorubce. A tak jsem se té dobré ženě v duchu omluvil, snad si nemyslela, že se jí nějak štítím nebo co. Zbytek cesty jsem holt prostál bez zamhouření oka a bylo mi vůči ní trapně.
Když se žena hned ráno při snídani vyzbrojí pronikavým česnekovým parfémem, nemusí se bát, že na ní z křoví vyskočí nějaký tajtrlík. A kdyby snad přece jen vyskočil, stačí mu zlehoučka dýchnout do tváře a on rázem padne k zemi jako podťatý. V práci se na ní sice hned ve výtahu nebude nikdo lepit, ale na chodbě jí kolega nepodrží dveře a ani se od něj nedočká chvály, jak jí ta nová halenka s velkým výstřihem dneska sluší. Leda by si vzal dalekohled a k němu hlásnou troubu.
Někdy je přemíra toho skvělého česneku poněkud kontraproduktivní. Po té ranní příhodě v autobusu jsem si řekl, že když mohla ona, mohu přece já také a k obědu jsem si dal bramborák. Takový ten poctivý, připravený podle receptu na jednu bramboru jeden stroužek. Odpoledne jsem měl klid, nikdo mě nerušil, nikdo po mně nic nechtěl, všichni se mi vyhýbali.
Horší už to bylo večer. Holt jaro je jaro, možná to znáte a tak jsem se na tu svou opravdu těšil. A představoval si bůhvíco až do chvíle, než mě vyvedla z omylu stručnou větou: „Honzo, promiň, ale dneska strašně smrdíš.“
Nojo, ale teď mi poraďte jednu věc. Co mám udělat, až to bude jednoho vlahého dne obráceně? Až se ta moje úžasná manželka přitulí ke svému postaršímu šedivému kocourovi a bude tak silně vonět česnekem, že on to prostě nedá? Přece jí nemůžu říct: „Soni, promiň, ale dneska strašně smrdíš.“ Když se vymluvím, že mám pro ni překvapení a zrovna teď ji zajedeme koupit nové lodičky, myslíte, že to zabere?
No nic, jdu na oběd. Dám si něco s česnekem. Jistota je jistota, pořádné lodičky jsou dneska dost drahá záležitost.
