Pirátománie v Čechách pokračuje

V poslední době jsem si opět přečetl několik článků na téma pirátského chování řidičů na našich silnicích a znovu si potvrdil, že mnozí moralisté a samozvaní arbitři silničního provozu zcela licoměrně kritizují údajnou bezohlednost, ačkoliv se jí sami často dopouštějí.   

Jedním z klasických příkladů je článek pana Jiřího Heřmánka „Výchova dálničních pirátů v Čechách“, ve kterém autor bezostyšně popisuje svou bezohlednost na silnici a brojí proti chování řidiče vozu, který ho na ni, zprvu celkem nenásilně, upozornil. Byl pak samozřejmě okamžitě onálepkován dnes módním termínem „pirát“. Z příběhu, který autor článku popsal jako svou jízdu přibližně předpisovou rychlostí v levém pruhu dálnice a neumožnění řidiči rychlejšího vozu ho předjet, jednoznačně vyplývá, kdo se na silnici choval bezohledně („proč bych uhýbal, když jedu předpisovou rychlostí, že…“). Pan Jiří Heřmánek dokonce bez problému uvádí, jak provedl ujížděcí manévr značně nadlimitní rychlostí, aby slabší vozidlo začal následně opět blokovat. Vše je samozřejmě nutné  posuzovat prizmatem určité relativnosti stanovených rychlostních limitů, jak obsáhle argumentuji ve svých dřívějších textech. Zákonem stanovená pravidla totiž nelze automaticky považovat za pravidla, určující co je a co není morální, a tedy za pravidla, která říkají, kdo se chová slušně a kdo neslušně. Na silnici i jinde.  

Proč však tento příběh tak rozsáhle interpretuji? Je na něm totiž velmi dobře vidět, jak vzniká ono nálepkování pirátem, silničním sociopatem, nebezpečným hulvátem atd. Nejen na silnici je mnoho psaných, ale také mnoho nepsaných pravidel. Mnohé regule prostě nelze vetknout do zákona. Lidé, kteří se domnívají, že pouze jejich pravidla jsou ta správná, opírajíce se často i o literu zákona, dramaticky nálepkují ty, kteří se chovají jinak než oni. Jejich pohled na pojem slušnost je prostě odlišný a oni to nedokážou respektovat. To oni jsou však často hulváty a bezohlednými, netolerantními, sebestřednými jedinci, ačkoliv sami sebe nálepkují jako bezpečné „sluňáky“.  

Existuje bohužel velmi masivní celospolečenská a politická objednávka, která má vadné základy a zcela ignorantskou logiku. Totiž, že větší represe nejen na silnicích  přináší kýžené zvýšení bezpečnosti a slušnosti mezi lidmi. Vychází z obecné lidské tendence nevystrkovat příliš hlavu ze stáda a chovat se poslušně. Tyto podivné a vnucené principy vyšší represe a slepé poslušnosti pak způsobují, že mnohdy neoprávněné sousloví „silniční pirát“ na nás dnes a denně bliká z většiny našich konvenčních médií.