Omezení institutu osoby blízké – další krok k naší nesvobodě

Omezení dosavadního způsobu používání institutu odepření výpovědi v případech, že dopravní přestupek reálně či domněle spáchala osoba blízká, považuji jednoznačně za absurdní opatření, které jde přinejmenším proti smyslu Listiny základních práv a svobod, pokud není přimo v rozporu s ní.

Nebudu zastírat, že naprosto otevřeně schvaluji možnost vyhnout se postihu za reálně spáchaný přestupek a odmítám slepou poslušnost k některým pravidlům, na kterých neexistuje celospolečenská shoda. To vše je zřejmě v příkrém rozporu s velkou skupinou našich spoluobčanů, kteří respekt k zákonům považují za nezpochybnitelnou a nepřekročitelnou modlu vlastního bytí. Bez ohledu na to, že zákony tvoří opět jen omylná a omezená skupina lidí z masa a kostí, jejichž kvalita práce je opravdu velmi sporná.

Nemusím po nějakem čase vědět, komu jsem vozidlo půjčil resp. komu ho např. svěřil ten, který si ho ode mne vypůjčil. Knihu jízd soukromého vozidla odmítám vést. Kde berou zákonodárci tu nehoráznou drzost občany nutit k odpovědnosti za přestupky, které třeba ani nespáchali?

Zákonodárci kvůli partikulárnímu problému vyhýbání se sankcím za dopravní přestupky vytrhli účelově jednu záležitost z kontextu. Dotčená práva jsou však stále v našem ústavním řádu jednoznačně zakotvena. Je opravdu alarmující, že je možnost jejich použití likvidována jen z důvodu neschopnosti represivního aparátu dokazovat spáchání přestupku.

Každé omezení možnosti bránit  se státní represi jakýmikoliv dostupnými prostředky považuji za veliký problém. Naštestí, ať vědomě či nikoliv, bylo současně schváleno také podstatné zkrácení lhůty pro projednání přestupku, což možná povede k ješte většímu počtu finálně nepotrestaných přestupků. Za to zákonodárcům otevřeně a upřímně tleskám! 

Nedokážu pochopit, že většinová společnost dobrovolně a ráda vyžaduje pokračující utahování obojku kolem vlastního krku a každý krok takovým směrem ještě radostně oslavuje. Cesta do pekla je lemována dobrými úmysly a byť se konkrétní opatření může zpočátku jevit pozitivně (vetší represe by měla přinést vetší bezpečnost na silnicích), jeho všeobecný výsledek (či precedens) je pak obvykle velmi tristní.

Nepatřím do popisovaného většinového stáda a budu vždy hledat legalní či pololegální cesty, jak omezit státní represi vůči svojí osobě. A to nejen na silnicích.