Prezidentova vysoká hra a premiérova nezáviděníhodná situace

Ještě včera probleskovaly z okolí Hradu zprávy, že v polovině srpna se ohledně jmenování nového ministra kultury nic nerozhodne, protože pan prezident má do konce týdne dovolenou, stejně tak i premiér i předseda ČSSD a koneckonců

i premiérův (de facto však ČSSD) kandidát na ministra Michal Šmarda.

Ovšem dnes to Hrad vypálil naplno: Prezident Šmardu nejmenuje, neboť je podle něj odborně nekompetentní pro vedení ministerstva kultury. Zároveň žádá předsedu ČSSD Hamáčka, aby mu prostřednictvím premiéra navrhl kandidáta jiného.

Přestože by se mohlo zdát, že je to další prezidentův políček mířící na tvář ČSSD, tento krok oslabuje především pozici i osobu premiéra Babiše.

ČSSD má totiž několik možností a může určovat hru.

1. může odejít z vlády. To by pro ni v této situaci bylo krajně nevýhodné. Žádné zbytky důstojnosti by si tím stejně nezachovala (odejít z vlády kvůli nějakému Šmardovi?) a ještě by umožnila vznik rekonstruované vlády, jejíž sestavení už prezident připustil a do níž by si nanominoval "odborníky" podle svého gusta ála Rusnokova vláda. Ty by mu premiér chtě nechtě musel odkývat, protože by mu nic jiného nezbývalo. Vláda by se pak zřejmě musela opírat podporu SPD, a to Babiš nechce a nelíbí se to ani některým jeho poslancům.

2. může místo Šmardy navrhnout jiného kandidáta. Tím by se ovšem naprosto zesměšnila, i když pro Babiše by to bylo ideální řešení.

3. zůstane ve vládě. To je pro ni v současné době nejlepší varianta. Zůstat ve vládě a tvrdě vyžadovat po premiérovi, aby zajistil naplnění koaliční smlouvy, podle níž má ČSSD nárok na 5 ministrů a přitom jich má už 14 dní o jednoho méně. Nikdo jiný než premiér totiž nemůže přinutit prezidenta, aby jím navrženého kandidáta na ministra jmenoval. A to i za cenu kompetenční žaloby u Ústavního soudu.

A v tom je právě premiérova nezáviděníhodná situace. Kompetenční žalobu na prezidenta nikdy nepodá. Nechce si ho nahněvat kvůli možnosti, že ještě bude potřebovat jeho aboliční náklonnost v případě svého trestního stíhání, ale i kvůli jiným věcem. Nezapomínejme, že po příštích volbách do Sněmovny bude nového premiéra jmenovat stále ještě dosavadní prezident.

Co tedy Babišovi zbývá? Nechat se permanentně zesměšňovat od opozice, ale i od ČSSD tím, že je slabý premiér, který si ani nedokáže prosadit vlastní návrh na jmenování ministra? To se mu moc chtít nebude.

Může vymyslet rošádu ministerstev - nabídne ČSSD nějaké své ministerstvo výměnou za její ministerstvo kultury. Tím by mohl být počet ministrů naplněn, ale má to řadu háčků. Babiš by některého svého ministra klidně obětoval, ale ČSSD na to nebude chtít přistoupit jen tak. Za okrajovou kulturu by v této situaci jistě požadovala ministerstvo mnohem významnější. Jenže i kdyby na to Babiš přistoupil, není jisté, zda by prezident znovu neměl výhrady k osobě nového ministra za ČSSD, čímž bychom byli opět tam, kde jsme teď.

Nejhorší varianta je však ta, kterou zřejmě preferuje prezident a k níž své počínání směřuje. Ukončí premiérovu ostudu tím, že Šmardu nakonec přece jen jmenuje. Ale bude za to chtít hodně vysokou cenu. A teď se můžeme dohadovat, co všechno to bude. Odvolání plk. Koudelky z vedení BIS? Odvolání šéfa NÚKIBu Procházky? Zadání dostavby JE ruskému Rosatomu? Podporu zrušení protiruských sankcí? Mezinárodní podporu Číny? Anebo spoustu dalších věcí, které ani nedokážu domyslet?

Premiérovi teď každopádně nezávidím a doufám, že u něj jakýsi elementární státní zájem zvítězí nad zájmem osobním. Jinak pánbů s námi.

P.S. Pokud si je prezident jistý, že postupuje zcela podle Ústavy ČR, měl by to být on, kdo bude první naléhat na premiéra, ať na něj kompetenční žalobu podá, a na Sněmovnu, ať podpoří senátní návrh ústavní žaloby na prezidenta. Nemá se přece čeho bát, ne?