A za pomoci financí z Norských fondů. Víme to a chceme to? Mnoho čtenářů zarazil nedávný rozhovor ministryně práce a sociálních věcí Marksové pro MF Dnes. Vyjádřila v něm důvěru k vyjádření norské velvyslankyně a k postupu norských úřadů v případu odebrání dětí Michalákových. Doslova řekla: "Byla bych velmi opatrná na to říkat, že děti byly odebrány neoprávněně. ... Ona (rozuměj Michaláková) neříká veřejnosti plnou pravdu. ... Detailně s tamějším systémem nejsem obeznámena, ale Norsko je samozřejmě velmi civilizovaná a vyspělá země, ve které je standardem zájem dítěte."
Veškeré informace, které o tomto případu mám, jsou jen z médií. Neodvažuji se tedy k tomu, co se v rodině Michalákových dělo či nedělo, vůbec vyjadřovat, natož to soudit. Jisté je, že děti byly rodičům odebrány, ale co je nejhorší - jakožto sourozenci byli od sebe odtrženi a jsou vychováváni každý v jiné pěstounské rodině. A to přes to, že jejich širší rodina (prarodiče, teta) vyjádřila zájem se o ně zde v ČR postarat. Kluci totiž mají české občanství. Norská strana to nepovolila a nadále je zadržuje v norských pěstounských rodinách.
Ale zpátky k ministryni Marksové. Proč i přes tyto skutečnosti tak důvěřuje norské straně? Nebudou za tím Norské fondy?
Norsko je momentálně dost bohatá země, hlavně díky příjmům z těžby ropy. Proto se rozhodla finančně podporovat jisté aktivity v zemích EU včetně České republiky. Těch aktivit je plno a jistě jsou bohulibé, jedna je však velice zajímavá. Jde o podporu posílení neziskového sektoru v systému ochrany práv dětí.
Odkaz
Něco podobného, co funguje v Norsku, se totiž pod vedením MPSV začíná chystat i u nás. Tedy profesionalizace pěstounské péče. Což je přesně to, o čem některé hlasy říkají, že se to v Norsku zvrhlo především ve výhodný byznys a vymklo se to kontrole.
13. 6. 2012 vyšel na IDnes.cz článek "Z pěstounství bude povolání, rozhodli poslanci." Píše se tu mimo jiné: "Novelou zákona se zvyšují dávky pěstounské péče. ... Opozice tvrdí, že novela není kvalitní a navíc dělá z pěstounství obchod. (připomínám, že v té době byla u moci vláda Petra Nečase, takže opozici tvořila hlavně ČSSD, jejíž členkou je Marksová)
A teď, jak to souvisí s Norskem? Podívejme se na článek Informace z 20. 3. 2014 na stránkách MPSV, stojí tu mj.: "Projekty Finančního mechanismu EHP a Finančního mechanismu Norska jsou realizovány na základě Dohody o Finančních mechanismech uzavřené mezi Islandem, Lichtenštejnskem, Norskem a EU. ... Česká republika obdrží v období 2009 – 2014 od dárcovských států 131,8 mil. EUR. ... Prioritními oblastmi resortu práce jsou Children and Youth at Risk ...který se zaměří na deinstitucionalizaci a transformaci pobytových zařízení pro děti a mladé lidi a na jeho realizaci obdrží MPSV cca 4,3 mil. EUR.
A na konec článek na stránkách MPSV z 20. 8. 2014: "Státní pobídky pěstounů zabraly", kde se mj. píše: "Žadatelů o svěření dítěte do pěstounské péče bylo loni dvakrát víc než žadatelů o adopci. ... Pěstouni mají od loňska nárok na mzdu a další podporu od státu. ... Za péči o jedno dítě má pěstoun 8000 korun hrubého, za péči o dvě děti 12 tisíc, o tři děti 20 tisíc a za každé další čtyři tisíce navíc. Pokud dítě pochází z ústavu, náleží mu příplatek podle věku dítěte, který začíná na 4500 korunách. Vedle toho může pěstoun chodit do zaměstnání. ... Plat má působit jako opora v pěstounské profesi, ale nesmí být příliš motivační, aby nelákal různé vypočítavce. ... Existuje ještě druhý typ pěstouna, tzv. na přechodnou dobu. Tito profesionální pěstouni pobírají plat neustále, i když zrovna o žádné dítě nepečují. Musí však být neustále připraveni, že nějaké dítě mohou dostat třeba jen na pár měsíců, než se vyjasní jeho budoucnost. Jejich plat činí 20 tisíc hrubého měsíčně."
V rámci objektivity ještě nemohu opomenout: "Novela zákona o sociálněprávní ochraně dětí však usiluje především o to, aby děti z problematických rodin nebyly svým rodičům vůbec odebírány." Ale ani toto:" Ještě před třemi lety bylo v pěstounské péči 10 506 dětí, v roce 2012 už jich bylo 11 087 a loni 13 314."
Docela by mě zajímalo, jak je možné, že opozice, tedy ČSSD, která návrh na profesionalizaci pěstounské péče v roce 2012 kritizovala, ho o dva roky později úspěšně uvádí do praxe. V čele s ministryní Marksovou.
Nemám nic proti pěstounství, jsou lidé, kteří touží po dětech, a toto je pro ně jediná možnost, jak je mít. (A dětské domovy nejsou ideálním řešením.) Ale ty odměny mi zavání něčím, co už tak "úspěšně" funguje v Norsku. O pár řádků výše jsem citoval: "Vedle toho může chodit pěstoun do zaměstnání." Já mám vlastní děti a také můžu a dokonce musím chodit do zaměstnání. Stejně jako ostatní. Nikdo mi na děti nepřispívá.
Nezavádí se postupně v Česku podobný kšeft, jakým je norský Barnevernet? Když se ten systém pořádně rozjede, nehrozí nebezpečí, že bude muset být krmen stále novými a novými dětmi za každou cenu? Možná, že slyším trávu růst, ale stejně...
Víme o tom, co se u nás děje? A chceme to?
