Soudružská sebekritika

Bývalo zvykem, když postihla nějakého soudruha lapálie a ostatní soudruzi měli zájem na tom, aby se to tak nějak spláchlo, v jiném případě jiný soudruh podlehl nákaze šířené pravicovými živly a v důsledku toho sešel ze správné cesty a ideově se pomýlil, postižený soudruh na nějakém plénu vystoupil, posypal si hlavu popelem a slíbil, že už to víckrát neudělá. Někdy mu strana ponechala již jím rozsezenou židli, jindy jej z té židle odvolala a posadila na židli jinou, stranicky nikoliv nevýznamnou. Menší koaliční partneři, kteří spustili nyní povyk kolem ministra obrany Saši Vondry mně tyto situace silně připomněly.

Dle dostupných informací se tzv. K9 dohodla, že ministr obrany při dnešním jednání v Poslanecké sněmovně, jsa podezříván z nepravostí kolem zakázky pro firmu Promopro z dob vlády předminulé, povstane před tímto jednáním a pronese onu soudružskou sebekritiku. Odměnou bude pak hlasování proti programu mimořádné schůze sněmovny, který navrhla opozice.

Pan ministr, jehož řeč byla publikována, povstal, kritiku pronesl, ale cosi si k ní přidal. Zejména sdělení, že celá záležitost je prošetřována příslušnými institucemi a že dočkáme-li času, budeme znát výsledky tohoto šetření. 

I snesla se na něj pohroma ze strany jeho vládních partnerů. Vystoupení bylo trapné, arogantní, ohrožující důvěru ve vládu, nešetřili tito své hlasy plné spravedlivého rozhořčení. Málo popela sis, holoubku, na hlavu nasypal, jen jako, a to my neberem, celý kýbl jsi měl na sebe zvrhnout, proto odstup, Satane!

Pan Vondra zcela jistě k mým favoritům nepatří, nelíbila se mi jeho snaha vše v této kauze svalit na svého bývalého podřízeného, kličkování. Jeho projev jsem si však přečetl a marně v něm hledal stopy arogance, zatímco onu podmínku přihlásit se k politické odpovědnosti i omluvu za mlžení bez námahy nalezl. Ale mělo to být víc, snad vytrhnout pár vlasů, zkroušeným tónem promluvit, rozdrásat si tváře a slzu nechat odkanout a spravedlivý hněv by byl zažehnán.

Proto se nemohu zbavit dojmu, že cílem této koaliční akce měla být veřejná poprava. A přihlížející musí nyní vyčkat, až se vrátí z Bruselu mdlý král a zvrátí-li svůj palec směrem dolů či nahoru. V dalším aktu se pak dozvíme, kolik mrtvol bude celkem na jevišti, zda jenom dva, tři, nebo celý herecký ansámbl.